Do Indie a zpět

Po delší době se vracím na stránky blogu, abych se podělil o pár zkušeností, náhledů a nápadů. Takřka půl roku jsem strávil putováním po Indii. Tato cesta mi přinesla množství zážitků, které by vydaly na knihu, zde se ale podělím jen něco málo z nich. O ty, které se mohou dotknout témat blízkých tomuto blogu.

Indie je masakr, takové rozdíly a intenzita vnímání se opravdu často nevidí. Ačkoli mám vcelku bohaté zkušenosti s cestami mimo naše zaběhnuté pojímání světa, tak v Indii mi trvalo pěkných pár týdnů, takřka měsíců, než jsem to rozdýchal a naladil se na ni. Indická města, to jsou podle mě často pekla na zemi, neuvěřitelně znečištěné ovzduší plné smogu kdyby jen z aut, ale také z prdítek, které nahrazují lidskou či zvířecí sílu, z agregátů, které chrlí zplodiny s hlasitým rachotem pokaždé, když vypadne elektřina, což je někde protivně často a tuny prachu z neasfaltovaných cest, po nichž se stále něco prohání a víří a víří.

Do toho na náš zjemnělý vkus, špína a špína a špína, odpadky, někdy hořící odpadky a v nich se prohání psi, někdy zbídačení psi a někdy i prasata, samozřejmě krávy, ty jsou ve městech jako doma, někdy i vodní buvoli a také kozy, to byli naši oblíbení živočichové, protože ty i v těch nejotřesnějších podmínkách byly pěkné a roztomilé. A samozřejmě Indové, všude kolem tuny Indů a někteří jakoby žili jen proto, aby vás mohli nějak oškubat, což se snažili často skutečně vehementně nabídkou taxi, prodeje čehokoli či prostě žebráním, včetně dětí s těma vypouklýma hnědýma očima. Naprostá neexistence osobního prostoru, odstupu, lidé na vás civí z centimetrové vzdálenosti, nepokrytě zírají a to můžete být rádi, že si přímo nešáhnou, v místních autobusech platí jediná zásada – dokud nejsme totálně narvaní, nejedeme čili v jeepu pro 8 je nás minimálně 12 apod.

Zkušenost s žitím v jiných částech světa nám dává komplexnější vjem našeho vlastního bytí a významu našeho života, mám dojem, že dává pocit nadhledu a volnosti.

A pak, pár kroků z prachu a špíny města a jste na venkově, sytě zelená zavlažená políčka, ženy a muži mlátí obilí, váží snopy, po stezkách mezi políčky kráčíte k bělostným svatyním, atmosféra sama tak klidná a meditativní až se vám tají dech… Stejně tak když z plání vyšplháte po nezpevněných serpentinách silniček, kde máte zprvu srdce v žaludku, než si uvědomíte, že se prostě musíte odevzdat do vůle jiných než vašich sil, tedy když se vyšplháte do podhůří Himalájí, do Kalimpongu, Darjeelingu, Sikkimu, do měst či vesnic Himachal Pradeshe – pak jste najednou v jiné zemi, lidé jsou jiní, často šikmoocí, na indické poměry je čisto, dokonce jsou zakázány igelitové sáčky v obchodech a ta příroda, úchvatná příroda, tropické hory Sikkimu s bambusovými háji či švýcarská panoramata s všudypřítomnými rostlinami konopí v Himachalu, tibetské chrámy s psychedelickými mandalami a obrazy hněvivých a ochranných božstev a máslových skulptur a modlitebních mlýnků či hinduistické temply, které evokují beskydskou horskou architekturu, voňavý vzduch Himaláje, psi, kteří vás provází při toulkách horami a loukami, milí lidé kolem a hlavně i možnost si to vše vychutnat, spočinout, protože hory jsou rozsáhlé, hluboké a majestátné a lidí pomálu…

Zkušenost s žitím v jiných částech světa nám dává komplexnější vjem našeho vlastního bytí a významu našeho života, mám dojem, že dává pocit nadhledu a volnosti. Vidíme, jak se žije jinde, co je nám tam blízké, co proti srsti, žabomyší spory a kvákání našeho českého rybníčku se náhle jeví v jiné perspektivě. Cesty mimo zaběhnuté schémata naší společnosti přináší odstup a čistší optiku při pohledu na život u nás. Mně osobně přináší i pokoru a vděčnost za možnost žít právě zde a právě v této době. Často jsme zvyklí se dívat jen kriticky, nadávat, stěžovat si na vše a určitě tu je pro to mnoho důvodů, spousty věcí stojí za prd, spousty věcí je možno dělat lépe, lépe a totálně jinak.

Ovšem je taky dobré si uvědomit, jak zatraceně dobře se máme, že žijeme zde a nyní. Není tu válka, máme co jíst a kde bydlet, hodně z nás má velice slušné příjmy a i když nemáme, tak hlady neumíráme, i tak je to fajn. Je totiž vhodné, i když se snažíme o změnu, snažit se o ní s pokojným nastavením mysli. Z naštvání a hněvu vychází často zase naštvání a hněv. Ovšem je fajn využívat možností, které zde máme, abychom dle našich sil, možností a nastavení udělali ten náš svět o maličko lepším místem k žití… Tím, že kvality míru, laskavosti a pochopení budeme rozvíjet v sobě a následně to projevovat v činnosti…

Mám radost, že se zájem o svobodu v práci začíná prolínat se zájmem o svobodu vnitřní, protože toto jsou spojité nádoby.

Nedávno jsem absolvoval jako průvodce jedno ze setkání Cesty kolem světa, kterou pořádá PeopleComm. Předával jsem a nabízel způsoby sebepoznání, meditační techniky, povídali jsme si, smáli se. Byl jsem hodně příjemně překvapený odezvou a zájmem účastníků. Navíc byli přítomni hlavně muži, kteří obecně bývají méně nakloněni takovým aktivitám, což mě velmi potěšilo. Tímto všechny účastníky setkání v Krkonoších na Hančově boudě zdravím! Mám radost, že se zájem o svobodu v práci začíná prolínat se zájmem o svobodu vnitřní, protože toto jsou spojité nádoby.

Chceme–li měnit zaběhnuté neprospěšné vnější způsoby bytí, je nutné nahlédnout a měnit i ty neprospěšné a destruktivní vnitřní, kultivovat a rozvíjet občas jen latentní, ale u každého přítomné kvality pochopení, otevřenosti, laskavosti a v důsledku vnitřní vyrovnanosti a svobody. Pokládám za velmi důležitý moment, že si tyto věci začínají uvědomovat lidé, kteří mají často vysoké posty ve firmách či vlastní firmy. Dokud byli sebepoznávací přístupy součástí „new age hnutí“, hledělo se na ně často prizmatem divných věcí, co dělají divní lidé. Nyní ale snad uzrává čas, kdy se tyto v podstatě velmi přirozené a potřebné přístupy začínají šířit jako vlny do dalších vrstev společnosti. A právě u lidí ve vyšších pozicích je toto velmi významné, protože tito lidé (vy!) fungují často jako vzory chování a jednání a mají reálný velký vliv na své okolí. Mohlo by se „to“ zkrátka více pohnout, mohli bychom zapracovat, abychom žili v harmoničtější společnosti.

Proto jsme na základě zájmu z CKS a obecně jako další nabídku pro vnitřní rozvoj připravili seminář, který by měl být určitou nadstavbou CKS, intenzivnějším ponorem do své mysli, návrat k sobě samému skrze sebepoznávací přístupy, cesta poznání vlastních destruktivních vzorců, jejich transformace, kultivace a rozvoj pochopení, jasné mysli, radosti a vnitřní volnosti s ohledem na běžný život v práci a rodině.

Přeji vše dobré! Ať radost a pochopení rostou každým dnem!