Umění žít

Pokud jste se někdy potápěli s přístroji, víte, že máte pro pobyt pod hladinou omezený čas. S průměrnou lahví je to nejčastěji 1–1,5 hodiny. To, jestli se budete muset vynořit za padesát minut, nebo za dvě hodiny, však záleží na mnoha okolnostech. Jak hluboko se ponoříte, jak silný je proud, ale hlavně, jak moc a s jakou silou plavete. Tj. pokud se honíte, chcete toho stihnout co nejvíc, nebo se z jakéhokoli důvodu nervujete, dýcháte rychleji a více. A vzduch, který máte na zádech, tak spotřebujete dříve. V konečném důsledku tak máte méně času. Způsob, jakým se potápíte, tak zcela zásadně ovlivňuje to, jak dlouho můžete zůstat pod hladinou.

číst více

Foto: Natxo 68

Už dlouho chci napsat o jedné věci, která mě potěšila na loňské individuální Cestě kolem světa (CKS pořádáme již dlouho pro firmy, ale ta individuální, která se koná pouze jednou ročně, představuje něco speciálního). Možná víte, že ta naše Cesta se skládá ze sedmi dvoudenních setkání a spousty práce mezi tím (individuální a společné experimenty, extra přednášky nebo čtení a „koukání“).

číst více

Vyrůstal jsem bez telefonu. Lidi se diví, když jim řeknu, že jsem poprvé telefonoval až v osmnácti. Jenomže život bez telefonu měl své kouzlo. Když jsme se chtěli s někým domluvit, tak jsme psali dopisy nebo častěji koresponďáky. Vzpomínáte na ně? Takový ten kus tvrdého papíru s předtištěnou známkou? Navíc jsme s rodinou i s kamarády žili blíž, a tak často nebylo nutné ani nic psát. Člověk prostě přišel nebo přijel ke dveřím. Zazvonil nebo zabušil. A bylo.

číst více

Stalo se to ještě někdy v únoru v Ormond Beach na Floridě. Jeli jsme s Valérkou na koloběžce od našeho domu k moři a pomalu přibrzďovali na semaforu, když v tom se odněkud vyloupl obrovský černoch. Něco zahuhlal a mně chvíli trvalo než jsem pochopil, že mluví k nám. S omluvným výrazem ve tváři jsem ho požádal, ať to zopakuje. Nerozuměl jsem. A on zahuhlal znovu. Dali jsme si snad tři, čtyři trapný kolečka než jsem to chytil: „God, I miss that, man!“

číst více

Podívejte se na graf, který jsme k této revoluci nakreslili. Osa X znamená čas. Začátek se rovná narození, konec označuje úmrtí. Na ose Y naleznete míru – čím výš, tím víc a obráceně. Žlutá křivka ukazuje, jak se nejčastěji vyvíjí lidské zdraví – všimněte si zejména silného poklesu po šedesátce, kdy většina z nás počíná trávit značné množství času u lékaře a ke snídani, obědu i večeři si začíná připravovat hromádku pilulek. Modrá znázorňuje finanční nezávislost. Tady dosahujeme špičky obvykle po padesátce. Červená znamená volný čas, toho máme dostatek zpravidla první a poslední roky života. Zaměřte se zejména na strmý vzestup po sedmdesátce.

číst více

Je to už nějakou chvíli, co jsem v jednom článku četl o tzv. „blahobytných zaměstnancích“. Ponejvíc o Američanech a Evropanech, kteří trpí epidemiemi různých nemocí z blahobytu, jako je cukrovka, srdeční a cévní onemocnění, astma, rakovina, mrtvice či deprese. Pokud si chcete představit, jak to bude vypadat za pár let i u nás a nechcete si vystačit pouze s vlastní představivostí, vyrazte do USA nebo Velké Británie.

číst více

Foto: Torsten

S blížiacou sa Veľkou nocou na mňa prichádza nostalgia. Spomínam aký to býval krásny sviatok keď som mal približne 8 rokov. Potom sa čaro začalo pomaly vytrácať a krásny sviatok sa z radosti stal už len nudnou a koľkokrát trápnou povinnosťou. Jedno pozitívum mi však ostalo doteraz. Veľkonočné upratovanie.

číst více

Foto: Federico

Byl jsem workoholik. Možná ještě jsem. Každopádně jsem dal práci mnohem víc, než si zasloužila, a můj život to škaredě odnesl. A tak si říkám, možná má zkušenost může být pro někoho poučná.

číst více

Foto: howzey

Nedávno jsme si chtěli s partnerem udělat hezký večer. Vypravili jsme se do kina na film, který jsme si předem vybrali. U pokladny jsme přece jen trochu váhali, v nabídce bylo více filmů, které nás zaujaly, ale nakonec jsme se rozhodli pro původní volbu. Věděli jsme, že film má různorodé kritiky, byli jsme si vědomi rizika, že bude nižší úrovně, ale chtěli jsme si udělat vlastní názor. Usedli jsme do sálu, film začal a nic se nedělo. Vnímali jsme plni očekávání v každé následné minutě, že kritičtí kritikové měli asi pravdu. Zároveň v nás zněl hlas, že jsme neviděli dost, abychom mohli soudit celek.

číst více

Foto: tolis*

Jako vyléčený mikro–čekatel a léčící se makro–čekatel oceňuji každou myšlenku, každou metaforu na téma přítomnost. Stejně tak se těším na každé setkání, které se tímto tématem zabývá. Tenhle příběh ke mně dorazil mailem. Pěkná práce, tak ho hned dávám k dobru:

číst více