Svobodné firmy

Možná někdo víte, že moje dcera Valérie chodí do státní Montessori devítiletky, a že já tam jako dobrovolník s pár věcma pomáhám. Jak jde čas (Valča už je ve 4.třídě), dochází mi kolik bychom se toho mohli od Montessori ve světě byznysu naučit, a že vlastně právě tady bychom mohli nalézt jeden z receptů na to, jak budovat svobodnější organizace. Škola je totiž procesně to samé jako jakákoli firma. I oni mají svůj smyl, své cíle, hodnoty, kulturu, zaměstnance, procesy, zákazníky, dodavatele... A i oni mohou fungovat jako moderní byrokratická hierarchie (například většinová státní škola) nebo jako, na sdíleném smyslu a hodnotách postavená, komunita (tak, jak funguje třeba ZŠ Montessori Na Beránku).

číst více

Ricardo Semler: Tímhle člověkem to pro mě všechno začalo. On byl první, u koho jsem si všiml, že i (velká) výrobní firma může být uvnitř naprosto svobodná, lidé tam mohou být lidmi a žít i v práci tak jako žijí jinde.

číst více

Po první rozhovoru Keese Brouwera z projektu TegenLicht s Ricardem Semlerem - duchovním otcem svobody v práci - "O životě" je zde dalších pět krátkých částí. Dle mého ještě zajímavější než ta první část. Posuďte sami. Semlerův Podivín se nám vyprodal, máme posledních pár kusů, zítra odesíláme do tiskárny dotisk. Sedmidenního víkendu je ještě dost. Obě knihy k dispozivi ve zvýhodněném balíčku s názvem Semco. Ještě deset dní se můžete hlásit na Tvrdě, kamarádsky nebo jinak, aneb jak vést tak, aby fi číst více

Napadlo mě vypsat balíček vět z Podivína a Sedmidenního víkendu, které mi otevřely oči. Třeba otevřou něco i vám.

číst více

Jestli nemáte program na víkend, podívejte se třeba na tenhle film. Jestli máte děti, podívejte se s nimi. Vidět to s naší Valérií a Valentýnou pro mě byl minulý týden obrovský zážitek. Chytlo je to tak moc, že nechtěly jít spát. Pořád se divily, jak to může fungovat. Nadchlo je, že a jak se dětem podařilo školu zachránit. A až půjdete v pondělí třeba pracovat, pobavte se s kolegy, zda se na to nepodívat spolu a nepobavit se, na základě toho, o svobodě, zodpovědnosti a skutečné demokracii, ať už v práci, rodině, ve společnosti či ve škole. A podělte se o dojmy, prosím.

číst více

Sraz byl před týdnem, v úterý ve 20.00 na konečné 139-ky v Komořanech. Čtyři lidi z Hanibalu a já. S sebou spacák a karimatku. Matouš, v dětství náčelník místního turistického oddílu, zná místní lesy jako svoje boty. Mávl tedy na nás a my se vydali za ním. Od zastávky ulicí Revoluce a pak doprava, směrem Točná/Břežany. Nešli jsme dlouho, možná dvacet minut. Já měl pocit, že ten les mám proběhaný křížem krážem, ale najednou koukám na ty srázy nade mnou a kolem sebe a dochází mi, že to tu vůbec neznám...

číst více

Osobně moc nevěřím na koncept "snů a jejich plnění" (á la Americký sen), ale minulý týden jsem si jich pár splnil. Přesněji řečeno, začalo se dít něco, co jsem si do té doby pouze představoval, plánoval, o čem jsem si dlouho pouze teoretizoval (např. můj projekt Kde domov můj?). Zažil jsem tři události, z kterých mám pocit, že začínám (po letech) žít ve společenství (komunitě) podobně smýšlejících lidí.

číst více

Tak tohle mě potěšilo! Skupina Etnetera dosáhla za loňský rok rekordního obratu přes čtvrt miliardy korun - přečtěte si zde. A pro kontext si poslechněte Martina Paličku a Jirku Štěpána z této firmy (nebo dnes spíš už shluku firem), co o zkušenostech z firmy vyprávěli na loňské Slobodě NaŽivo v Bratislavě. Myslím si, že ve světě, který rozumí především (nebo pouze) číslům potřebujeme právě především tyto příklady. Příklady firem, ve kterých jsou lidé lidmi, které jsou druhým prospěšné a zároveň ekonomicky zdravé.  číst více

Kudy chodím, tudy opakuji svoje přesvědčení o tom, že to hlavní, co potřebujeme pro jakoukoli změnu jsou příklady konkrétních lidí. Abychom změnili to, jak se u nás podniká (od - dnes běžné - drancovací hoňky za penězi k lidskosti a udržtelnosti), potřebujeme právě především příklady konkrétních českých a slovenských firem, které fungují lidsky (lidé mohou většinu času fungovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí), prospěšně (to, co firma nabízí je pro druhé skutečně potřebné) a které zároveň dlouhodobě prosperují. Dle mého to jsou top tři kritéria pro přežití v 21.století. Zkraje listopadu se  sjelo dvacet zástupců těchto firem z ČR a SR k dvoudenní výměně zkušeností s názvem Svobodná firma - podívejte se na krátký, amatérský sestřih nahoře. Mně osobně to více než sedlo, a ta číst více

Etické (nebo též sociální) banky. Už jsem tu u nich mluvil. Jeden z mých letošních objevů. Kromě Bati, prvorepublikových družstev nebo ekonomice postavené na sdílení je to další zdroj pro inspiraci v tom, jak přistupovat k byznysu. Banky, pro něž jsou peníze prostředkem, ne cílem. Banky, které investují na prvním místě do prospěšných, místních, menších,... projektů. Teprve na místě druhém se zabývají výnosností.

číst více