Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

S lidmi, kteří nám lžou je to těžké. Nikdy nevíte, jak moc se můžete spolehnout na to, co říkají, jaká informace platí a jaká je smyšlená. A abychom se mohli rozhodnout, potřebujeme právě informace. Pokud se rozhodneme blbě, zaplatíme za to. A když se nerozhodneme, zpravidla za nás rozhodne někdo jiný. Zdá se, že tak už to v životě chodí. Obzvláště nebezpečné je lhaní sobě samému. Nebezpečné právě v tom, že každá lež zkresluje informace a rozhodování je pak mimořádně obtížné. Psychologická terminologie označuje toto sebeklamání nejčastěji jako ego–obranné mechanismy. Michaela Peterková z www.psychotesty.psyx.cz na toto téma napsala moc pěkný článek, který zde s jejím svolením zveřejňuji.

číst více

Kdo tu nejste poprvé, možná víte, že se nám v únoru narodila druhá dcera Valentýna. A já mám tak podruhé příležitost sledovat lidský život od samého počátku, chápat tak lépe podstatu lidské svobody a obrovsky se na tom učit. Dnes mám jedno téma, které už léta zkoumám. Intenzivně se mi mele hlavou už pár týdnů, od chvíle co jsme na pražském Vyšehradě vystupovali z auta a potkali jednu starší paní…

číst více

S Liborem sdílíme v mnohém pohled na svět. Oba rádi píšeme. Zde je jeden z jeho nedávných článků na téma, které je pro svobodný život v práci naprosto zásadní… (pozn. Tomáš Hajzler).

Děti od dospělých odlišuje jedna zásadní věc. Děti se nebojí. Nebojí se zkoušet nové věci. Nebojí se chyb ani toho, co si o nich pomyslí ostatní. A právě proto nejsme my dospělí kreativní tak, jak bychom chtěli.

číst více

Je to jen pár týdnů, co jsem zase potkal dva skvělý lidi. Pavana – Inda, který se věnuje ayurvédské astrologii – a Františka, který vede zajímavou, svobodě v práci nakloněnou účetní firmu a kromě toho učí na vysoké škole, provozuje nadaci a do toho se věnuje desítkám dalších aktivit. Ti dva se neznají, ale řekli mi dva konce jedné věci, které se mi v hlavě spojily v jedno velký „AHA“. Na první pohled nic světoborného, ale na druhý – život měnící úhel pohledu.

číst více

Jestli jsem ve svém hledání firem, ve kterých (si) lidé můžou dělat, co chtějí narazil na extrém, potom je to brazilské Semco a americký Zappos. Shodou okolností jsou to zároveň firmy ekonomicky mimořádně úspěšné.

číst více

Většinu času mám pocit, že jsem v životě šťastný. Vcelku se mi totiž daří určit mít, co chci, i chtít, co mám. I když mě v jednom místě mě už dlouho tlačí bota. A to v místě bohužel dost podstatném. Ve svých skoro čtyřiceti letech se mi stále nepodařilo najít domov a zakořenit. Když se mě lidé ptají odkud jsem, nevím co říct. Kromě spousty virtuálních komunit, jakoby nikam nepatřím. (Poznámka 1/11: Na konci roku 2010 jsme se rozhodli pro projekt Zahrada v Lysé nad Labem a já začal přispívat do blogu s názvem Život je fajn).

číst více

Před časem jsem v časopise Respekt narazil na prima článek na téma svobody, zodpovědnosti a vedení. A protože to jsou témata pro svobodné fungování v práci naprosto základní, uveřejňuji ho (se svolením redakce) i zde. A těším se na debatu. P. S.: Fotku jsem udělal před vchodem do gymnázia na Vítězné pláni na Pankráci. Přijde mi, že pěkně dokresluje text článku.

číst více

Když jsem potkal Terezu, zaradoval jsem se. Pálí ji život v práci, stejně jako mě. Já mluvím o svobodě, ona o vědomí. Zdá se mi, že se jedná o dva názvy pro jedu věc. Nedávno přeložila skvělou knížku a navíc do ČR přivezla jejího autora – předního světového gurua tzv. vědomého byznysu. Poprosil jsem jí o pár řádek.

číst více

Připravoval jsem si minulý týden přednášku o motivaci. V rámci příprav jsem se prohrabával náborovými inzeráty českých a slovenských firem. Přestože se snažím udržet si přehled o tom, co nabízejí, znovu mě ty jejich 13. platy, týden dovolené navíc, služební auta, stravenky a všehochuť tzv. „benefitů“ dostala.

číst více

Je to pár let, co jsem zjistil, že psaní na téma „proč se to snažíme daleko dotáhnout a jak místo toho dělat, co nás baví“ mě neuvěřitelně pohlcuje a nabíjí. Po letech blogování jsme se rozhodl blogovat ještě víc (kromě peoplecommu píšu ještě do Kde domov můj? a v dohledný době se pouštím ještě do dvou dalších blogo–projektů). Navíc se konečně zodpovědně věnuji tvorbě své první knihy. O tom sice mluvím už tak dlouho, že se mě na to kamarádi dokonce přestali ptát. Nejspíš jim už bylo trapně, když se furt ptali a já stále nic. :-)

číst více