Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Syndrom rozbitého eskalátoru: jedna z nejlepších metafor našeho dnešního systému.  Pusťte si to video - divil bych se, kdybyste se na něm nezahlédli.
Eskalátor symbolizuje pohodlný život, kde se o zajištění našich potřeb starají druzí. V dnešním blogu jsem chtěl vypsat některé mikro-příklady z mého života, kde jsem z eskalátoru slezl a (na první pohled pohodlné) nakupování vyměnil za soběstačnost - vlastní tvorbu, výměnu či sdílení.
Je to pro mě pravděpodobně nejdůležitější odpověď na otázku: Jak přežít dobu jedovou?. Další části odpovědi naleznete v: Podpoř svého vinaře, v Bezobalová domácnost nebo do sytosti v knize

číst více

Čau kamarádi! Zítra zalézám na tři dny do chaty, kde budeme s partou patnácti lidí hledat důlky (zde). Mám tu dva video-postřehy ze Srí Lanky, která s podnikáním velmi úzce souvisí. Mrkněte, zajímá-li vás to.

číst více

Po Katce Wildové a Davidu Chábovi jsem potkal dalšího člověka, který se vědomě rozhodl pro skromnost a soběstačnost. Navíc, stejně jako Katka a David, má i Pavel nomádské sklony - a to na desátou: Rozhodl se objet planetu. Stopem. Skoro bez peněz.
Na Pavla jsem narazil v době finiše mé knihy Třináct tisíc dní, kdy jsem se snažil intenzivně formulovat odpovědi na otázku “Co je dobrý život?”. Jeho příběh mě nadchl možná o to víc, o co víc jsem si v té době uvědomoval, jak moc právě putování po cizích krajích otevírá oči, pomáhá chápat sebe sama a život jako takový.
Dohodli jsme se, že mu pošlu pár otázek. Mrkněte na ně. 

číst více

Léta mě trénovali v tom, abych stíhal na čas. Abych byl výkonný a produktivní, abych to daleko dotáhl. Dlouho mi přišlo normální, že se nespočetněkrát za den dívám na hodinky, a že se stejnou urputností jako čas měřím i cokoli jiného - před lety třeba i "čtenost" tohohle blogu. Vlastně mi to přišlo zcela přirozené, vždyť se mě furt i někdo ptal na to, kolik lidí to tu vlastně čte. Pak jsem si ale jednou všiml, že čím víc měřím, tím míň žiju. Že vlastně nepíšu proto, že mě to baví, ale proto aby tu na to někdo kliknul, a že vlastně i jinde na sítích pravidelně kontroluji počet kliků, lajků, tvítů a dalších signálů zájmu ostatních...

číst více

číst více

Přátelé, včera jsem si sedl před kameru, abych konečně představil moji novou knížku Třináct tisíc dní. Snažím se v tom videu říct vcelku jasnou věc, a to že život se dá žít dvojím způsobem - podle očekávání ostatních nebo po svém. Základním předpokladem proto, aby toho "po svém" bylo víc, je se poznat. Náš pohádkový Honza v tomto případě radí seskočit z pece a vyrazit do světa. No a tahle kniha se svými 146 příběhy z mého seskočení z pece by mohla být jakousi příručkou pro kohokoli, kdo hodlá učinit to samé. Do tohoto blogu dávám vše, co najdete i na stránce knihy: fotky, videa, pdfka. Mějte se hezky a moc prosím, pokud vás kniha zaujme, řekněte o ní lidem okolo vás. Díky!

číst více

V knize Třináct tisíc dní najdete i esej věnující se vlivu veřejných nápisů na naše nahlížení na svět. My jsme momentálně na Srí Lance, kde v mnoha částech narazíte na nápisy, které jako by byly dokonalým opakem těch našich. Pár jsem jich vyfotil a pokusil se je dát do kontrastu s těmi našimi. Nedokázal jsem se při tom vyhnout troše ironie - snad nikoho neurazí. Není to mým úmyslem.

číst více

Mám tu jeden z příběhů, který najdete v knize Třináct tisíc dní. Týká se toho, jak moc je možné se lišit od většiny, aby nám ostatní ještě vůbec rozuměli. Musím říct, že v oblasti hledání vlastní cesty (tak, aby byla zároveň pro druhé ještě přijatelná) jsem pár zkušeností už nasbíral.

Tento příběh začíná v běloruském Minsku v roce 1989 slovem, které bylo na pět papírů. Poprosil jsem proto svoje holky, aby mi pro tenhle blog nakreslily ilustrační obrázek (Valentýnka kreslila S, V. Valérie O, O a společně vyrobily L).

číst více

Na loňské Svobodě NaŽivo jsem se snažil vysvětlit, jak se posunul můj zájem od výlučného zaměření se na svobodu k zodpovědnosti. Před dvěma týdny jsme se s kolegy pustili do projektu "Slušná firma" (Na termín mě navedl Ján Košturiak zde). Napsal jsem k tomu krátký text, kterým chci vysvětlit, jak a proč jsem se ve svém zájmu od svobody posunul ke slušnosti a proč si myslím, že právě slušnost je tím hlavním, co potřebujeme do světa podnikání (a naší moderní západní kapitalistické společnosti obecně) dostat a proč si myslím, že svoboda může následně být vedlejším produktem snahy o slušnost.

číst více

číst více