Mírov & Libérie: Dva příběhy, které nám mohou pomoci pochopit události v Palestině

06. 02. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

V tomto blogu najdete dva krátké příběhy, dva mé "aha momenty", které mi přišly na mysl v souvislosti s Palestinou. První vznikl před lety na Mírově - v jedné ze dvou nejtěžších věznic v naší zemi. Na druhý jsem přišel v západní Africe. Myslím, že obě místa nám mohou pomoci pochopit mnohé z toho, co se v Izraeli/Palestině - celá ta léta - děje. 

Zážitek z Mírova 

Na Mírov jsem se dostal se skupinou studentů leadershipu - fotka v úvodu je z té doby. Impozantní středověký hrad Míro je místo, kde jsou zavření ti největší "neznabozi" či často spíše nešťastníci mezi námi, a to na dobu měřenou v dvouciferných číslech, případně až na doživotí. I velmi krátký pobyt tam pro mě byl život-měnícím zážitkem. 

Jedním z nejsilnějších dojmů bylo vyprávění o tom, že vězni, kteří byli odsouzeni za vraždu nebo týrání dětí, se z Mírova zpravidla nedostanou živí. Zabíjení dětí se prý mezi vězni neodpouští. Můžete zabít manželku, matku nebo dědu a nic se vám nestane. Když ale sáhnete na děcko, na Mírově jste si podepsali rozsudek smrti. 

Co se týče Gazy, izraelská okupační armáda zabila jen od 7.10. k dnešnímu dni už ke 14 tisícům dětí, každých deset minut zavraždí jedno další, tísíce dětí je znetvořených, další tisíce zavalených pod betonem, z desítek tisíc dětí nadělali izraelští vojáci sirotky. Děti nechávají cíleně umírat i hladem, na podvýživu a podchlazení. Izraelská propaganda, včetně její české větve... od českého prezidenta, přes premiéra, ministra zahraničí, přes všechny mainstreamové politické strany až po Českou televizi a de facto všechna česká mainstreamová média... tvrdí, že všichni ti zabití nebo znetvoření kojenci/děti byli/jsou malí teroristé, lidské štíty teroristů nebo prostě jen normální “vedlejší ztráty” při spravedlivé obraně Izraele. Ti nejotrlejší našinci dokonce tvrdí, že žádné děti v Gaze neumírají, že se jedná jen o konspiraci Hamásu (= "tamních teroristů"). 

Tímto postojem a chováním se naši političtí představitelé, novináři a intelektuálové, kteří většinou tiše mlčí, stali spolu-pachateli. Tím, že nás tito lidé vůči světu reprezentují, jsme se spolu-pachateli stali i my ostatní. 

Díky zkušenostem z Mírova se bojím, co přijde. Z fyziky víme, že tlak vytváří proti-tlak. Od sociálních vědců víme, že lež plodí nedůvěru a nedůvěra je podhoubím nejistoty, strachu, extrémismu a násilí. Násilí plodí násilí. Vím, že pokud tohle vrahům palestinských dětí a těm, kteří je kryjí, projde, zbortí se složitě budovaný "systém univerzálních lidských práv", na kterém stál křehký mír po 2.sv. válce v zemích "1. a 2. světa" (obyvatelé "3. světa" byly dál ve velkém masakrováni - o tom více v knize Propast). Pokud k tomu dojde, každý se můžeme kdykoli "stát Palestincem" ve smyslu, v kterém Palestince popisují izraelští představitelé - "lidská zvířata, pod-lidi, teroristé, které je třeba eliminovat". Stačí se jen znelíbit mocným.

Jde tak, bez nadsázky, i o životy našich dětí a nás všech.To, co je v Izraeli a v českých médiích nazýváno terorismem, je jen přirozenou reakcí na desetiletí kolonizace, útlaku, týrání, ponižování, ničení a zabírání domovů, zabíjení dětí (a dalších lidí). 

Je to obyčejná biologie. Je to Mírov.
Nenechme si nalhávat nic jiného.

Tolik k Mírovu.
Pojďme do západní Afriky. 

Dva sourozenci: Libérie a Izrael

Je to už let, co jsme s kamarádem v Praze provozovali (velko/malo) obchod s africkým uměním. V rámci toho jsem jezdil opakovaně do různých zemí západní Afriky. Na jednu z těchto cest jsem se vydal chvíli potom, co jsem cestoval po Izraeli a Palestině. Vzpomínám si, jak moc mě tenkrát překvapilo, jak podobný je příběh vzniku a fungování Izraele a západoafrické Libérie. 

Historie je to samozřejmě komplikovaná, ale je tu nejedna paralela. Velmi zjednodušeně oba státy vznikly z černého svědomí imperiálních mocností. Izrael byl založen po genocidě Židů Evropany, Libérie pak po utrpení Afričanů unášených do USA, kde byli využíváni jako bezplatné výrobní prostředky. Jak první Sionisté, tak první afro-američtí kolonialisté území známého dnes jako Libérie, dorazili do svých nových domovů se svatou Knihou, tj. "zaštítěni Bohem". 

Obě skupiny - jak ti, kteří unikli evropskému holocaustu tak ti, kteří přežili otrokářství amerického jihu považovali místní, původní obyvatelstvo za méněcenné, za jakési pod-lidi, které je třeba si podmanit, využít je jako poddajnou pracovní sílu, případně je pozabíjet či vypudit. 

Bývalí otroci zkopírovali to, co znali ze své domoviny a v Libérii založili otrokářskou diktaturu, které vládla elita potomků amerických otroků. Ti, kteří přežili holocaust v Evropě, pak začali páchat holocaust na místních obyvatelích v Palestině, de facto ihned po svém vzniku - viz Al-Nakba. 

V Izraeli se na místní úrovni objevily i odvážné nadčasové sociální experimenty jako třeba socialistické utopie Kibbutzů, ale na státní úrovni se hned zkraje začalo místním obyvatelům dít to, co museli židé po staletí snášet v evropských zemích. Z Palestinců se stali méněcenní pod-lidé, kteří se vyháněli z domovů, byla jim zabírána půda, byli vražděni, zavírání do ghett, využívány jako laciná pracovní sílu, případně byli jakkoli jinak "eliminováni". 

Oba příběhy, včetně paralel, najdete detailně popsané například zde. 

Tolik k Libérii.

____________

P.S: Aby mi bylo rozumět, proč ty dva příběhy vyprávím... je to pro to, abych přispěl k po-rozum-nění, neboť kde není rozum, tam je často fanatismus tak, jak to můžeme pozorovat ve světě okolo nás - ve zrychlením režimu minimálně od momentu ruské invaze na Ukrajinu v zimě 2022. Kromě toho platí, že kdo nezná svou historii, ten ji s velkou pravděpodobností zopakuje. 

Jazykem této kraťoučké reklamy mi jde o to, abychom se na masakr v Gaze, obecně vývoj v Palestině (a ideálně na všechno dění okolo nás) začali dívat i z 2. a 3. úhle pohledu. Naše média a naši politici nám (pod taktovkou vedení amerických mocenských elit) ten 2. a 3. úhel cíleně zatajují (a jsou v tom velmi dobří). Donekonečna nám ukazují jen ten první, velmi, velmi matoucí:

____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.