Dovolená, prázdniny a rekreace

Dovolená, prázdniny nebo rekreace?

Přál jsem před časem popisoval kamarádovi prima „dovču“ a on mi odepsal krátkou úvahu o významu slov, kterými období ne–pracování častujeme. A protože já nad tím taky občas dumám (např. zde, nedá mi to, abych nepřihodil pár řádků. Přece jenom slova do velké míry ovlivňují, jak se cítíme. Naše pocity potom řídí chování a z chování se sestává život. A já si ve světle této  souslednosti všiml, že když ze svého slovníku některá slova vypustím (např. zde), můj život se diametrálně změní.

Období, kdy se nevěnujeme produkci jsme si v našich končinách navykli říkat nejčastěji dvěma slovy. V době, kdy chodíme do školy jsou to nejčastěji „prázdniny“ (od slova „prázdný“, činnostmi nevyplněný). A když začneme pracovat, většina z nás začne hovořit o „dovolené“ (od slova „dovolit (se)“). Mně osobně stále překvapuje, jak moc se to slovo zažilo. Až tak, že o dovolené mluví třeba i lidé se svobodným povoláním, na „volné noze“. Přemýšlím, koho se to oni vlastně dovolují. Sebe? Nebo „si to“ dovolují? Těžko říct.

Mně osobně se líbí název „rekreace" (z latinského „creatio“, tj. stvoření, kde „re–creatio“ znamená znovu–zrození). Bohužel tohle slovíčko v našich končinách poněkud „zasmrádlo“ socialistickými ROH a podobnými akcemi. Mnozí se mu tak dnes posmívají. Já za něj ale hlasuji. Myslím si, že se každý potřebujeme čas od času zastavit, přestat produkovat, zahodit telefon a počítač, zcela vypnout a znovu se zrodit. Myslím si, že i prázdniny jsou prima. Pouze u dovolené mám, v roce 2010, poněkud pochybnosti.

P. S.: Robo, díky za téma.

P. P. S.: Fotka je z Honolulu, kde je běžný zavřít na měsíc krámek a jen si tak surfovat (na moři – ne na netu) a tím se znovu–stvořit.