• Přestávka na srandu!

    Klíčovým problémem pracovního života (bohužel i nepracovního) je to, že se bereme zatraceně vážně. Jako bychom nechali úsměv ve skříňce v šatně nebo před vrátnicí a vydali se na pohřeb blízkého člověka. Všechno je zatraceně vážné…

    číst více

  • Sbližte se s kolegy mimo kancelář

    Sbližte se s kolegy - mimo kancelář

    Foto: Piri

    „Firma nemá nic než vztahy,“ řekl jednou nějaký byznys guru. Tuším, že se pod tím podepsal Lee Iacoca. Myslím, že nepotřebujeme chytré odborníky, aby nám poradili, že bez vztahů to prostě nejde. Jenomže čím upjatější to v práci je, tím menší šanci tam máme vztahy budovat a tužit. A že míra upjatosti je většinou veliká! A tak to chce nějaké „out of office“ akce.

    číst více

  • Jezme spolu!

    Každý z nás, kdo pracoval ve větší firmě, si možná pamatuje, jak stresující jsou pondělní rána: řada porad, schůzek, projektů a neplánovaných změn. Proto jsme jednou zavedli dobrovolné společné snídaně – jeden z nás vždy v pondělí ráno přinesl domácí koláče, buchtu, bábovku a jiné laskominy.

    číst více
  • Vytvořme „anti–žebříček“

    Porovnávání se s ostatními máme hluboko v genech. I proto milujeme žebříčky, ve kterých se poměřujeme s druhými. A tak asi nikoho nepřekvapí, že porovnáváme nejlepší, největší, nejzajímavější a kýho výra jaké firmy ještě.

    číst více
  • Zlepšeme vztahy v práci

    Jestliže se zeď skládá z cihel, které pohromadě drží malta, potom firma se skládá z lidí, které drží pohromadě jejich vztahy. Mnohé chování vztahy oslabuje, jiné posiluje.

    číst více
  • Zmenšete firmu

    Podle většiny antropologů jsme se jako druh živili až devět miliónů let lovem a sběrem. Poté jsme se zhruba 300 generací věnovali farmaření. Celou tu dobu jsme žili v menších skupinách, nejčastěji o 5–15 lidech. V porovnání s lovem a farmařením je průmyslová a dnešní informační doba dlouhá jako polknutí jednoho sousta.

    číst více
  • Odkryjte karty

    Na čem myslíte, že stála autorita autority v dvacátém a dřívějších stoletích? Jak to, že žák poslouchal učitele, voják plukovníka, dítě rodiče, pacient lékaře, občan policistu a podřízený šéfa? Čím to, že dnes čeští učitelé volají po tzv. „statutu veřejného činitele“, aby mohli legálně trestat žáky? Jak to, že dnes slyšíme o tom, jak nezvládají děti, nebo o útocích pacientů na lékaře, občanů na policisty, problémech rodičů s dětmi nebo o tom, že si zaměstnanci vybírají své šéfy? Svět se zbláznil, nebo co? Co se to vůbec děje?

    číst více
  • Více žen do vedení

    John Gottman zmiňuje ve své poslední knize And Baby Makes Three zajímavý výzkum. Jeho zkoumání obecně staví do velké míry na pochopení rozdílů mezi muži a ženami, a tak i cílem této studie bylo zjistit, zda můžeme nějaké rozdíly pozorovat už v dětství.

    číst více
  • Anti–teritoriální kanceláře

    Máme za sebou milióny let evoluce, po dobu které jsme žili v menších skupinách. Stačí si přečíst jakoukoli antropologickou studii lovců sběračů z Papui Nové Guinei, Amazonie nebo pralesů střední Afriky a člověku dojde, že život mimo tlupu znamenal jistou smrt.

    číst více
  • Chovejte se k nim jako k dospělým

    Snad nejpodstatnějším důvodem, proč je v dnešních firmách tak málo stavitelů katedrál, je to, že se k zaměstnancům chováme jako k nesvéprávným dětem. Těm je třeba neustále připomínat, jak se chovat, říkat jim, co mají a nemají dělat, je třeba je hlídat, kontrolovat, odměňovat nebo jim pohrozit a třeba občas i seknout přes prsty (pokud zlobí).

    číst více