Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Jsem na skok v New Yorku a sedím teď ve Strandu (viz fotka) na rohu 12. ulice a Broadway. Mám za sebou několik hodin hrabání se ve fascinujících knihách. Narazil jsem tu i na několik kousků, kterým vděčím za svůj dnešní pohled na život. A tak mě napadlo dát si chvíli pauzu a sepsat třeba dvanáct „nej“. Dvanáct kousků, kterým za posledních deset let vděčím za svůj dnešní pohled na život.

číst více

Můj kamarád vždy motivoval svoji dceru k tomu, že v životě musí stavět na svém talentu, dělat především to, co ji baví. Pracovat tak, aby si zpětně ani neuvědomila, že pracovala, ale měla pocit, že se tím jen bavila.

číst více

Ahoj přátelé! Zdravím v novém roce.

Pustil jsem se naplno do psaní knihy o svobodě v práci. Jedním ze základních dokumentů, který pro tento projekt potřebuji vytvořit je tzv. „Listina práv a svobod zaměstnanců“. Ve světě jsem nic takového nenašel a proto jsem vzal několik základních listin občanských práv a na základě toho připravil 47 základních práv zaměstnance. V občanském životě je to dnes už vcelku dodržovaná věc. Ve světě firem však zatím spíše UFO. Nicméně ve světovém měřítku se však už věci daly do pohybu a je jen otázkou času, kdy otázka svobod v práci přestane být i zde exotikou. Tato listina práv může být jakousi vizí, až kam je možné se v práci dostat.

číst více

Už je to nějaký pátek, co jsem se definitivně rozhodl si s životem pořádně zaexperimentovat. Ale tento rok, co se počtu experimentů týče, si z žádným předchozím zatím nezadá (zdá se mi). Zajímavé je, že většinu věcí jsem nijak dramaticky neplánoval. Prostě ke mně přišly samy. S koncem roku na mě přišla bilanční nálada a já si řekl proč (si) to nesepsat. Tady jsou tedy věci, které mě letos zavedly trochu „mimo dráhu“. Přiměly mě podívat se na skutečnost jinak než dřív a následně ovlivnily mé chování a tím i život.

číst více

Naší dceři Valérii byly nedávno čtyři roky. Ještě předtím, než se nám narodila, přemýšlel jsem, co bych jí chtěl předat ze své dosavadní životní cesty. A protože mám pocit, že na to dozrála doba, rozhodl jsem se to formou otevřeného dopisu sepsat. Proč? Zaprvé není co tajit. A hlavně bych to bez toho asi nikdy nedal dohromady. A třeba to bude k užitku i jiným.

číst více

Moje dcera Valérie mi odjakživa říká jménem. A já nemám v životě příliš jiných věcí, které by v lidech okolo způsobovaly tolik nejasností, rozpaků, údivu i opovržení. V tomhle článku chci vysvětlit své pohnutky.

číst více

Už jsem na mnoha místech psal, že naše dcera Valérie je pravděpodobně mým největším guru. Učím se od ní o lidské podstatě, o fungování skupiny a hlavně o autoritě, moci a principech přirozeného vedení. A tak jsem tentokrát sedl a napsal tři články na blog z pohledu rodiče s ambicí ukázat některé obecné pohledy na hierarchii, společenské postavení, nakládání s mocí a život obecně. V tom prvním je to jeden silný zážitek ze školky. V druhém chci vysvětlit, proč nejsem táta. A nakonec jsem se odhodlal napsat tzv. „Otevřený dopis Valérii“ – něco, co jsem smolil skoro dva roky.

číst více

V mém životě se střídají dvě období. V jednom mám pocit, že jsem pekelně zorganizovaný, věci se dějí, všechno do sebe pěkně zapadá, jedna činnost navazuje na druhou. V tom druhém se to všechno vleče, odkládá a/nebo hnije. Když jsem delší dobu v tom druhém (což byl velký kus tohohle roku), mám zpravidla potřebu sednout, zorganizovat se a připomenout si, o co jde. Dost často mi pomůže si napsat na to téma nějaký článek. No, a proto teď píšu právě to, co píšu.

číst více

Kdo jste se tu už trochu rozhlédli, nebo jste u nás na něčem byli, víte, že místy používáme poněkud netradiční slovník. Mně totiž ten náš jazyk přijde natolik krásný, že by byla škoda si s ním trochu nezaexperimentovat. Jenomže jak už to s experimenty bývá, občas nevyjdou… mnozí si možná vzpomenete na moje vzdechy, že mi není rozumět!?

číst více

I zde na blogu se čas od času objeví (dle mého názoru poněkud zbloudilý) názor, že práce se dělí na dobrou a špatnou. A jak už to tak bývá, po té dobré a prestižní toužíme, vyhledáváme ji a usilujeme o ni. Když ji máme, snažíme se ji neztratit. Té špatné se vyhýbáme jako čert kříži, a když nenajdeme lepší, stydíme se za ni. Dokonce jí i zastrašujeme vlastní děti větami typu: „Uč se, nebo skončíš jako popelář!“

číst více