Fenomén ošklivého káčátka (8. díl seriálu "Škola základ života")

14. 01. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

Osmý díl seriálu Škola základ života pokračuje v tématem překážek výchově zdravých šťastných dětí. 
Seriál vzniká proto, že žijeme v období, kdy čelíme několika existenčním krizím najednou. Pokud chceme změnit systém, který námi manipuluje tak, abychom se stávali poslušnými konzumenty, dělníky a vojáky, systém, který nás rozděluje, ožebračuje, vyvolává války a devastuje přírodu, potřebujeme na prvním místě změnit to, jak vychováváme a vzděláváme naše děti. Tento seriál mapuje to, jak dnes k výchově a vzdělávání přistupujeme a ukazuje alternativy, které dnes již existují. 

Pozoruji, že jedním z rysů povahy našeho druhu je určitá arogance. Už jenom to, že jsme se nazvali sapiens neboli moudrý. Stačí si jenom připomenout dnešní ekologickou a sociální krizi a z té moudrosti hořkne úsměv. Ve škole jsme se dozvěděli, že jsme se vyvinuli z primitivních opic a že jsme pány tvorstva. Ve velké části světa se děti dokonce učí, že člověk je boží stvoření. Připustit, že jsme ve své podstatě bezvýznamná zvířata původně z prostředku potravinové pyramidy, je tak pro většinu lidí obtížné. Přitom jako děti máme třeba s kachními, husími, labutími a dalšími mláďaty jednu fascinující a velmi snadno pozorovatelnou podobnost. Ihned po narození/vylíhnutí nás vnitřní instinkt vede k tomu, abychom následovali své rodiče. Mezi rodičem a mládětem to funguje podobně, jako když je kovový předmět přitahován magnetem. A platí to až do dospělosti, tj. do doby, než je potomek schopný samostatné existence.

Chodící/plovoucí ptáky jsem zmínil záměrně, neboť na nich můžeme tento fenomén pozorovat snad nejlépe. Žijí poblíž lidí, mají víc dětí najednou a chodí/plavou pomalu. Jsou názornou ukázkou, jak funguje už zmiňovaný mechanismus pouta či vazby. Gabor Maté popisuje výzkum u myší, při němž vědci odstranili čerstvě narozeným myškám receptory pro oxytocin, což je molekula, která hraje důležitou funkci v lidské schopnosti milovat a která je chemickou podstatou pouta přitahujícího matku k dítěti a dítě k matce. Pokud byly malé myšky bez těchto receptorů bez matky, neplakaly. Matka tím pádem neměla informaci o potřebě svých dětí, což v přírodě znamená jediné – smrt. Pouto rodič–dítě a dítě–rodič je pro nás základním předpokladem přežití. Více v této přednášce: 

V knize Držte si své děti s podtitulem Proč jsou rodiče důležitější než kamarádi upozorňují kanadský vývojový psycholog Gordon Neufeld společně s Gaborem Matém, že jako rodiče v moderním výkonnostním kapitalismu máme – vzhledem k tempu života, jeho technologizaci, roztříštěnosti společnosti a extrémně malým rodinám – jeden hlavní problém, a sice že pouto, onen přirozený magnetismus, ztrácíme mnohem dřív, než se to dělo kdy v historii a než by to bylo pro zdárný vývoj dítěte vhodné. Autoři upozorňují, že hlavním a nezastupitelným úkolem rodiče ve vztahu k dětem je doprovodit je do dospělosti. Jenomže unavený a vystresovaný rodič v nukleární rodině, obklopený cizími lidmi, toho moc nedoprovodí. A když není k dispozici (ať už fyzicky nebo ještě častěji psychicky), potřeba pouta způsobí, že se dítě „přepoutá“ na vrstevníky. 

Stane se to, co známe z pohádky o ošklivém káčátku, kdy se malá labuť vydá za kachnou. Když jako rodiče (velká labuť) nejsme k dispozici, „jdou“ naše děti za svými kamarády (káčaty) místo za námi. Vrstevníci hrají samozřejmě svou důležitou roli, ale pokud se pro naše děti vzorem a průvodcem do dospělosti stanou stejně nedospělí lidé, přináší to s sebou drastické důsledky. Čím více se totiž děti napojí na své vrstevníky, tím více se odpojí od nás dospělých. I ta malá kachnička může jít jen v jednom zástupu. Víc jich nezvládne. Dojde k tomu, že o své děti přijdeme o mnoho let dříve, než je pro jejich rozvoj potřebné. Necháváme je pod vlivem vrstevníků se stejným osudem, sociálních sítí a influencerů, se všemi neblahými následky pro jejich emocionální rozvoj. 

Hlavním a nezastupitelným úkolem rodiče ve vztahu k dětem je doprovodit je do dospělosti. Jenomže unavený a vystresovaný rodič v malé nukleární rodině, obklopený cizími lidmi, toho moc nedoprovodí. 

Jak je zřejmé i z titulu citované knihy, Gordon Neufeld s Gaborem Matém nabádají k tomu, abychom si „drželi“ své děti až do dospělosti. Jde o to, nastavit si život tak, abychom mohli být fyzicky i psychicky přítomní a mít společné rituály, které nás svedou dohromady.

Mezi hlavní společné sbližovací rituály naší rodiny, kterými se my s Péťou snažíme držet své děti, patří většinu dní v týdnu společná snídaně minimálně s jedním z nás, a pokud nejsme zrovna někde pryč, vždy i společná večeře, společné psaní zápisníku vděčnosti, kterému říkáme kostka, a čtení večer před usnutím. V určitých obdobích si holky přinesou své matrace a spíme společně všichni čtyři v jedné ložnici. Před večeří, když si vzpomeneme, společně poděkujeme za jídlo tak, jak jsme se tomu naučili na Okinawě. Vezmeme se za ruce a řekneme „Itadakimasu“. Podle potřeby řešíme rodinná pravidla a rozdělení práce. Domluvená pravidla si pak napíšeme na stěnu v kuchyni, kterou jsme z toho důvodu natřeli na černo. Po velkou část roku nás sbližují i společné cesty do/ze školy na kole nebo pěšky. Každá z těchto činností skýtá vždy příležitost pro sdílení a rozhovor. Funguje u nás také to, že já i Péťa odjíždíme s holkami sami na několik dní k rodičům nebo za kamarády. Samozřejmě, že to není ideální, máme své slabé chvíle, ale když už se nám stane, že se začneme „ztrácet“, naše společné zimní studijní cesty na 6–12 týdnů, kdy jsme spolu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, většinu času venku nebo ve společné místnosti, nás zatím vždy spolehlivě zase vrátily zpět a my z toho sblížení v průběhu roku pak čerpáme.

Když není rodič k dispozici (ať už fyzicky nebo ještě častěji psychicky), potřeba pouta způsobí, že se dítě „přepoutá“ na vrstevníky. Čím více se totiž děti napojí na své vrstevníky, tím více se odpojí od nás dospělých. Vrstevníci hrají samozřejmě svou důležitou roli, ale pokud se pro naše děti vzorem a průvodcem do dospělosti stanou stejně nedospělí lidé, přináší to s sebou drastické důsledky. 

____________

Všechny díly najdete zde: Škola základ života.

Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Výchovu dětí nezměníme, pokud se současně nezačneme uzdravovat z generačních traumat, které si předáváme z generace na generaci. Obrovskou nadějí je pro mě to, že se to již děje - alespoň soudě podle toho, že našimi nejprodávanějšími tituly jsou Respektovat a být respektován (téma výchovy) a všechny knihy od Gabora Matého (téma traumatu). 

Kromě výše jmenovaných šíříme k tématu tohoto seriálu, přes Peoplecomm, další knihy: Vůdce smečky: Láskyplné vedení v rodině, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje, Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování, Summerhill a další. 

Podobně, jako vzniká tento seriál věnovaný prvním letům života, vznikl i seriál o tom, jak jak funguje firma, jak jsme se v podnikání dostali tam, kde jsme dnes a v čem všem ovlivňuje byznys naše životy. Jmenuje se Byznys 101 a má 69 dílů. Co je mi známo, je to nejkomplexněji zpracované téma fungování byznysu v naší mateřštině. 

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.