Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Možná jste někdy hráli fotbálek, volejbal, košíkovou nebo jakýkoli jiný skupinový sport jen tak pro radost! Pokud ano, pravděpodobně jste chvíli hráli, chvíli si povídali. Když někoho napadl fórek nebo nějaká příhoda, jednoduše se přestalo hrát a poslouchal se fórek. Když to lidi přestalo bavit, šlo se na přestávku nebo domů. Možná jste někdy podobnou hru hráli na body. Všimli jste si té změny?

číst více

Firemní svět je jeden velký Absurdistán. Jedna z nejpodivnějších věcí se odehrává mezi personalisty a zástupci vzdělávacích agentur. Mnozí personalisté považovali donedávna PeopleComm za vzdělávací agenturu, a tak zkusím popsat do velké míry vlastní zkušenosti.

číst více

Foto: Ryan Brady

V České republice existují čtyři druhy věznic podle míry svobody, kterou vězeň dostává:

1. S dohledem,
2. s ostrahou,
3. s dozorem,
4. se zvýšeným dozorem.

S trochou pokory a sebereflexe si není možné nevšimnout, že firmy fungují na naprosto stejném principu jako věznice.

číst více

Možná proto, že se to sám praktikuji, mám okolo sebe více a více tzv. novodobých nomádů. Pracují z domova, po kavárnách, na lavičkách, prostě všude, kde se jim právě chce a kde jejich wi-fi hlásí signál. Pět mých známých nomádů udělalo nedávno „husarský kousek“. Už je nebavilo vysedávat doma nebo po kavárnách a lovit wi-fi.

číst více

Bývaly doby, kdy mezi Josefem Stalinem a šéfem firmy nebylo valných rozdílů. Doba se však změnila, a přestože demokracie je ve většině firem považovaná za hanlivé slovo, dějí se věci, nad kterými by si Henry Ford nebo Tomáš Baťa klepali na čelo. Jednou z nich je to, že zaměstnanci hodnotí svého šéfa. Zejména v mezinárodních firmách je běžné, že šéf požádá své lidi, aby o něm vyplnili anonymní dotazník (nejčastěji formou tzv. 360 stupňové zpětné vazby).

číst více

Život je jako houpačka. Jednou jste nahoře, jednou dole. Nikdy to není dlouho stejné… V životě přicházejí chvíle, kdy to poslední, co chcete dělat, je chodit do práce. Nebo naopak. Zamilujete se až po uši, narodí se vám dítě nebo další dítě, chcete napsat knihu, někdo z rodiny onemocní nebo prostě slyšíte volání divočiny a zachce se vám opustit rodnou hroudu.

číst více

Potkávám armádu lidí, kteří pracují a pracují. Pracují třeba dvacet let. Občas si odskočí na dovolenou, ale většinou si stěžují, že byla krátká, že by to chtělo víc. Mnozí říkají, že by rádi víc cestovali, že by se chtěli vydat třeba i na cestu kolem světa nebo že by chtěli několik měsíců jen tak někde žít. Tlak hypotéky a jiných půjček, možná zvyk je však nutí pracovat dál stejným způsobem a tempem.

číst více

Firmy nakupují masově u softwarových gigantů jako je Microsoft, Sun, Lotus. Vědí většinou velmi, velmi málo o tzv. „open source“ SW.

číst více

„Co není moje, to mě nepálí,“ je filozofie většiny z nás. V kanceláři se projevuje často tím, že odcházíme na mnohahodinové porady či domů a nevypínáme počítač či jiné elektronické pomůcky. Přitom průměrný počítač puštěný celý den se rovná emisím 680 kilogramů oxidu uhličitého za rok. To znamená 100 až 500 stromů potřebných k absorbování takového objemu vypuštěného do atmosféry.

číst více

Nadpisom nie je myslené, aby sa niekto pokúšal zabiť, ale aby vyskúšal niečo, o čom si myslí, že je pre neho životu nebezpečné… napríklad prekonať strach z výšky vylezením na vysoký komín a podobne. Každý to, čoho sa bojí a čo je uskutočniteľné. Prečo? Pretože človek musí VEDIEŤ, že jedného dňa zomrie, ale v žiadnom prípade sa smrti NESMIE báť.

číst více