Sami uprostřed cizích lidí: Úvod ke knize DRŽTE SI SVÉ DĚTI

"To hlavní, co můžete dát vašim dětem je vaše štěstí a pohoda." 
"Abyste vychovali zdravé dítě, potřebujete 2,75 dospělého, kteří budou fyzicky i psychicky přítomní." 
"Když nezvoráte první dva roky výchovy, můžete si chvíli odpočinout. Když je zvoráte, čekají vás desítky let snah o nápravu." 
Toto jsou jen tři příklady myšlenek Gábora Matého (více např ve videu v úvodu), kterému jsme právě vydali v češtině dvě z jeho knih: Když tělo řekne NE a Držte si své děti. Knihy nalezntete i ve dvou cenově zvýhodněných balíčcích Gábor Maté (Držte si své děti & Když tělo řekne NE) a Vztahy a rodičovství postavené na citovém poutu (Držte si své děti & Budování citového pouta). 
A já mám na vás dvě prosby. Knihy jsou dalším krokem k naplnění naší vize nejekologičtějších tištěných knih v Evropě: Od roku 2016 tiskneme na recyklovaný papír, přírodními barvami, šijeme, nelepíme, snížili jsme počet barev, sjednotili jsme formát, aby bylo co nejméně odpadu, CO2, vody a škodlivin. Nyní jsme zkusili novou formu připevňování obálky ke knize. Moc vás prosíme o zpětnou vazbu - a to, jak první dojem tak i po čase, jaký z toho máte pocit a jak to drží.
Druhou prosbou je to, abyste nám pomohli obě knihy rozšířit mezi lidi. Gábor Maté přináší na mnohá témata zcela revoluční pohled a ve světě je vidět, jak jeho myšlenky pomáhají léčit, napravovat mezilidské vztahy, zlepšovat život.
V tomto blogu si přečtěte předmluvu, kterou jsem napsal ke knize Držte si své děti. V textu se snažím se vysvětlit proč bych si přál, aby si právě tuto knihu přečetl každý rodič. Je to samozřejmě bláhové přání. Kdyby se tak ale stalo, naše společnost by se musela proměnit od základu. V to věřím. 

V dnešním světě žije většina z nás v malých, tzv. nukleárních rodinách, ve kterých to vypadá nejčastěji zhruba následovně. Tatínek je od pondělí do pátku nepřítomný, neboť vydělává na hypotéku a/nebo na další nevyhnutelnosti života v moderní společnosti. Maminka, která před narozením dítěte též pracovala (ať už budovala kariéru či prostě jen vydělávala na živobytí), nezřídka mateřskou dovolenou „protrpí“, neboť je na většinu prací kolem domácnosti a dětí víceméně sama. Z tohoto náročného období ji často „zachrání“ až školka, později škola, které jsou pro zaměstnané rodiče hlavně nenákladnou hlídací službou. Vydělávat a případně i budovat kariéru je v našem systému prioritou. Zaměstnání, jak ho dnes známe, však člověka často tak vyčerpá, že se večer po návratu domů zmůže tak akorát na to, sednout si před televizi či hrát si s telefonem. O víkendech se pak spousty lidí hekticky snaží aspoň část z toho „promarněného“ dohnat. Ti, kteří si to mohou dovolit, si užívají zábavy v shopping-, fun-, aqua-, ski-, jump- nebo kdovíjakých ještě „parcích“, ostatní pak jedou alespoň na nějaký „výlet“.

Ve společnosti, kde se cení výkon, jsou děti nejpozději od školního věku zaměstnané často více než jejich rodiče. Děti školou povinné vstávají každý den brzy ráno skoro jako do továrny, mají naloženo denní martýrium stejně povinných domácích úkolů, a nadto je pak mnozí ambiciózní rodiče přihlásí do co nejvíce kroužků. Když už děti náhodou nějaký volný čas mají, sednou si nejspíše před nějakou obrazovku, ať už televizní, tablet nebo mobil.

Máte mezi sousedy opravdu blízkého člověka, případně lidi?

Většina z nás si vsugerovala myšlenku, že jsme obklopeni cizími lidmi. Kdo nevěří, může se zeptat lidí ve městech, kolik z nich má mezi sousedy opravdu blízkého člověka. Je přitom v naší biologické podstatě, že cizích lidí se bojíme. Proto od chvíle, kdy se děti začnou do školy a do kroužků dopravovat samostatně, vybavíme je každé vlastním mobilním telefonem, abychom je před cizími lidmi ohlídali. Tahle zařízení jsou dnes ale navržena tak, abychom si na nich vytvořili co největší závislost. Děti jsou vůči těmto technologiím naprosto bezbranné.

Velká část lidí si zajišťuje obživu tak, že za prací odjíždí mimo svá bydliště. Tam, kde bydlí, většinu času pouze přespávají. Čím více to tak je, tím méně pravděpodobně navážeme blízké vazby se sousedy, abychom cizí lidi proměnili v blízké. Kromě toho je moderní se často stěhovat. V „pasti“ cizích lidí jsme tak dokonale uvízli. Kromě podvědomého strachu a ostražitosti to znamená i to, že kolem sebe nemáme nikoho, kdo by nám „půjčil vajíčko“ nebo „pohlídal děti“. Na děti tak zůstáváme sami, přitom podle vědců je na uspokojení všech potřeb dítěte v ideálním případě zapotřebí 2,75 dospělého člověka. V Africe se říká, že na výchovu dítěte je třeba dokonce celé vesnice. Cizí lidé okolo nás znamenají i to, že děti nemají dětskou smečku, s níž by si mohly hrát tak, jak každé dítě potřebuje pro svůj zdravý vývoj. Tuto situaci právě řeší už zmiňované elektronické hračky, které naše děti zabaví a časem i propojí s jejich spolužáky, z nichž většina se nachází v podobné situaci. Pro moderní zaměstnané a unavené rodiče se tak chytré telefony a tablety stávají důležitými, i když poněkud temnými pomocníky.

Na uspokojení všech potřeb dítěte v ideálním případě zapotřebí 2,75 dospělého člověka. V Africe se říká, že na výchovu dítěte je třeba dokonce celé vesnice.

Gordon Neufeld s Gaborem Matém mistrně vysvětlují, jak neblaze tato zaneprázdněnost a tudíž i fyzická či psychická nepřítomnost nás rodičů ovlivňuje vývoj našich dětí. V podstatě stavějí řadu moderních rodičovských rad na hlavu a navracejí nás k podstatě – k otázkám „proč?“ a „co?“

Osobně bych si přál, aby si tuto knihu přečetlo alespoň deset procent českých a slovenských rodičů. Jsem pevně přesvědčený, že pokud by se tak stalo, znamenalo by to zásadní obrat. Neznám totiž rodiče, který by pro své děti nechtěl to nejlepší. Tato kniha nám to „nejlepší“ ukazuje. Jak asi tušíte, nejsou to nové hračky, poslední iPhone ani další kroužky. Tím nejlepším pro dítě jsme my rodiče, jsme-li přítomní, v pohodě, nevystresovaní.

Myslím si, že tato kniha žádného zodpovědného rodiče nemůže ponechat chladným. Týká se naprosté většiny z nás. To, co se nám stane v prvních letech našeho dětství, totiž rozhoduje o tom, s jakým sebe-vědomím, sebe-důvěrou a sebe-láskou prožijeme celý život. V tomto období se totiž budují základy toho, nakolik imunní budeme vůči manipulaci ze strany ostatních, ale také nakolik pozitivní či negativní dopad bude mít naše existence na ostatní. Především se zde však budují základy toho, jak budeme zdraví, šťastní a také ohleduplní vůči ostatním a jak moc dokážeme žít bez berliček závislostí.

hlavním úkolem nás rodičů je vychovat zdravé lidi, kteří si budou vážit sebe samých i ostatních a zvládnou se společně postavit tomu, čemu bude lidstvo v budoucnu čelit. Kniha Držte si své děti se věnuje právě tomu a je to jedna z těch knih, které mění životy a společnost jako celek. Prosím, pomozte nám ji šířit.

Tomáš Hajzler otec Valentýny (9) a Valérie (13) PeopleComm

Vše o knize naleznete zde: