Snímek obrazovky 2014-07-09 v 10.03.44

Sraz byl před týdnem, v úterý ve 20.00 na konečné 139-ky v Komořanech. Čtyři lidi z Hanibalu a já. S sebou spacák a karimatku. Matouš, v dětství náčelník místního turistického oddílu, zná místní lesy jako svoje boty. Mávl tedy na nás a my se vydali za ním. Od zastávky ulicí Revoluce a pak doprava, směrem Točná/Břežany. Nešli jsme dlouho, možná dvacet minut. Já měl pocit, že ten les mám proběhaný křížem krážem, ale najednou koukám na ty srázy nade mnou a kolem sebe a dochází mi, že to tu vůbec neznám…

Našli jsme místo, kde Matouš před lety s dětmi pravidelně tábořil. Eroze prý udělala své a plac, který ve své době pojmul na dvě desítky táborníků se dnes smrskl na prolákninu, do které se vešlo s bídou nás pět. Nasbírali jsme dřevo, rozdělali oheň a nachystali sezení. Matouš vytáhl špekáčky a chleba, Pavel zase ešuš na čaj.

Špekáčky chutnaly jako za starých časů (nejspíš byly z masa) a já si připoměl, jak dobře se u ohně debatuje o životě. Povídali jsme si do půl jedné. Když přišel čas, oheň jsme zahasili, vzali spacáky a karimatky a vydrápali se nahoru na kopec. Tam jsme našli rovné, ploché místo jako stvořené pro pět karimatek. “Ustlali” jsme si, vyčistili si zuby a šli spát.

A proč o tom píšu? Kromě toho, že pro mě osobně to bylo v životě poprvé, kdy jsem spal “pod širákem” (bez stanu) to byla zároveň i trochu neobvyklá “schůzka vedení” firmy šmrnclá “obchodní schůzkou”. Hanibal je totiž jednou z firem, ve které tradiční management se směrnicemi, kariérními plány nebo kontrolou nenajdete, ani kdybyste hledali lupou. V minulosti jsme na tom trochu spolu-pracovali. Já nyní, po čase navrhl, abychom se zase sešli a probrali, jak se jim daří. Oni na to, abychom se sešli v lese a spojili to s jejich interní poradou a přespáním. Když si vzpomenu na všechny ty nudné, uniformní porady, kterých jsem za svůj život zažil tisíce, raduju se. Raduju se z toho, že je něco takového možné, a že jsem to na vlastní kůži zažil. Přemýšlím samozřejmě o tom, kolik lidí v dnešních firmách tuhle možnost (rozhodnout si, kde a jak bude se bude scházet s jinými lidmi a kde, jak či s kým bude pracovat) má.

Hlavně je to pro mě ale geniální příklad firmy, která našla svůj IKIGAI. Hanibal se totiž lidem snaží ukazovat, jak být více venku. Jak se bezpečně a v relativním pohodlí pohybovat v přírodě. Jak tam sportovat, jak si třeba sáhnout na své hranice a poznat přírodu, jak jí můžete poznat jenom když jste v ní. Jak říká Ondra z Hanibalu: “Protože probudit se ráno v přírodě je sakra boží.” Hanibal tak kromě dvou kamenných krámů a eshopu, kde si můžete vybrat pro vás to správné vybavení, organizuje i pravidelné testovací pobyty pro své zákazníky a fanoušky, kdy s vámi vyrazí do hor a vy se tam můžete vyspat v novém spacáku, zkusit si nové karabiny, vařič nebo bundu (viz academy). Ve firmě pracují výhradně lidé, kteří outdoorem žijí. Když nejsou v kanceláři nebo v krámě, většinu času lezou někde po horách, kopcích nebo třeba sjíždějí vodu. Jít na firemní poradu k ohni je pro ně stejně normální jako pro většinu z nás do zasedačky nebo do restaurace.

Podívejte se na děti a všimněte si, že hlavní způsob, jakým se mi lidé učíme je nápodoba. To hlavní, co pro učení potřebujeme jsou tedy příklady. Hanibal je pro mě – v mnoha ohledech – nádherný příklad toho, jak v podnikání nalézt smysl a jak podnikání tomuto smyslu podřídit. Jak to tedy nastavit, aby podnikání bylo prospěšné a peníze byly prostředkem, ne cílem. Jako každý, mají samozřejmě i oni svoje zádrhele a otazníky. Ale kdo je nemá? Mrkněte na ně. A já přeji dobrou noc s Hanibalem. Pro mě to byl zážitek.

P.S.: Pokud jezdíte do přírody a používáte „smart phone“, mrkněte na jejich checklist app. Chaotikům jako jsem já by to mohlo pomoct si zabalit vše potřebné. A je to zdarma.

P.S.2: Naše knihy jsou od minulého týdne k dispozici v Brně – viz zde. Já část dne dělám na 13 tisících dnech, zbytek jsem s dětma. Moc nemailuju, soc. sítě už vůbec. Kdyby něco hořelo, vydržte prosím. Já se ozvu.