Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

číst více

Sliboval jsem (zde je 1.část) 2. část mého záverečného shrnutí dojmů ze života mimo on-line svět z knihy Třináct tisíc dní. Je to kapitola z knihy - pro blog možná krapet dlouhé, ale budiž - tady to máte. 

číst více

Co děláš?; Co Tě živí?; Jak moc pracuješ?; Jak se vlastně vůbec máš?… jsou otázky, na které mám dlouhodobě potíž odpovídat. Asi proto, že toho dělám relativně dost. Možná proto, že jsem si smazal rozdíl mezi "vyděláváním na život" a samotným životem. Prakticky nedělám nic, co by mě netěšilo. Když se mě tedy někdo zeptá, co dělám - nevím, co vybrat a o čem mluvit. Tápu i v tom, co mě živí. Kromě toho, že zvyšuji trvale "podíl nepeněžního zajišťování svých potřeb", dozvídám se to jen jednou za rok od našeho účetního Dana.
A jak se mám? No asi jako každý se někdy raduju, jindy zase pláču. Kecám. Plakat moc neumím. Ale smutno mi je někdy dost.
Buď jak buď, napadlo mě si zase po čase sednout a zkusit si to pro větší kl

číst více

číst více

číst více

číst více

Syndrom rozbitého eskalátoru: jedna z nejlepších metafor našeho dnešního systému.  Pusťte si to video - divil bych se, kdybyste se na něm nezahlédli.
Eskalátor symbolizuje pohodlný život, kde se o zajištění našich potřeb starají druzí. V dnešním blogu jsem chtěl vypsat některé mikro-příklady z mého života, kde jsem z eskalátoru slezl a (na první pohled pohodlné) nakupování vyměnil za soběstačnost - vlastní tvorbu, výměnu či sdílení.
Je to pro mě pravděpodobně nejdůležitější odpověď na otázku: Jak přežít dobu jedovou?. Další části odpovědi naleznete v: Podpoř svého vinaře, v Bezobalová domácnost nebo do sytosti v knize

číst více

Čau kamarádi! Zítra zalézám na tři dny do chaty, kde budeme s partou patnácti lidí hledat důlky (zde). Mám tu dva video-postřehy ze Srí Lanky, která s podnikáním velmi úzce souvisí. Mrkněte, zajímá-li vás to.

číst více

Po Katce Wildové a Davidu Chábovi jsem potkal dalšího člověka, který se vědomě rozhodl pro skromnost a soběstačnost. Navíc, stejně jako Katka a David, má i Pavel nomádské sklony - a to na desátou: Rozhodl se objet planetu. Stopem. Skoro bez peněz.
Na Pavla jsem narazil v době finiše mé knihy Třináct tisíc dní, kdy jsem se snažil intenzivně formulovat odpovědi na otázku “Co je dobrý život?”. Jeho příběh mě nadchl možná o to víc, o co víc jsem si v té době uvědomoval, jak moc právě putování po cizích krajích otevírá oči, pomáhá chápat sebe sama a život jako takový.
Dohodli jsme se, že mu pošlu pár otázek. Mrkněte na ně. 

číst více

Léta mě trénovali v tom, abych stíhal na čas. Abych byl výkonný a produktivní, abych to daleko dotáhl. Dlouho mi přišlo normální, že se nespočetněkrát za den dívám na hodinky, a že se stejnou urputností jako čas měřím i cokoli jiného - před lety třeba i "čtenost" tohohle blogu. Vlastně mi to přišlo zcela přirozené, vždyť se mě furt i někdo ptal na to, kolik lidí to tu vlastně čte. Pak jsem si ale jednou všiml, že čím víc měřím, tím míň žiju. Že vlastně nepíšu proto, že mě to baví, ale proto aby tu na to někdo kliknul, a že vlastně i jinde na sítích pravidelně kontroluji počet kliků, lajků, tvítů a dalších signálů zájmu ostatních...

číst více