Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Dostal jsem od Michala Čagánka osm otázek, které mě přiměly k zamyšlení.
Co byste na to řekli vy?

číst více

Zde je první díl toho, co u mě letos už nejspíš nic nepřekoná. Čtyři dny v klášteře pro lidi bez budoucnosti. Inkognito. Neuvěřitelné místo. Právě vychází v Pravém domácím časopise. Druhá část zde.

číst více

Zkoušeli jste někdy přečíst bílé písmo na bílém papíře nebo černé na černém? To nejde, že jo?! Není to vidět.
Stejně tak, jakékoli lidské chování - i to nejabsurdnější - přestává být vidět, pakliže se tak chová většina. Většinové chování je bílou na bílé.
My jsme včera přišli po více než měsíci v Maroku do španělské Ceuty (španělská enkláva na severu Maroka) a já mám pocit, že jsem dnes zase zahlédl pěknou řádku bílé na bílé - tj. rysů naší kultury, která je často absurdní, mnohdy až toxická, ale pro nás, kteří jsme její součástí, zůstává neviditelná.
Některé věci jsou tak na hlavu, že jsem si na ní musel mezi sepisováním stoupnout :-). 

číst více

Momo a ukradený čas: jeden z mých velkých literárních objevů posledních pěti let. Pohádkový román z roku 1973. Autorem je Michael Ende, kterého zná většina z nás z Nekonečného příběhu (Atrej, rychlodrak Falco,... vzpomínáte, ne?). Knížku jsme u nás doma dočetli tento týden. Mě ale nadchla natolik, že z ní čas od času předčítám na přednáškách a psal jsem o ní i do Pravého domácího časopisu. Nepoznal jsem mnoho knih, které by dokázaly tak uchvátit a obohatit čtenáře, kterému je šest, stejně jako čtenáře, kterému je 86. Knihu proto doporučuji, kudy chodím.

číst více

Stačí strávit deset minut na dětském hřišti a člověku dojde, s čím vším se rodíme. Společné budování hradu z písku nebo naopak jeho boření, přetahování se o bábovičky a s tím spojený výskot, vášeň, nadšení, ale i zlost, slzy, strach nebo smutek. Emoce střídá emoci.

číst více

V Cestě k lásce od Antony de Mella jsem narazil na krásný příběh. Pokládá jednu z nejzapeklitějších životních otázek.

číst více

Takhle jsem se před šesti lety rozhořčoval nad záplavou reklamních letáků, které pravidelně zaplavují naše schránky a vůči kterým už někdy nevíme, jak se bránit. Považuji je za jeden z nejzbytečnějších a též nejtoxičtejších vynálezů, které k nám s kapitalismem 90.let přišly.

číst více

Je zase zima a s ní zase jeden z našich evergreenů. Smog. Je prakticky všude, kde bydlí lidé. Zvykli jsme si na něj. Málokdo ale ví, jak toxická směs to je, a taky že zabíjí. Přitom jsou v Evropě místa, která už bez spalování tuhých paliv nebo bez podobně toxických dieslových motorů fungují. A já si říkám, že to nakonec musí jít i u nás! Stačí, že se dusíme doma.

Vzal jsem proto kapitolu z knihy Třináct tisíc dní, která se věnuje právě kvalitě toho, co dýcháme a vytvořil k tomu krátké video. Souzníte-li, sdílejte.

číst více

Kdo máte předplacený Pravý domácí časopis, tak vám nejspíše už včera přistál do schránky. Když si nalistujete stranu 37-39, najdete tam mojí úvahu nad tím, jaký vliv má dostupnost veřejných, bezplatných toalet na kvalitu života. Vkládám ten text i sem do blogu, neboť - přízemnímu tématu navzdory - mi přijde životně důležitý. Týká se totiž na prvním místě lidí, kteří nejsou ve společnosti slyšet - starých, nemocných, těhotných nebo rodičů s dětmi. Pro ty všechny a mnohé další je to téma velmi, velmi osobní a kvalitu života zásadně ovlivňující.

číst více

Sepsal jsem si 20 momentů roku 2017, které mi vzaly dech, které mě zarazily a přinutily mě přemýšlet. Je to takový můj každoroční přechodový rituál. 2016 je zde, 2014 zde.

Došlo mi při tom, že už je to 11 let, co jsem s blogem začínal - vlastně ještě v době, kdy to byl pro většinu lidí "blok". Cítím se v tom tak v našich končinách jako senior, penzista nebo loajální zaměstnanec - podle toho, jak se na to člověk podívá :-).

číst více