Blog o nové práci a dobrém životě

Jezdím rád na běžkách, nejčastěji u rodičů v Čenkovicích, na rozhraní Orlických hor a Jeseníků. Letos zkraje března mě překvapila jedna věc. Ve stopě jsem měl co dělat, abych se vyhnul psím výkalům. Místy jsem si připadal jako v pražských Holešovicích nebo na Pankráci. Vedle lyžařské stopy se nacházela stopa psí, zhruba dvakrát tak široká i hluboká než ta pro lyže. Vloni tady nic takového nebylo. Nevybavuji si, že bych tu kdy narazil na psa. Co se to stalo?

číst více

Foto: profholtz

Podle jednoho výzkumu stráví manažeři více než polovinu pracovního života (čím výše v hierarchii, tím větší je podíl) účastí, vedením nebo přípravou na schůzky. Ve Spojených státech proběhne denně údajně více než 30 milionů schůzek. Přičemž jejich účastníci považují více než jednu třetinu za zbytečnou. (zdroj: Center for Creative Leadership). 91 procent zaměstnanců připouští během sezení na poradě snění za bílého dne, 73 procent si na schůzky bere jinou práci, 39 procent přiznává, že někdy v minulosti na schůzce usnuli (podle: MCI).

číst více

Foto: beavis

Náš strach z dělání chyb nás vede k vykonávání mnoha podivných věcí. Jednou z nejpodivnějších (nad kterou se ovšem nikdo nepozastavuje) jsou různé certifikace typu ISO. Velkou módou 90. let bylo získat diplom – certifikát ISO, ten si pověsit vedle recepce, do zasedací místnosti nebo nejlépe do kanceláře generálního ředitele. Firmy si ta tři písmena dávala dokonce do inzerátů, na web, do firemních letáčků, nebo dokonce na vizitky!

číst více

Když Odyseus odcházel do Trojské války, nechal doma svou manželku Penelope, syna Telemacha a veškerý svůj majetek. Podle Homéra svěřil Odyseus celý svůj domov jednomu starému příteli. Mimo jiné ho požádal hlavně o to, aby radil, učil a vychovával jeho syna Telemacha. Cílem bylo pomoci mu k vlastní zodpovědnosti za jeho život tak, aby dosáhl nejvyšší slávy. Ten přítel se jmenoval Mentor.

číst více

Foto: one_day_in_my_garden

Stalo se to na jednom setkání Cesty kolem světa. Robert Peňažka nám vyprávěl o zkušenostech s demokratickým vedením Kaspenu. Byla to dobrá debata. Myslím, že většina z nás na ni dodnes vzpomíná.

číst více

Foto: (jazQ6r)

Kdybych měl vybrat jednu dovednost, která šéfům fakt nejde, potom by to byla dovednost rozcházet se. Většina je z toho tak vyřízená, že to všemožně odkládá, chce mít vše superrychle za sebou, nebo to převede na personalistu či jiného firemního „čističe“.

číst více

Foto: etaymor

Vzpomínám si, jak bylo v dobách mé rané firemní kariéry důležité, co mám na vizitce. Čím méně jsem si věřil, tím více jsem usiloval o nabubřelá slovíčka jako „Senior“ (tenkrát mi nedocházelo, že to ve své podstatě znamená důchodce) nebo „Group Manager“.

číst více

Foto: jdmcfish

Líbí se mi jedna metafora Jima Collinse v knize Good to Great. Ten navrhuje, ať si firmu představíte jako autobus a její cíle jako cestu, na kterou se s ním chystáte vydat. Prvním úkolem každého manažera, říká, je dostat správné lidi dovnitř a špatné ven. Ještě předtím, než se vůbec budete bavit o tom, kam nebo kudy jet, je třeba ujistit se, že uvnitř jsou pouze „správní“ lidé.

číst více

Foto: always13

Zkusili jste si někdy změřit, kolik času v práci věnujete přemýšlení a komunikaci o tom, jak se oblékat, v kolik chodit do práce, jestli někdo náhodou nemizí dřív, jak se chováme k šéfovi, co si napsat na vizitku, jaké má kdo firemní auto, jaké „benefity“ dát lidem, jaká je naše odměna a jaká je odměna lidí okolo nás, jaké jsou hrozby a tresty a jak je používat, jak bychom se k sobě měli chovat, proč on dostal něco, co já nemám, proč on dostal lepší známku než já, proč ho má učitelka raději než mě, proč si vybrali jeho a ne mě…?

číst více

Foto: Meredith Farmer

Můj táta nastoupil po škole do Tesly Lanškroun a vydržel tam dvacet šest let. Jeho táta, můj děda strávil celý svůj pracovní život na úřadě bezpečnosti v Ústí nad Orlicí. Dnes potkávám třicátníky, kteří za sebou mají už sedm firem a nezřídka si myslí, že jsou teprve na začátku!

číst více