Stravování à la Robin Hood

Stravování à la Robin Hood

Foto: midorisyu

Teprve až při cestách Čínou jsem pochopil význam plného žaludku. Kdybych se tam snažil odhadnout, jaká je část dne, pouze podle toho, kolik lidí sedí v restauracích a různých jiných vývařovnách a podle toho, co jedí, neměl bych šanci. Mám dojem, že Číňan se krmí neustále. Při podrobnějším zkoumání zjistíte, že jakékoli debaty, obchody, spory se v Číně odehrávají u jídla. A tak se pracuje, odpočívá, diskutuje a u toho se jí.

Působí to na mě jako elegantní řešení odvěkého lidského problému. Hladový člověk je nervózní, nevrlý a těžko se s ním spolupracuje. A „čínská cesta“ mi proto přijde nesmírně inspirativní. Mimochodem, i v našich končinách jsme si tento princip dříve dobře uvědomovali. Ve většině rodin bylo pravidlem, že oběd se podává ve 12:00, ať se děje co se děje. To dávalo všem zúčastněným (hlavně hladovým mužským členům rodiny) jistotu, že hlad zaženou, a nevznikaly tak zbytečné konflikty vyjednáváním o tom, jestli už to bude.

Hladový člověk je zpravidla nevrlý. Člověk najedený bývá v pohodě, má zpravidla větší nadhled a může se věnovat jiným věcem než svému žaludku.

Proto by starost o žaludky plné kvalitní a chutné stravy měla patřit mezi priority každé demokratické firmy. Stravování à la Robin Hood je změna, kterou zavedla skupina dělníků nespokojených se závodním stravováním v Semcu už v 80. letech. To „Robinhoodovství“ spočívá v míře firemního příspěvku ze strany firmy. Jeho výše se odvozuje od výše mzdy. Manažeři si tak platí 95 % ceny jídla ze svého a dělníci 5 %. Zbytek platí firma. Po počáteční nespokojenosti některých mistrů a předáků má tento systém dnes údajně 100% podporu. I ti, kteří si ze svého platí 95 % ceny jídla, oceňují přínos tohoto systému pro kolegy s nižší mzdou. Zajímavé, ne?