Dvanáct knih, které mě ovlivnily

Jsem na skok v New Yorku a sedím teď ve Strandu (viz fotka) na rohu 12. ulice a Broadway. Mám za sebou několik hodin hrabání se ve fascinujících knihách. Narazil jsem tu i na několik kousků, kterým vděčím za svůj dnešní pohled na život. A tak mě napadlo dát si chvíli pauzu a sepsat třeba dvanáct „nej“. Dvanáct kousků, kterým za posledních deset let vděčím za svůj dnešní pohled na život.

Proč právě za posledních deset let? Protože to pro mě bylo období nejintenzivnějšího hledání. Rozhodl jsem se totiž zkraje století živit něčím o čem jsem měl pouze matné tušení. Vedení lidí mi prý vždycky šlo. A já si proto myslel, že to můžu učit. Nedošlo mi ale, že něco dělat a učit jsou dva úúúúplně jiné světy. Párkrát jsem se spálil než mi došlo, že nevím, co dělám. A tak jsem sáhl především po knihách a na nějakých pět let se s nimi doslova zavřel ve snaze přijít vedení lidí, fungování firem a podstatě svobodného života na kloub. Za tu dobu to byly už stovky knih, studií a výzkumů. Některé lepší, jiné horší. Zde je tedy těch (pro mě v době, kdy jsem na ně narazil) dvanáct výjimečných kousků:

1. Happiness – od Richarda Layarda. Byla to moje snad první kniha na téma štěstí od západního vědce. Kromě mnoha jiných věcí jsem tu poprvé pochopil proč v našem světě pocity štěstí dlouhodobě stagnují přestože se máme stále líp a líp.

2. Flow – Od Miháli Csikszentmihalyiho. Začal jsem s Finding Flow a hned potom jsem si koupil všechno, co tenhle pán napsal. Miluju jeho schopnost popsat kontext a souvislosti a vychytat tak podstatu stavu, kdy se člověk doslova ztratí v tom, co dělá. Nejspíš díky němu jsem se zbavil mnoha blbých pocitů z činností, které mě dříve nebavily a na „práci“ jsem se už nikdy nedokázal podívat jako předtím.

3. Our Inner Ape – od Franse de Walla. Moje první práce z oblasti studia primátů. Kdybych na to nenarazil, asi by mi chyběly podstatné souvislosti, co se týče uspořádání lidských skupin, podstaty hierarchie, mezilidských vztahů a také vůdcovství. Kromě toho jsem pochopil o co jde v lidské politice a jak to my lidé máme se sexem :-).

4. Guns, Germs and Steel – od Jared Diamonda. Vzpomínám si na to jako dnes. Nejdřív jsem si ve Florencii koupil jeho „Collapse“ a to mě tak nadchlo, že jsem si hned objednal všechny jeho další práce, mimo jiné i tenhle jeho bestseler. Byl jsem zrovna ve Walesu pod stanem, chytl jsem tam nějakou virózku, a tak jsem místo chození po kopcích hltal tuhle knížku. V podtiulku má „Historie lidstva za posledních 13.000 let“. Velmi, velmi cenný souvislosti jsem od něho získal… Jo a letos mi vlastně Ježíšek přinesl poslední knížku, kterou jsem od něho nečetl: „Why Is Sex fun?“ Díky, Ježíšku!

5. Bdělost – od Anthonyho de Mella – Jóó, tak tenhle pán mi popsal mnohé! Jeho metafory, krátké příběhy a přímost dovede rozkrýt život a ukázat ho takový jaký je, ať už z úhlu pohledu radosti nebo vztahů. Díky za něj, Martine!

6. Krishnamurti – Nedokážu říct, co od tohohle pána byla ta šlupka neboť jsem se do toho jednu dobu tak zažral, že už ani nevím, co to bylo. Dostal jsem se na něho přes de Mella a stejně jako on mě dostal svou schopností pojmenovat podstatu svobodného života a možná nejvíc pojmenovat problémy související s kulturním naprogramováním.

7. Break All the Rules – od Marcuse Buckinghama – už je to dávno, co jsem tuhle knížku četl, ale jako dnes si vzpomínám na jedno velký „Ahaaaa“, když jsem procházel dvanáct pracovních potřeb. Na základě toho jsem pak přečetl vše, co Gallup vydal a nadlouho se stal velkým propagátorem jejich přístupu k životu v práci v ČR. Kdo se tu na blogu chvíli pohybujete, nebo kdo jste byli na nějakých našich seminářích, víte jak často je cituju.

8. Temná stránka hledačů světla – od Debbie Ford – zde jsem asi poprvé pochopil, proč některé lidi obdivuju a jiné nemusím. Proč máme my lidi takovou potřebu soudit a/nebo pomlouvat druhé. Spojily se mi některé věci, co se týče lidské podstaty a celistvosti. Pochopil jsem lépe základy dobra a zla v nás a také to, co je to stín, a že stínu není možné uniknout. Nebo i to, že kde je stín, je vždy i světlo…

9. Moc přítomného okamžiku – od Eckharta Tolle – jak jednoduše tenhle pán pojmenoval to, o čem složitě mluvil Krishnamurti! A to jsem Krishnamurtiho obdivoval právě pro jeho schopnost vystihnout podstatu! Při čtení jeho knih se mi spojila řada věcí a získal jsem lepší směr při hledání odpovědi na otázku „Kdo jsem?“ a třeba také k čemu je třeba pohled do budoucna a minula.

10. Karaoke kapitalismus – od Ridderstraleho a Nordstoma. Tahle knížka mě tenkrát dostala. Bylo to něco úplně jiného než jsem doposud četl. Přesně se to trefilo do mé tehdejší snahy o hledání podstaty svobody ve spleti kulturních zvyklostí navíc v kontextu firem a podnikání. Myslím, že to byl bod, kdy jsem přestal číst tzv. „klasickou manažerskou literaturu“.

11. Podivín – Jedno z mých posledních poslední mega–aha. Díky Semlerovi se mi otevřel nový svět. Svět svobodných firem, kde lidé mohou dělat, co je baví způsobem, který jim vyhovuje. Tahle kniha odstartovala moje tažení za hledáním podstaty svobodné firmy.

12. Svoboda v práci – Téhle knize vděčím za to, že se mi propojily a pojmenovaly poslední souvislosti ohledně mé práce a mého poslání. I proto patří mezi tři knihy, které jsme se na téma pracovní svobody rozhodli vydat. Říkám si, pokud změnila můj svět, to by v tom byl čert, aby nezměnila život i jiným lidem.

Tak to je mých dvanáct kusů. Nepřijít na ně, byl bych nejspíš někde jinde. A mě přijde fascinující uvědomit si, jakou moc nám dávají myšlenky. A jak omezené možnosti jsme měli třeba do roku 1989, kdy by sehnat většinu věcí z mého seznamu nebylo možné. Jinak čtu samozřejmě dál, ale už nezávodím. Už nemám takový ten pocit, že tomu potřebuju přijít na kloub. Mám už chvíli pocit, že jsem si na kloub sáhl. Teď se ho spíš snažím osahávat a lépe uchopit.

Kdybych ty knihy před lety nepotkal, byl bych dnes (možná hodně) jinde. Dost možná bych dělal jiné věci s jinými lidmi. Dostává mě uvědomit si, jak moc dokáže dobrá kniha ovlivnit můj život…

Na závěr nemůžu nezmínit, že na sobě už dlooouho pozoruji známý fenomén. Čím víc vím, tím víc nevím. A dochází mi zejména, že mi chybí mnohé historické, kulturní nebo taky náboženské souvislosti. A tak se na seznamu literatury, na kterou se chystám objevují tituly, které by mě dříve ani nenapadly. Mnohé z nich jsem kdysi četl, ale v hlavě mi nic nezůstalo. Fakt. Nula. Zde je pár těch, které mám v plánu: Adam Smith – Bohatství Národů; Winston Taylor – Vědecký management; Dante – Božská komedie; Dostojevskij – Zločin a trest; Nicolo Machiaveli – Vladař; Informatorium školy mateřské od Komenského nebo Sun Tzu – Umění války.

A co vaše knihy? Co vám otevřelo oči? Co vás nasměrovalo k tomu, kde jste dnes?