Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Třináct tisíc dní. Tolik zbývá průměrnému českému třicátníkovi do smrti. “Třináct tisíc dní” je zároveň i moje memento mori. Moje metafora, která mi má připomínat, abych žil dokud žiju.
Vím, průměr je umělá veličina. Někoho čeká dvacet tisíc, jiného o poznání míň. To je vlastně na smrti to nejtajemnější. Nevíme, kdy a za kým přijde. Čteme a slyšíme o ní, vidíme ji ve filmu a máme pocit, že ji známe. Jenomže jsme vedle, jak ta jedle. Žádná lidská společnost ji nedokázala vytěsnit ze života tak dokonale jako ta naše. A tak, když nakonec přijde - a ona přijde! - zasáhne nás o to víc.
Mě o víkendu zasáhla. Umřel mi kamarád a kolega Lukáš. “Třináct tisíc dní” (a jiná tajemství života) byly naším velkým společným tématem. Zaboha by mě

číst více

Zašli jsme v pondělí s kamarádem na oběd. Nad miskou rýže jsme pak probírali život a dostali se i k tomu, že si hledá "práci". Podnikání, které se snaží již druhý rok rozjet, mu totiž stále nestačí pokrýt ekonomické potřeby jeho rodiny. Tohle téma já rád, a tak jsme ho probrali řádně.

číst více

S Honzou Strakou jsme se poznali před lety v HUBu. Honza po čase odešel a společně s kamarádem Petrem založili Cleverminds. Vytvořili si tak pro sebe smysluplnnou a pro druhé užitečnou práci, díky které dnes žijí mnohem více podle svých představ. Vyrábějí promyšlené papírové pomocníky, které jsou kromě funkčnosti - podobně jako v případě Papelote - až nečesky hezké. My Češi jsme přece jenom spíše na funkci a na vzhled zas tak nedáme a nalézt v našich končinách něco takhle pěkného je pro mě vždy potěšení.

číst více

Bylo to v Galle, na samém jihu Srí Lanky. Přišli jsme tam v únoru do restaurace oblepené těmi nejlepšími cestovatelskými citáty. Možná to znáte... někdy jsou jako hřebíček na hlavičku...
Mě čím dál víc baví hrát si s videem, a tak jsem vytahal pár fotek ze svých cest a do toho naskládal ty citáty, které mě chytly nejvíc. Mrkněte na to. Třeba vás to též pobaví či trkne k tomu, abyste seskočili z pece a práskli třeba na chvíli do bot.
Do toho jsem přidal video z úvodu ke křtu mé knihy a knihy Vlastní cestou od Jána Košturiaka (viz níže).

číst více

číst více

Sliboval jsem (zde je 1.část) 2. část mého záverečného shrnutí dojmů ze života mimo on-line svět z knihy Třináct tisíc dní. Je to kapitola z knihy - pro blog možná krapet dlouhé, ale budiž - tady to máte. 

číst více

Co děláš?; Co Tě živí?; Jak moc pracuješ?; Jak se vlastně vůbec máš?… jsou otázky, na které mám dlouhodobě potíž odpovídat. Asi proto, že toho dělám relativně dost. Možná proto, že jsem si smazal rozdíl mezi "vyděláváním na život" a samotným životem. Prakticky nedělám nic, co by mě netěšilo. Když se mě tedy někdo zeptá, co dělám - nevím, co vybrat a o čem mluvit. Tápu i v tom, co mě živí. Kromě toho, že zvyšuji trvale "podíl nepeněžního zajišťování svých potřeb", dozvídám se to jen jednou za rok od našeho účetního Dana.
A jak se mám? No asi jako každý se někdy raduju, jindy zase pláču. Kecám. Plakat moc neumím. Ale smutno mi je někdy dost.
Buď jak buď, napadlo mě si zase po čase sednout a zkusit si to pro větší kl

číst více

číst více

číst více

číst více