Umění žít

Foto: Tara Anderson

Když přijedu do neznámého města, volím obvykle jednu ze dvou cest podle toho, co si od daného pobytu slibuji. Buď si to chci užít, a pak miluji toulat se, ztrácet se a zase se nacházet. Nebo se chci sejít s nějakými lidmi, zajít na konkrétní místa či něco konkrétního vidět. V tom případě vytahuji mapu a plánuji co, kdy a jak.

číst více

Už jsem na několika místech tohoto blogu zmiňoval, že jsem založením nadšený chaotik. Někteří lidé při pohledu na datum mého narození (26. 5.) s úsměvem pokývou hlavou a utrousí něco ve stylu: „No jo, blíženec!“ Buď jak buď, můj život již od začátků vysoké školy provází snaha se zorganizovat.

číst více

Foto:a mere excursion

Asi to bude znít podivně, když řeknu, že neumím žít. Žít ve smyslu prožívání, radosti z maličkosti a především z okamžiku. Z vyprávění rodičů a ze studia lidské podstaty vím, že jsem to uměl. Bylo mi nějakých sedm - osm let, kdy jsem o to umění přišel. Místo, abych dál věřil svým instinktům a přirozenosti, začal jsem více naslouchat svému okolí, které mi odmalička radilo, jak bych se měl chovat a co bych měl dělat.

číst více

Foto: Pink Sherbet

...o šťastí, úspechu, porovnávaní sa a slobode...

Za mladi som počúvaval "Neber si príklad z tých … , porovnávaj sa s tými lepšími", a tak som, podobne ako Michal v článku Všechno to stojí za prd! , šomral a bol som nespokojný.

číst více

Zvoní budík. Už potřetí. Dvakrát předtím se mi ho podařilo umlčet. Polorozlepeným okem určuji polohu hodinových ručiček a dochází mi, že mám 12 minut na to, abych opustil prostory bytu. V devět hodin mám být v práci, protože prezentujeme měsíční výsledky.

číst více

Foto: calamur

Život se v mnohém podobá provazochodectví. Neustále balancujeme mezi potřebami práce a potřebami domova. Mezi nároky těla a hlavy. Mezi očekáváními kolegů, přátel a rodiny. Kymácíme se zprava doleva. Občas spadneme. Když máme štěstí, tak do záchranné sítě, když smůlu, tak až na zem.

číst více

Domluvil jsem si interview s Bohem. Byl to zajímavý rozhovor, o který není možné se nepodělit. Zde je, ve zkratce to, jak probíhal:

číst více

23. 8. 1996, Dakar, Senegal

Posílám Ti slunečný, trochu zpocený pozdrav ze Senegalu. Máme se výborně. A neustále na Tebe vzpomínáme. Afrika je nádherná. V životě jsem nic takového neviděl. Na jednu stranu strašná bída, ale na druhé straně lidé jsou šťastní a přátelští. Jelikož je deštivé období, teploty se pohybují okolo 35 °C. Už se těším, až Tě uvidím a budu to moci vyprávět.

číst více