Proč nejsme kreativní?

01. 09. 2010, TOMÁŠ HAJZLER

S Liborem sdílíme v mnohém pohled na svět. Oba rádi píšeme. Zde je jeden z jeho nedávných článků na téma, které je pro svobodný život v práci naprosto zásadní… (pozn. Tomáš Hajzler).

Děti od dospělých odlišuje jedna zásadní věc. Děti se nebojí. Nebojí se zkoušet nové věci. Nebojí se chyb ani toho, co si o nich pomyslí ostatní. A právě proto nejsme my dospělí kreativní tak, jak bychom chtěli.

Děti mají mnohem větší fantazii než dospělí. Pokud máte malé dítě, tak u vás rozbalování dárků možná vypadá stejně jako u nás doma. Honzíka nezajímá vláček, ale krabice, ve které byl zabalen. Ta totiž na rozdíl od vláčku nabízí díky dětské fantazii mnohem větší využití. Obvykle se to však nesetká s pochopením babiček, které krabice schovávají a učí Jendu, jak si „správně“ hrát. Lepší je mlčet než se ztrapnit.

Zkuste se zeptat skupiny dětí, kolik z nich umí kreslit. Pravděpodobně před sebou uvidíte les rukou. A teď položte tu samou otázku dospělým. Rukou se zvedne o dost méně, pokud vůbec nějaká. Čím to? Zapomněli snad dospělí kreslit?

Podobný rozdíl mezi chováním dětí a dospělých uvádí ve své přednášce na konferenci TED designér Tim Brown. Vyzve přítomné, aby na papír během 30 vteřin nakreslili svého souseda. Po uplynutí limitu se většina lidí cítí trapně a omlouvá se svému „modelu“. Stejný pokus s dětmi probíhá úplně jinak – vůbec se necítí trapně, naopak svůj výtvor hrdě ukazují ostatním.

Před časem jsem měl možnost strávit hodinu hudební výchovy v 5. třídě na Základní škole Klíček. Děti se nebály zpívat a spontánně projevovaly rytmus. Při hře založené na asociacích jsem jen s otevřenou pusou obdivoval jejich kreativitu. Upřímně jsem zvažoval, že je někdy musím vzít do SYMBIA na brainstorming.

Znalosti místo fantazie

Jak je možné, že děti reagují tak odlišně? Nemělo by to být právě naopak? Dospělí mají přece víc zkušeností, znalostí a pyšní se tituly před i za svými jmény.

Ken Robinson v další přednášce na TEDu tvrdí, že škola zabíjí kreativitu. Tvořivosti se neučíme, ale naopak odnaučujeme. Otázkou tedy je, zda nás školy správně připravují na život. Jsou znalosti o tolik důležitější než fantazie, kterou s rostoucím věkem ztrácíme?

Malcolm Gladwell ve své poslední knize Mimo řadu. Anatomie úspěchu dokazuje, že u IQ cca nad hranicí 130 už není velký rozdíl v tom, jak se lidem bude dařit v praxi. Jiného úspěchu dosáhnou jedinci s IQ 100 a jiného zase s IQ 120. Mezi lidmi s IQ 130-150 však hraje mnohem větší roli právě představivost, fantazie a schopnost vidět věci z různých úhlů. Co z toho vyplývá? Mezi IQ a mírou fantazie není vzájemný vztah. Vysoká inteligence nezaručuje vyšší kreativitu. Spousta oborů vyžaduje kvalifikované zaměstnance, ale například u programátorů, designérů nebo architektů nezáleží jen na tom, jaké mají IQ. Stejně důležité je umět používat fantazii.

Jak nalézt ztracenou kreativitu

Podle všeho to vypadá, že se rodíme jako kreativní osobnosti, které nemají strach z vlastních chyb ani předsudků okolí. Během života tyto schopnosti bohužel ztrácíme a s nimi i vlastní fantazii. Pokud na sobě pozorujete podobné příznaky a nechcete ztratit všechno, s čím jste se narodili, můžete pro to začít něco dělat.

Nevyhýbejte se chybám

V mnoha firmách je to otřepané klišé, které nikdo nebere vážně. Ve skutečnosti vnímáme chybu jako něco špatného, čemu se snažíme vyhnout. Proto neriskujeme a volíme známé (bezpečné) varianty. Při tom všem ale zapomínáme, že jen pokud podstoupíme riziko chyby, můžeme přijít na něco originálního.

Hrajte si

Zkuste v sobě znovu objevit dítě a hrajte si, kdykoli máte příležitost. I když tento způsob zábavy často vnímáme jako protiklad serióznosti, můžete se stát solidním profesionálem, který si rád hraje.

Zapomeňte na „tohle znám“

Podívejte se na následující obrázek. Která úsečka je podle vás delší?

Zkuste si nyní šipky přeměřit. Většina lidí automaticky řekne, že jsou obě stejně dlouhé, protože podobnou úlohu řešili už několikrát. Na předchozím obrázku je však úsečka B delší.

Pokud stojíme před problémem, jehož řešení již známe, spustí se v naší hlavě tzv. „tohle znám“ filtr. Ten potlačuje kreativitu a neumožňuje nám nacházet nová řešení.

Zabývejte se tím, co lidi opravdu trápí

Do vymýšlení nových věcí se často vrháme, aniž bychom přesně věděli, co je podstatou problému. Chcete příklad?

Nápad na vytvoření bankomatu pochází z poměrně nudného průzkumu mezi zákazníky jedné britské banky. Klienti v dotazníku spokojenosti uvedli, že uvítají, pokud bude mít banka otevřeno déle a také o víkendech. Prodloužení otvírací doby nicméně nebylo z hlediska zmíněného finančního ústavu výnosné. Poté však někdo přišel s tím, že lidé vlastně nechtějí déle otevřenou banku, ale možnost vybrat si kdykoli své peníze. A první bankomat byl na světě.

Nehledejte jediné správné řešení

Až příliš mnoho času věnujeme tomu, že vybíráme ze všech možností tu správnou. Při kreativních činnostech směřujeme k jednomu výsledku, který by měl splňovat všechny předem stanovené podmínky. Problémem je, že podmínky omezují a svazují naši fantazii. Tu lze uvolnit, pokud se zaměříme na kvantitu. Větší množství nápadů totiž inspiruje k novým myšlenkám, které můžeme dále rozvíjet a kombinovat.

Opět se můžeme učit od dětí. Tom Wujec popisuje teambuildingovou aktivitu, při které je cílem sestavit ze špaget a dalších věcí co nejvyšší věž. Asi vás už nepřekvapí, že dětské týmy měly vyšší věž než většina dospělých včetně manažerů. Úspěšnější byla pouze skupina architektů. Proč? Možná proto, že děti se nezabývají plánováním či organizováním. Jednoduše vezmou materiál a začnou hned stavět. Mají tak čas vytvořit několik prototypů, na kterých se poučí a odladí chyby.

Zrušte stereotypy

Když člověk změní zažité chování, změní i osvojené způsoby uvažování. Začněte třeba tím, že půjdete do práce jinou cestou. Vydejte se na oběd do neznámé restaurace nebo si něco uvařte sami. Můžete také navštívit neobvyklé místo, kde jste ještě nikdy nebyli (případně kam lidé nechodí moc často). Schválně, kdy jste naposled byli třeba na vrakovišti…

Probuďte v sobě kreativního ducha

Určitě sami přijdete na spoustu dalších metod, jak podpořit vlastní fantazii a tvořivost. Pro mě zůstávají nejsilnější inspirací děti a jejich lehkost, se kterou se dívají na svět a přichází na nové nápady. Chci být stejně jako oni znovu sám sebou, nebát se hodnocení ostatních a mít radost z objevování nových cest.

Máte nějaké vlastní příklady, jak uvolnit fantazii? Budu moc rád, když se o ně podělíte v komentářích.