Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Tohle pro mě byl zatím jeden z největších objevů roku. Díky mému "off-linu", Sinkovi (viz třeba jeho prezentace nahoře) a Matemu mi secvakla jedna podstatná věc. Odpojil jsem se od všeho toho spěchu a do toho narazil na Sinkovu interpretaci chemické podstaty štěstí. Myslím, že jsem v tom našel chybějící kousek i do skládačky funkční práce a firmy. Přijde mi, že pomocí těchto závěrů tzv. bilogické psychologie si můžeme lépe než kdykoli předtím uspořádat život či firmu tak, abychom prosperovali, ale zároveň se při tom i usmívali a aby nám při tom bylo dobře. Pokud bych vám v tom mohl nějak pomoci já, blíží se podzim a s ní sezóna workshopů. První se věnuje tomu, jak si uspořádat práci (abyste prosperovali,

Jako děti jsme uměli dělat, co jsme chtěli. Pak ale většině z nás řekli, že musíme poslouchat a když budeme něco chtít, je třeba se pěkně dovolit. Jak šel čas, zapomněli jsme, že jsme se kdysi uměli rozhodovat sami. Naučili jsme se muset a poslouchat. Nejprve jako dítě, později jako zaměstnanec, občan nebo třeba pacient vzhlížet k autoritě a nechat se jí vést nebo ještě častěji s-vést.

Jestli tu nejste poprvé, můj názor na práci znáte. Pokud člověku bylo třicet, do smrti mu zbývá možná 13 tisíc dní. V případě, že je starší, má k dispozici nejspíš méně. Základní životní otázkou většiny lidí je, čím ten čas naplnit. Co se týče činností, kterým jsme si navykli říkat práce, máme na výběr v zásadě ze dvou možností. Buď můžeme pracovat s cílem vydělat a/nebo zvýšit své společenské postavení. Nebo tak, že bude naše práce pro druhé službou a nám zdrojem naplnění, radosti a případně i příjmů. Taková práce je příjemná, zábavná, prostě “cool”. Ve videu nahoře naleznete v pořadí třetí (a zároveň poslední) debatu o tom, “co je cool práce”. V textu pod videem se pak podívejte na seznam devíti parametrů, který by taková práce měla mít. Do 25.9. se můžete hlásit na další podzimní kolo workshopu “

Tento týden tu mám tři rozhovory se mnou. "Rozhovory se mnou" zní šíleně ego-maniakálně, ale nevím, jak jinak to nazvat. Mimochodem všiml jste si někdo, že se sem do blogu snažím psát jen jednou za týden, a to celkem pravidelně? Vždy v úterý +/- jeden den. Je to pro někoho fajn? Nebo spíš ne-fajn? Napište, prosím. Ať mám nějakou zpětnou vazbu. Díky.