Vlastní cesta

I když mám poslední rok místy „jazyk na triku“, relativně se mi podařilo zařídit si život tak, abych většinu času dělal, co mě opravdu baví, stylem který mi vyhovuje a s lidmi, které mám rád. Když bych měl vytáhnout jednu jedinou věc, které za to vděčím, byla by to nejspíš metodika práce se silnými stránkami. S její pomocí jsem si před lety doslova přeposkládal život. Nadchlo mě to. A tak potom, co jsem to otestoval na sobě a na svých blízkých, jsem to vzal na Cestu kolem světa. A výsledky byly postupem času podobné. A tak jsme připravili samostatný kurz, který se věnuje čistě tomu, jak nalézt své silné stránky a jak je dostat do života. Samozřejmě i tomu, jak najít stránky slabé a ty ze života pro změnu odvést.

číst více

Fascinuje mě systém. To, jak funguje lidské společenství. Baví mě zkoumat, jak ho nastavit, aby mohl jednotlivec ve skupině dýchat, co možná nejsvobodněji tak, aby z něho skupina měla maximum užitku a aby byla v konečném důsledku funkčnější než jednotlivci o samotě. Přijde mi, že mi nic nepomůže systém pochopit tak, jako když z něj na chvíli vystoupím a podívám se z venku. Proto už léta podnikám své Honzíkovy cesty. O té poslední do Mexika jsem už krapet psal (Pár postřehů z Mexika). Těmito 22 body mám ambici utřídit si myšlenky a shrnout své hlavní postřehy. Co mě tedy trklo, zaujalo a co si odvážím do číst více

Odjeli jsme na pár týdnů do Mexika. Za Honzo–jevem. Myslel jsem si, že odsud budu fungovat bez toho, že by to někdo vůbec poznal. Možná si jen někdy přivstanu, jindy půjdu zase později spát. Ale ouha! Nedošlo mi, že tu široko daleko nebude net. Ocitli jsme se totiž na tom nejmexičtějším venkově a přestože jsme zakotvili v krásném, prostorném domě přímo na pláži, tak nám tu často neteče voda (teplá neteče nikdy), nevyváží se odsud odpadky, nejezdí sem ani pošťák. Vlastně ten dům nemá ani adresu (Kdybyste si nás chtěli vygooglovat, jsme nějakých deset kilometrů západně od Progresa v mexickém zálivu. Nejbližší díra se jmenuje Chelem). A tak jsem se rozhodl pro něco, co jsem na tom číst více

Foto: Roman Žižlavský

S Romanem Žižlavským jsme vloni podnikli pár zajímavých „cest k sobě“. Jedním ze zajímavých experimentů byly dva společné dny na naší loňské Cestě kolem světa. Kromě toho, že Roman umí velmi lidsky a poutavě zprostředkovat mnohá poznání a techniky buddhistické psychologie, také rád píše a letos vydal už druhou knihu. I zde na blogu zanechal v minulosti pár článků. Na sklonku loňského roku se ale odjel toulat po Indii a my tak mohli na loňskou spolupráci navázat až letos na podzim – opět na Cestě kolem světa. A bylo to jako zralé víno. Ještě lepší než vloni. A jsem rád, že našel chuť podělit se i o pá číst více