Don't worry. Pee happy!

Ve středu jsme letěli do Las Vegas se Southwestem a já se těšil na jednu z nejsvobodnějších firem v akci.

Vzpomínáte na tohohle týpka, že jo?

Tak nic takový jsme nezažili :-(.  Cestou tam jsem si přišel hůř než ve Spořitelně (nic ve zlým). Až nazpátek se letušky místy celkem snažily a občas padl i fórek. Letět potmě, tak si přijdu jako v jakýmkoli jiným letadle. Pod logem velký nápis „Symbol svobody“, ale realita (sice soudě pouze podle dvou letů) nic moc. Hmm, budu to pozorovat dál…

O to víc jsem se nadchnul z Valérie (viz video v úvodu; i proto, že se jmenuje jako naše dcera), pravděpodobně nejšťastnější toaletářky, tj. zaměstnankyně veřejných záchodků (nebo jak její práci nazvat) na letišti v Charlotte v Severní Karolíně. Podobných ukázek, stavějící na hlavu zažité pravdy o tzv. „podřadné“ práci je jako šafránu. Proto, prosím, prosím (vážně prosím!) tenhle článek nebo klidně pouze jen to video šiřte, co to dá! Mnoho rodičů totiž už od mala tluče dětem do hlavy pravdu o tom, že práce se dělí na dobrou a špatnou. A například „popelářem“, „uklízečkou“ nebo „toaletářkou“ děti mnohdy doslova strašíme. Znáte to: „Uč se, nebo skončíš jako popelář!“. Tohle je ukázka toho, jaký blud si z generace na generaci předáváme. Tady je ještě jeden kousek:

P. S.: Mimochodem Valériino heslo je: „Don't worry. Pee happy!“ (Starosti hoď za hlavu a čůrej s úsměvem!). Lehce si pohrála se slovy a tak „upgradovala“ známou radu Bobbyho McFerrina „Don't Worry Be Happy!“. Jo a pokud někde narazíte na tuzemský příklady, prosím bez váhání točte! Díky.