A4_210x297_hires

Mám tu po chvíli několik „svařákových dilemat“ (s. dilema = pocit, že se děje něco ne-správně a otazník, zda na to poukázat). Vím, že se dostaneme mnohem dál poukazováním na pozitivní příklady. Zároveň mám ale jasno v tom, že temno se rozplyne, když se rozsvítí světlo. Snažím se proto držet doporučení T.S. Kuhna (viz obrázek z přednášky Vládi Dobeše níže).
Momentálně na mě odevšud vyskakuje kampaň marketu Globus, ve které vybrané celebrity vysvětlují, že nakupovat = pomáhat. Považuji to za mimořádně nebezpečné a divím se, že se tomu zase nikdo nediví a mám k tomu 10 otázek/připomínek. 

IMG_4204

Zkusím vysvětlit. „Zlo převlečené za dobro“ považuji za mnohem horší než „zlo čisté“. Jako příklad mi tak mnohé dnešní aktivity většiny farmaceutických, kosmetických či potravinářských firem přijdou nebezpečnější než fungování cigaretového či zbrojařského průmyslu dohromady.

Co se týče způsobů dnešního podnikání, za nejnebezpečnější považuji dnešní pojetí tzv. společenské odpovědnosti firem (tzv. CSR – více o tom např. v: „Válka je mír. Svoboda je otroctví.“ nebo „Udržitelná korporace. Jde to?„), kdy organizace odmítá zodpovědnost za škody způsobené jejím podnikáním a místo toho si vylepšuje obraz tím, že „pomáhá“. Připomeňme si, že neziskový sektor (ten, který má v DNA pomoc slabším a obecně znevýhodněným) existuje z velké míry proto, že sektor ziskový funguje tak, jak funguje (tj. jediným cílem je maximalizace zisku pro pár vlastníků s tím, že škody se přenášejí na druhé):

Slogan „Kdo nakupuje, ten pomáhá“ zapisuje do podvědomí průměrného člověka přesně to, co sděluje: Chcete pomoct = být dobrým člověkem? (kdo by tohle nechtěl?) Tak nakupujte! (u nás = v Globusu).

DSCN9636

Na první pohled je to vlastně celé „dobrý obchod“. Globus navýší zisk pro akcionáře a malý ždibec navýšeného zisku pošle následně neziskové organizaci (zajímalo by mě kolik), která někde pomůže. Něco málo si pravděpodobně vezmou manažeři Globusu a jeho dodavatelů. Možná někde zbyde pár korun i na obyčejné zaměstnance. Navýší se i HDP a něco se vybere na daních v prospěch nás všech. Já k tomu mám ještě ale paklík následujících otázek a úvah:

1) Pomáhat nakupováním u korporací nebo si pomáhat v komunitách? Ptám se, proč nás tu někdo vybízí k tomu, abychom pomáhali nakupováním (u korporací), když si lidé po valnou většinu svého vývoje pomáhali napřímo v komunitách, na základě nám vrozené emapatie, lidskosti, vědomí zodpovědnosti a nutnosti spolupráce?

2) Pomáhat a tím (i) škodit? Nakupovat více chemo-potravin (valná většina nabídky Globusu pochází z tzv. konvenčního průmyslu), kosmetiky a bůhvíčeho ještě znamená více pesticidů, více CO2 (drastičtější klimatické změny), více toxických obalů a jiných odpadů a obecně podpora průmyslu, který ničí přírodu a lidské zdraví. Komu to ve finále pomůže a komu uškodí? V účetnictví Globusu či jejich dodavatelů se to neobjeví.

3) Od marketů k obchodníkům: Nakupovat v marketech znamená logicky i více kamiónů a aut na silnicích, tj. další škodliviny a horší zdraví, více anonymity a méně skutečných vztahů (o tom víc v: Od marketů zpět k obchodníkům).

4) Kryso-závodění: Více nakupovat znamená pro většinu lidí též nutnost více vydělávat (o tom víc např. v „Co dělá tatínek nejraději?) – tj. více lidí zůstává v krysím závodě převážně nesmyslné práce (většina opět v korporacích) místo toho, aby dělali, co je naplňuje s lidmi, které mají rádi.

5) Potřeby vs. tužby – Snahy podstrčit do nakupování vyšší smysl (např. to, že nakupování pomáhá) nás odvádějí od podstaty toho, co je „dobrý život“ (o tom je moje kniha Třináct tisíc dní). Podobné kampaně nás učí věřit, že smyslem života jsou radovánky, především vlastnění věcí. Odvádějí nás tak od podstaty, na které dobrý život stojí.

DSCN9630

6) Zodpovědnost celebrit? To, že v podobné kampani vystupují celebrity považuji za nejsmutnější. Proč? Není to tak dávno, co i u nás lidé věřili v bohy. V dnešní konzumně-mediální společnosti věříme celebritám (hercům, sportovcům a dalším mediálně známým osobnostem). Těm nasloucháme, ty následujeme. Celebrity tak mají v dnešní společnosti doslova božskou zodpovědnost. Kolik z nich s ní ale dokáže naložit jinak než v prospěch své kapsy (či spřátelené nadace) bez hlubšího pochopení důsledků?

7) Původ peněz. Záleží na něm? Na straně neziskového sektoru mě nepřestává překvapovat, jak málo přemýšlí o původu peněz. Zdá se mi, že o nich vlastně velmi často vůbec nepřemýšlí. Kolik lidí si tak dnes bez ostychu vezme peníze třeba z nadace Philip Morris (přitom cigarety zabijí polovinu těch, kteří je používají) nebo třeba od nadace Agrofert (vliv dnešního průmyslového zemědělství na naši krajinu, kvalitu vody, lidské zdraví snad ani nejde vyčíslit).

8) K čemu všechna ta re-klama? Přemýšlím, kolik lidí věnovalo svůj čas, energii, peníze práci na něčem tak marném a v celkovém součtu škodlivém jako jsou billboardy, plakáty, web nebo televizní a jiná re-klama k této kampani (o tomto tématu více v viz Moc veřejných nápisů a Reklama 1912 vs. 2012).

globus

9) CSR nebo obyčejná lidská slušnost? Když bych měl z toho desatera vypíchnout jeden bod – byla by to následující otázka: „Proč místo nákladných reklamních kampaní se zástupem celebrit raději nepodnikáme slušně (s ohledem na všechny zúčastněné – nejenom na akcionáře)? Nebylo by to smysluplnější? Pro mě obrovsky.

10) Příspěvek k celkové kultuře podnikání v zemi: V lidské společnosti kopírujeme jeden druhého. Takoví jsme my lidé. V podnikání je to to samé. Pokud se někomu velkému něco podaří, tj. pokud třeba celebrity lidem vysvětlí, že mají kupovat víc, velmi brzy to zkopíruje někdo jiný (všimněte si, kolik má třeba McDonalds‘ ve světě následovníků). Moc jsem se po tom nepídil, ale přijde mi, že Globus tuhle kampaň zkopíroval od Kauflandu, který překypuje láskou k Česku, k hokeji a vlastně k čemukoli na čem je možné vydělat – dokonce i k dětem. Ve videu níže tvrdí: „Kdo nakupuje v Kauflandu, ten pomáhá dětem! Nakupte výrobky P&G za akční ceny a přispějte dětem v nouzi.“

Samozřejmě je možné, že jsem to celé vůbec nepochopil. V tom případě mě opravte. Pokud jsem to pochopil a něco na tom je, co s tím?

Můj názor možná znáte – tenhle blog je toho plný:

1) Kdo podnikáte – můžete se rozhodnout, zda budete kopírovat tyto CSR srandy nebo prostě budete podnikat slušně.

2) My ostatní můžeme volit penězi a podporovat  slušné, férové, poctivé podnikatele.

3) Všichni si můžeme najít svého „sedláka“ nebo „vinaře„.

4) Především ale můžeme všichni začít žít tam, kde většina z nás dnes pouze bydlí, tj. zapojit se do dění ve vaší čtvrti či obci tak, abychom z nocleháren znovu vytvořili místa k žití a vymanili se tak ze závislosti na korporacích. Pak už nebude nutné fotit si ty jejich billboardy, ani o nich psát blogy. O co víc prostoru bude na už zmiňovaný „dobrý život“. Protože o co vlastně v životě jde? O to, aby byl dobrý, ne? Teď je jen třeba vyjasnit si, že dobrý život nerovná se nakupování.

P.S.: Info o dění okolo mých aktivit si objednejte přes občasný (cca 1 x měsíčně) newsletter a kalendář akcí, kdy je možné se potkat najdete tady.