Vztahy

V dnešním textu navazuji na článek s názvem: "Mytologie moderní společnosti II. - Příběh oddělenosti aneb Každý sám za sebe" tématem odpojenosti moderního muže (od sebe, od druhých, od práce a od přírody - o tomto tématu více i v článku "Čtvero ročních odcizení". 

číst více

Dnes by měl narozeniny Lukáš. Letos je to pět let, co nám ze dne na den zmizel ze života (zde). Mnohým z nás od té doby chybí. Já s ním vedu pravidelné vnitřní monology (nejenom o zhoršujícím se stavu světa). Věnoval jsem mu svojí novou knihu, kde na konci popisuji "zážitek" jeho smrti, našeho truchlení a loučení. Rozhodl jsem se  ten kus textu překopírovat do blogu jako vzpomínku a také jako výzvu, abychom se (pokud covid dovolí) my, kteří jsme ho měli rádi, po pěti letech opět sešli a zavzpomínali na něj - na výročí jeho odchodu, V PÁTEK 18.6.'21 V 16.00 V KARLACHOVÝCH SADECH. Kdo přijdete, napište mi prosím na tomas@peoplecomm.cz, ať víme na koho se těšit. Všiml jsem si, že máloco dovede spojit tak, jako smrt. A v naší stále rozdělenější společnosti potřebujeme máloco tolik jako spojení. Lukáš by nás tak mohl znovu spojit. To byla jedna z věcí, v kterých vynikal - otevírat srdce a spojovat. 

číst více

V tomto blogu najdete úvod ke knize V říši hladových duchů, v kterém popisuji, jak moc jsem se ve vztahu k závislostem mýlil. Podle výzkumů se podobně mýlí 99% z nás. Závislosti mají jiný původ a jiná řešení, než ta, kterým dnes věříme. Kromě toho závislosti nejsou problémem jen úzké skupinky vyděděnců, ale týkají se prakticky každého z nás. Ve vysvětlení toho, co se děje a co s tím, je tato kniha nezastupitelná. Je to jedna z těch, které mění životy. Můžete si ji pořídit i v cenově zvýhodněném balíčku s názvem Gábor Maté, společně s dalšími dvěma Matého knihami Když tělo řekne NE a Držte si své děti.

číst více

Tak, jak se koronavirus šířil po Zemi, psali mi kamarádi z různých míst na naší panetě (... z Moskvy, Kalifornie, Bolívie, Holandska, Slovinska, východní Austrálie, Mali, Nového Zélandu,...), že jsou všichni zavření se svými rodinami doma. Já měl poprvé v životě chvíli pocit, že jsme v jedné zemi, na jedné Zemi. Rozlítanost a nestíhání (na čas) ustaly. A i když se v některých částech světa už znovu pomalu rozbíháme, mnozí jsou stále spolu, užívají si jeden druhého, dělají, na co dlouho nebyl čas, vaří, pečou, kutí, zahradničí,....
Jedna z věcí, které jsem si u většiny svých "planetárních přátel" všiml je to, jak moc a jak náhle přešli z "peněžní ekonomiky" do té "nepeněžní" - viz obrázky dvou pyramid níže - z pyramidy konzumu zpět do pyramidy soběstačnosti. Dávám je sem opakovaně, neboť jsou nesmírně ilustrativní. 
Jill z novozélandského Wellingtonu mi napsala: "Vzpomínám na vás, začínám si vyrábět vlastní prací prostředek, jogurt a další věci. Jsme vděční za to, že máme zeleninovou zahradu, že umíme vařit, péct a být soběstační." Připomnělo mi to, jak jsme před rokem na Samoi učili jednu rodinu zavařovat ovoce a vařit marmeládu (viz foto v úvodu a níže v blogu). Byla to pro mě tenkrát oči-otevírající zkušenost, a tak jsem se rozhodl na ní ilustrovat jeden důležitý koncept pro pochopení fungování současného ekonomického modelu a principů dobrého života z dílny rakouského filozofa Ivana Illiche. Detailně ho popisuji ve své knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

číst více

Moje výchova mě naučila říkat ANO, ale odnaučila říkat NE. Tím jsem se odpojil od svých emocí a přestal jim, tj. sobě, důvěřovat. O co méně jsem věřil sobě, o to více jsem věřil ostatním. Stal se ze mě poslušný, snadno manipulovatelný člověk. Když se mi pak narodila první dcera, zařekl jsem se, že tohle já jí tedy neudělám :-). Začal jsem dělat, co jsem jí na očích viděl. Tím jsem jí ale pozapomněl učit respektu vůči potřebám druhých. Neučil jsem jí tak poslušnosti, ale ani zodpovědnosti,... spíše "jedináčkovství", či dokonce asociálnosti.
Naštěstí jsem si svou chybu záhy uvědomil. V tom mi pomohla mimo jiné kniha Respektovat a být respektován, kterou jsme právě vydali v zásadně přepracovaném vydání. Do tohoto blogu dávám předmluvu, kterou jsem ke knize napsal, která tyto mé trampoty s výchovou vysvětluje. To, v čem se kniha liší od prvního vydání, najdete detailně na stránce knihy. Nově je tam, mimo jiné, kapitola věnovaná sebe-řízenému vzdělávání, plná oči-otevírajících souvislostí, které jsou v době, kdy se k miliónu českých a statisíce slovenských dětí vzdělává bez docházení do školy, více než aktuální. Kniha je k dispzici i v cenově zvýhodněném balíčku Nová výchova s knihou, která vysvětluje, že základem základů veškeré výchovy, učení a obecně mezilidských vztahů je tzv. vazba či pouto. Tyto dvě knihy se tak výjimečně dobře doplňují: Držte si své děti dodá nutný kontext a Respektovat a být respektován je praktická příručka, která naučí nový jazyk a ukáže, jak řešit většinu běžných situací. Mimochodem, kniha je psána tak, aby byla návodem pro jakýkoli jiný mezilidský vztah - tj. nejenom rodič-dítě, ale i manželé, kolegové,... Je návodem jakémukoli vztahu podřízený-nadřízený, kde je zájem přejít od mocenského přístupu k vzájemnému respektu. 

číst více

Těsně před Vánoci, v sobotu 21.12. jsme se sešli v Parku Louny na Křtu Slámy v botách 2. 
Kdo jste u toho nemohli být s námi, podívejte se na video a fotky. Krásný to tam bylo. Ze všeho nejvíc pro mě byl projev Lidušky Kučerové (20. minuta). 
Sláma je vzácný a důležitý spojenec v tom, abychom zase začali žít tam, kde bydlíme. Zde jsem psal, Proč číst Slámu v botách: Soběstačnost, zdravé jídlo, komunita, vztahy a řádná dávka humoru k tomu.

číst více

V pondělí jsme složili naši novou knihu Sláma v botách 2. V tomto blogu chci popsat jedno malé dejá vu, které mi u ní naskočilo. Chci vysvětlit, proč si tuto knihu přečíst a obecně proč Slámu číst a šířit. A protože tato kniha je dalším evolučním krokem v tvorbě ekologických knih, chci napsat něco i k tomu. Na závěr přikládám i pár fotek toho, jak kniha vypadá. P.S.: Zítra 21.12. ji křtíme v Lounech a 9.1. v Uhříněvsi. Přijďte!

číst více

"To hlavní, co můžete dát vašim dětem je vaše štěstí a pohoda." 
"Abyste vychovali zdravé dítě, potřebujete 2,75 dospělého, kteří budou fyzicky i psychicky přítomní." 
"Když nezvoráte první dva roky výchovy, můžete si chvíli odpočinout. Když je zvoráte, čekají vás desítky let snah o nápravu." 
Toto jsou jen tři příklady myšlenek Gábora Matého (více např ve videu v úvodu), kterému jsme právě vydali v češtině dvě z jeho knih: Když tělo řekne NE a Držte si své děti. Knihy nalezntete i ve dvou cenově zvýhodněných balíčcích Gábor Maté (Držte si své děti & Když tělo řekne NE) a Vztahy a rodičovství postavené na citovém poutu (Držte si své děti & Budování citového pouta). 
A já mám na vás dvě prosby. Knihy jsou dalším krokem k naplnění naší vize nejekologičtějších tištěných knih v Evropě: Od roku 2016 tiskneme na recyklovaný papír, přírodními barvami, šijeme, nelepíme, snížili jsme počet barev, sjednotili jsme formát, aby bylo co nejméně odpadu, CO2, vody a škodlivin. Nyní jsme zkusili novou formu připevňování obálky ke knize. Moc vás prosíme o zpětnou vazbu - a to, jak první dojem tak i po čase, jaký z toho máte pocit a jak to drží.
Druhou prosbou je to, abyste nám pomohli obě knihy rozšířit mezi lidi. Gábor Maté přináší na mnohá témata zcela revoluční pohled a ve světě je vidět, jak jeho myšlenky pomáhají léčit, napravovat mezilidské vztahy, zlepšovat život.
V tomto blogu si přečtěte předmluvu, kterou jsem napsal ke knize Držte si své děti. V textu se snažím se vysvětlit proč bych si přál, aby si právě tuto knihu přečetl každý rodič. Je to samozřejmě bláhové přání. Kdyby se tak ale stalo, naše společnost by se musela proměnit od základu. V to věřím. 

číst více

V tomto blogu se podívejte na mojí přednášku z konference Zero Waste, kde jsem se snažil představit to, jak funguje naše modřanská KPZ-ka. Systém komunitou podporovaného zemědělství (KPZ) patří k mých největších objevům za posledních deset let.
V přednášce vysvětluji, proč jsme se do toho pustili, jak to celé funguje, jaké jsou s tím potíže a divím se, že hnutí KPZ, které k nám přišlo z Japonska a Francie, je v Česku otázkou zhruba jen asi 5000 lidí. Přitom máloco mě osobně změnilo život (směrem k tomu dobrému) tak zásadně jako právě KPZ-ka.

číst více

Koncem roku 2013 jsem na půl roku vypnul internet a zahodil mobil (zde). Před měsícem mě pozvali do Budějovic na místní univerzitu, abych jim povyprávěl o tom, co mě to naučilo. Naučilo mě to opravdu hodně a můj život je díky tomu jiný. Chcete-li, zaposlouchejte se.

číst více