• Zeitgeist všem lidem v práci.

    Zeitgeist všem lidem v práci.

    Foto: TW Collins

    Proč tolik lidí padá do pasti nevyhovující práce? Proč si tolik lidí nedokáže z života a vydělávání na život utvořit stejnou věc? Proč mluví o tom, co musejí, ale ne o tom, co chtějí? Proč si spíše stěžují na ostatní, než aby mluvili o tom, co můžou změnit?

    číst více

  • Co s pracovní dobou?

    Co s pracovní dobou?

    Foto: stromberg

    Kolik života věnovat práci? Kolik hodin denně pracovat? Co udělat s pracovní dobou? Zapeklité otázky. Kolik hodin denně, týdně, měsíčně, ročně a za život věnovat práci? Bill Gates uvádí, že dnes věnuje spoustu volného času odpočinku. Zároveň říká: „Jsou dny, kdy pracuji čtrnáct hodin, ale většinu dní nepracuji déle než dvanáct hodin. O víkendu pracuji zřídkakdy déle než osm hodin.“

    číst více

  • Příčina úmrtí: Powerpoint

    Na světě je více než 300* milionů uživatelů Powerpointu. Denně přednesou přes 30* milionů prezentací. Zhruba 1* milion prezentuje právě teď, kdy čtete tyto řádky. Cca 50 %* všech prezentací je ubíjejících. (* odhad ze 09/2007)

    číst více

  • Blog každému zaměstnanci

    Blog každému zaměstnanci

    Foto: perldude

    Hlavním motivátorem konvenčně řízené firmy je strach. Cítíte ho na sto honů. Mimo jiné je to právě strach, který zaměstnancům zakazuje hovořit s lidmi mimo firmu o tom, co se děje uvnitř. Dokonce je běžné, že jim do pracovních smluv propašovává výhrůžky, pokuty a jiné sankce pro případ, že by se třeba zaměstnanec ve slabé chvíli po milování s manželkou prořekl a prozradil, co měl v závodní jídelně k obědu. Ano, i takové absurdity se ve firemním světě běžně dějí…

    číst více

  • Zamíchejme barvy!

    Zamíchejme barvy!

    Foto: Agnimax

    Ze studia zemědělství si pamatuji, že mono–kultury jsou vždy náchylnější na změny počasí, útoky škůdců či chorob. Vzhledem k naší historii je mnoho našich firem silně mono–kulturních – lidi podobného pohlaví, podobného věku, podobného smýšlení i podobné barvy kůže…

    číst více

  • Jezme lépe!

    Jezme lépe!

    Dvě třetiny britských domácností (česká realita bude velmi podobná) spolu nevečeří. Polovina zbývající třetiny sleduje u večeře televizi. Protože přes den je většina členů domácnosti v práci nebo ve škole, večeře je jedinou příležitostí být spolu a utužit vztahy. I to je jeden z důvodů rekordně vysoké rozvodovosti v Evropě či v Severní Americe.

    číst více

  • Principy firemní demokracie

    Principy firemní demokracie

    Foto: Shelby Nycole

    Co je to vlastně firemní demokracie, kterou zmiňuje většina položek tohoto projektu? Velmi zjednodušeně, demokracie znamená stejná práva pro všechny. Každý člen skupiny má jeden hlas, a tedy možnost prosadit svůj názor. Rozhoduje konsensus, tedy shoda. Zaměstnanci sami rozhodují o tom kdy, kde, s kým a co budou dělat.

    číst více

  • Nemocní domů. Zdraví do práce.

    Před třemi lety se mi ženil holandský kamarád Marco. Svatbu mu tehdy organizoval starší brácha Rudi, kterému bylo v té době 37 let. Dva měsíce po svatbě otevírám jednoho rána mail a mezi došlou poštou svítí mail od Marca. „Asi popisuje svatební cestu do Brazílie…“ blesklo mi hlavou. Otevřel jsem ho a spadl na zadek: „Rudi umřel. Přechodil chřipku,“ napsal tehdy Marco. Mě dlouho nic tak nedostalo. (Rudi je ten s červenou kravatou na fotce)

    číst více
  • Zpověď workoholika

    Zpověď workoholika

    Foto: Federico

    Byl jsem workoholik. Možná ještě jsem. Každopádně jsem dal práci mnohem víc, než si zasloužila, a můj život to škaredě odnesl. A tak si říkám, možná má zkušenost může být pro někoho poučná.

    číst více

  • Můžu to změnit!

    Můžu to změnit!

    Foto: howzey

    Nedávno jsme si chtěli s partnerem udělat hezký večer. Vypravili jsme se do kina na film, který jsme si předem vybrali. U pokladny jsme přece jen trochu váhali, v nabídce bylo více filmů, které nás zaujaly, ale nakonec jsme se rozhodli pro původní volbu. Věděli jsme, že film má různorodé kritiky, byli jsme si vědomi rizika, že bude nižší úrovně, ale chtěli jsme si udělat vlastní názor. Usedli jsme do sálu, film začal a nic se nedělo. Vnímali jsme plni očekávání v každé následné minutě, že kritičtí kritikové měli asi pravdu. Zároveň v nás zněl hlas, že jsme neviděli dost, abychom mohli soudit celek.

    číst více