Svobodné firmy

(Poznámka editora: Za tento rozhovor děkuji Petru Buštovi a Janě Drlíkové z České pozice. Přál bych si, aby se jeho Svoboda v práci dostala na každou podnikatelskou či ekonomickou fakultu v ČR/SR a k vedení většiny firem. Zde je originál rozhovoru: Cesta k úspěchu firmy: Neuplácet benefity a nespoléhat na management!)

Včera jsem dával do blogu první ze dvou videí, které jsme ukazovali na Svobodě NaŽivo – Zappos. Zde je druhé. Vishena Lakhianiho jsem potkal v květnu v San Franciscu. Nadchlo mě, co v Mind Valley dělají, a tak jsem ho požádal, ať nás krátce seznámí s tím, co dělají. V Peoplecommu jsme už „zkopírovali“ například jejich „awesomeness report“, já testuji „zápisník vděčnosti“, líbí se mi model „45–5“ a definitivně jsem se zamiloval do jejich „awesomness festu“.

Na jaře jsme vydali tři zásadní knihy, které mění svět práce. V kombinaci s častými přednáškami, průběžným blogováním, kurzy, spoluprací s firmami a médii jsme se snažili myšlenku svobody v práci dostat k co možná nejvíce lidem. Ve čtvrtek jsme na cestě ke změně toho, jak pracujeme, udělali (pro mě) ten nejzásadnější krok.

Snad nejčastější otázka, kterou dostávám od doby, co jsem začal mluvit o svobodě v práci, je to, zda jsou svobodě nakloněné firmy i v ČR a na Slovensku. A samozřejmě jaké. Mé odpovědi byly dlouho nesměle kostrbaté. I proto jsme se v létě rozhodli, že už nemůžeme otálet se Svobodou NaŽivo. Že potřebujeme projekt, který nám pomůže najít a pod jednu střechu dostat co možná nejvíc zástupců těchto firem a lidí, kteří chtějí „pracovat jinak“.

Nad tímhle tématem jsem strávil více než rok. Snažil jsem se přijít na kloub těm nejobecnějším principům (z lat. „principium“, tj. podstata či začátek), na kterých stojí svobodné společenství (ať už firma, škola, či jakákoli jiná organizace). Dnes mám pocit, že už to konečně mám. Znáte to, taková ta „jistota“, že už přeplavete jezero, okolo kterého jste léta jenom chodili.

Odjeli jsme na týden do slovinského Piranu. Do bytu, který jsme vyměnili s rodinkou z Ljubljany. Kdo na blogu nejste poprvé, víte, že jsme už pár let součástí programu výměny bytů/domů. Psal jsem o tom už v U známých, které neznáte nebo v Postřezích z Mexika. Pro mě je tenhle systém jedním z nejlepších příkladů fungování svobodné společnosti. Dokonce mám někdy pocit, že mi při tom některé souvislosti docházejí snáz než při zkoumání světa firem. Tyto programy totiž stojí především na důvěře, té nejpodstatnější ingredienci  svobodného společenství. A tak dovolte pár „slovinských myšlenek“.

Zapposu se zadařil husarský kousek. Z prodávání bot po internetu (a tedy především ze „zvedání telefonů“, „vyřizování e-mailů“ a „posílání krabic“) vytvořili práci, kterou lidi milují. Pracovat v Zapposu je sen stále většího počtu lidí. A fungovat jako Zappos je sen stále většího počtu podnikatelů. To, že většinu lidí práce v Zapposu baví, je ale slabé slovo. Máte pocit, že jste v zábavním parku, kde se zaměstnanci pouze baví. Zdá se, že tomu ale tak není. Soudě podle toho, že se jim za pouhých deset let podařilo vyrůst z nuly na více než miliardu dolarů obratu. Jeden z názorů firem jako je Zappos je: „Kanceláře musí být přitažlivější než průměrný obývák, aby tam chtěl člověk vůbec přijít“.

Je pár vět, které mi minulý čtvrtek/pátek na Worldblu Live uvízly v hlavě. Jednou z nich je to, že hnutí za svobodu v práci odstartoval mnoha lidem Ricardo Semler se svým Semcem. Jeden chlápek řekl doslova, že „Ricardo Semler je dědečkem toho všeho a kdo jste nečetli Mavericka!, tak si ho musíte přečíst“. Překvapilo mě, kolik firem změnilo systém potom, co si přečetli právě tuhle knížku. Ani nevíte, jak mě to potěšilo! 

Ve středu jsme letěli do Las Vegas se Southwestem a já se těšil na jednu z nejsvobodnějších firem v akci.