Tedy to byl rok!

Tedy to byl rok!

Nevím, jak to máte s koncema vy. Mně se zpravidla chce zastavit a ohlédnout se. Ze sentimentu a pro poučení. Konec roku není výjimkou. Z toho, který právě končí mám relativně neuspořádané pocity. A tak si chci tímhle textem urovnat myšlenky.

Milníkem roku měla být polovina února. Čekali jsme totiž na naší druhou dceru Valentýnu. Poučen z prvního rodičovství jsem se zkraje roku sbalil a odjel na chvíli do New Yorku. Cítil jsem, že potřebuju Honzův jev. Taky jsem se potřeboval pohrabat v knihách a celkově nabrat síly do toho, co mělo přijít.

Dvacátého třetího února se nám Valentýna narodila. Podobně jako poprvé v roce 2005 v případě Valérie, jsem chytil takovou nějakou zvláštní energii, chuť a sílu. Tehdy jsme přestali fungovat jako tradiční firma s kanceláří, poradama, šanonama a sponkama. Zavřeli jsme tedy kancl a já se vydal na volnou nohu. Letos jsem se rozhodl nedělat žádné piruety, ale zároveň jsem se chtěl pustit do několika nových věcí. Zde je mých jedenáct momentů roku 2010.

1. Domov – Možná víte, že už delší dobu hledáme domov – Kde domov můj?. Na cestě tohoto hledání jsme se dokonce stali jakýmisi průkopníky stylu života s názvem „cohousing“. Budovali jsme společenství, ve kterém jsme ovšem zkraje roku neměli správný pocit. Po narození Valentýny jsme proto odešli a rozhodli se začít znovu na zelené louce. V průběhu roku jsme ale narazili na projekt čtvrti, která vzniká uprostřed Lysé nad Labem pod názvem Zahrada. Postupem času jsme dospěli názoru, že by právě tohle mohl být náš domov. A tak jsme hodili kotvu. A příští rok tak budeme nejspíš věnovat podstatný díl energie přípravám na tento „nový život“. 18. ledna pořádáme setkání s dalšími zájemci v Café info, přímo v Lysé. Pokud byste hledali sympatický sousedy a prima místo k životu, zvažte účast. A jestli se rozhodnete dorazit, napište mi prosím tomas@peoplecomm.cz, ať vím, na koho se těšit. I z tohoto důvodu jsem se rozhodl ukončit psaní svého blogu o bydlení a životním stylu a začít přispívat do Život je fajn.

2. Valentýna – Týnka, jak jí říkáme, měla být vrcholem tohoto roku a taky, že byla. Nechtěl bych té zkušenosti dávat znaménka, jen chci říct, že to bylo silné ve všech směrech. Podruhé v životě máme možnost pozorovat výchovou nezatíženého človíčka, jak zvídá, učí se, nemá potřebu dělat dojem, chovat se normálně, nepotřebuje to daleko dotáhnout ani nenatahuje ruku po odměně. Krása. Zajímavé bylo uvědomit si, co času jsme měli dříve ve třech. Čas, který dnes věnujeme nejvíce právě Týně. Fascinující je také sledovat vliv nedostatku spánku na energii, náladu, zdraví i intelekt a zažívat na vlastní kůži stavy chronického nevyspání. Velmi objevné byly a jsou mé snahy balancovat mezi domácími a profesními radostmi. A snad nejsilnější je zvládat to, jak na příchod Týnky zareagovala Valérie. Přijde mi, že na to se nedá připravit, to je nutné zažít. Upřímně tohle byla fakt škola. Škola rodičovství, partnerských vztahů a hlavně relativně hloubková sonda do vlastních stínů. Náš vztah s Péťou byl a je letos opět „ve škole“, a tak jsme oprášili náš starý kurz s názvem Lekce tanga, který pořádáme v březnu v pražské Maitree.

3. Svoboda – PeopleComm pro mě byl dlouho cestou hledání toho, kdo jsem a jaká je zde moje úloha. Pár let mi trvalo než jsem na to přišel. Mimo jiné jsem v sobě objevil jistou šetrnost. Zároveň jsem člověk od přírody zaměřený na lidi. Zjistil jsem, že spojením těchto dvou vlastností vzniká obrovská vášeň, která trvale zaměřuje moji pozornost k maximálnímu využití darů života, talentu a lidského potenciálu. Všiml jsem si, že většina lidí se to snaží „daleko dotáhnout“ místo toho, aby dělali, co je baví. Léta jsem to zkoumal a přišel na to, že hlavní příčinou je nedostatek svobody v práci. A tak jsem se do tohoto tématu z kraje roku opřel a začal aktivně propagovat principy svobody v práci jako filozofie organizace práce. Pustil jsem se do zkoumání svobodných firem a propojování těch českých a slovenských. Už za pár dní by se měl objevit nový web, který vše vysvětlí.

4. Knihy – Při tvorbě nového webu peoplecommu zkraje roku jsme narazili na to, že „svoboda v práci“ je pro většinu našinců naprosté UFO. Lámali jsme si hlavu co s tím. Napadlo nás proto vzít to nejlepší, co na této planetě na téma pracovní svobody vyšlo a přeložit to do češtiny. A protože jednou z mých vášní jsou právě knihy a mezi mé sny patří si nějakou napsat i vydat, rozhodli jsme se založit mini–nakladatelství a přeložit a vydat tři knihy, které se tímto tématem zabývají. Je to vcelku škola, ale když to všechno dobře půjde, na jaře jsou všechny tři na trhu. Sledujte proces zde na blogu. Na novém webu bude sekce „knihy“ s více informacemi. Co se týče mé vlastní knihy, napsal jsem letos první kus a plánuju se tomu věnovat intenzivně příští únor.

5. Přednášky – Do minulého roku jsem trávil většinu svého profesního času se skupinami o deseti, patnácti lidech – viz kurzy. Vloni jsem vyzkoušel vylézt po dlouhé době na velké konferenci abych zjistil, že mě to obrovsky baví. Nespíš proto, že to bavilo lidi. A tak se mi letos s přednášením roztrhl pytel. Ničeho jsem nedělal víc. Byl jsem v Žilině, dvakrát v Bratislavě, v Praze třeba na Webexpu (pro mě jednoznačně překvapení roku!), TEDxu nebo na Wikinomii. Navíc jsem zkusil i vysoké školy. Zašel jsem na ČVUT, VŠE a na UJAKu jsem měl dokonce předmět a do indexu zapisoval známky :-). Jaká nostalgie! Celý to přednášení mi dalo strašně moc. Mám dojem, že jsem našel svojí novou vášeň, strašně moc jsem se naučil o tématu svobodný práce a o veřejném projevu. Došlo mi, že z potřebných 10000 hodin mi ještě hromada zbývá.

6. Srdcovky Honzův jev zkraje roku v kombinaci s Valentýnou způsobil, že jsem se pustil do řady projektů, které mi už léta ležely v šuplíku. Protože mě fascinuje jazyk a jeho vliv na realitu, miluju cedule, vzkazy a nápisy. Z toho důvodu vznikl projekt „Cedulart“. Uvědomuju si sílu magického poměru a filozofii kbelíků. Proto vznikl projekt „Naplň Kbelík“. Ve snaze získat zprávy mimo střední proud se ale topím v záplavě informací na netu. Proto pracujeme na portálu s názvem „Vlastní názor“. Po měsících pokuso–omylů se nám podařilo dát dohromady manšaft skvělých lidí, ve kterém na těchto projektech nyní pracujeme. Stavíme na principech svobody a proto je to fascinující laboratoř nových přístupů k práci. O výsledcích budu informovat.



7. Volná noha
– kromě organizace firem na principech svobody jsem se začal zabývat zkoumáním principů „svobodného povolání“, tj. práce na „volné noze“ nebo chcete–li „freelance“. Psal jsem na to téma i další blog. Došlo mi, co tvrdí kluci z The Works, a to že „Working alone sucks!“, tj. že práce sólo nestojí za nic. A tak se mi letos spojily naše snahy o hledání domova se snahami o hledání moudřejších způsobů práce. A kromě cohousingu jsme začali studovat a hlavně praktikovat „coworking“. A to je bomba. Kdo jste zažili, víte o čem mluvím.

8. CKS
– to hlavní co profesně dělám, roční Cesta kolem světa, zraje jako víno. Letos odstartovaly dva ročníky a ten, který jsme ukončili zkraje prosince byl (z mého pohledu) zatím zdaleka nejvydařenější. Kromě zkoumání principů osobní svobody s důrazem na svobodný život v práci jsme pozvali i pár kolegů, kteří studují život z jiných úhlů pohledu a vždy z toho bylo jedno velké AHA. Ať už to byl Filip Říha s jídlem a tělem, Honza Benda s pohledy z psychologie a buddhismu nebo Roman Žižlavský se svými meditacemi.

9. Sítě – Léta píšu blog. To bylo maximum, na co jsem si na netu troufl. Letos jsem se s virtuálním světem rozhodl zaexperimentovat mnohem víc. Vyrazil jsem na Facebook, LinkedIn a Twitter. Běžně používám nástroje jako Google Docs, Groups a Wave. Využívám Dropbox, učím se s Project Pier a zkusil jsem Basecamp. Díky tomu mám možnost fungovat v projektech v týmech lidí, kteří se třeba nikdy v životě neviděli a přesto spolu tvoří fascinující věci. Například Cedulart vzniká v týmu lidí, ve kterém jeden člověk sedí na Myjavě, další v Ostravě, v Beskydech, Praze, a v Lanškrouně. Fascinuje mě to. Sleduju, jakou mají tyhle nástroje sílu, ale také jak moc dokáží člověka pohltit.

10. Zdraví
– Vloni jsme se odstěhovali z Prahy, protože nám tam chyběl vzduch. Na dobu než najdeme něco trvalejšího jsme se rozhodli usídlit na venkově. Já se tak po letech můžu opět nerušeně hrabat v zemi a pěstovat všechno možné. Zároveň tu můžu většinu dní v roce i běhat bez obav, že nadýchám splodiny z aut. A tak dokážu i natrénovat na Jizerskou padesátku a Pražský maraton – letos jsem se poprvé zaregistroval. Zjistil jsem totiž, že vzhledem k naprostému nedostatku spánku bych bez pohybu přežíval asi dost obtížně. Roli pro pocit zdraví u mě hraje i jídlo. Snažím se vyhýbat chemopotravinám a jíst maximum čerstvé stravy. Vloni jsem jásal z bedýnek, letos jsem se snažil zeleninu a ovoce spíše vypěstovat. Buď jak buď, letošní zimu jsem zatím jako jediný z rodiny přečkal bez rýmy, kašle a viróz.

11. Štěstí – Už jsem tu párkrát citoval Freuda a jeho recept na štěstí: „Lieben und Arbeiten“. Léta jsem tohle moudro testoval – v literatuře, ve vědeckých studiích i na lidech. A hlavně na sobě. Řekl bych, že sedí jako zadek na hrnec. Všiml jsem si, že lidé, kteří mají smysluplnou práci a zdravé blízké vztahy jsou výrazně šťastnější než ti, kteří chodí do práce a těší se na víkend, a protože je práce tak vyčerpává, tak se to projevuje i na jejich vztazích. Já si nemůžu stěžovat na nedostatek smysluplné práce. Ovšem ve vztazích mě tlačí bota. Letos bylo to balancování mezi péčí o děti a profesními radostmi místy tak náročné, že jsem si na péči o své blízké vztahy nedokázal najít energii a prostor.

Podtrženo, sečteno dal bych si to ještě jednou. Rád bych ovšem méně, pomaleji, hlouběji a také blíže. Chybí mi akutně Honzův jev a tedy nadhled, proto v lednu odjíždíme na šestitýdenní studijní cestu do Mexika. Tam se chci věnovat především studiu a psaní. Příští rok se budu věnovat nejspíš budování cohousingu v našem budoucím domově v Zahradě v Lysé nad Labem. Budu také dál pracovat na coworkingu a testovat principy svobody v práci. Na jaře se objeví naše první knihy. Na to se už moc těším. A hlavně si chci ten rok zorganizovat tak, abych měl mnohem větší prostor pro své blízké vztahy. Ve finále to snad bude další rok, kdy se mi podaří přispět k světu, kde bude moci zase o něco více lidí dělat to, co je baví a naplňuje stylem, který je jim vlastní s lidmi, které mají rádi a navíc je to solidně uživí.

Krásný Nový rok a díky, že tu jste! Má to pro mě význam. Myslím, že větší než umím domyslet.

P. S.: „2011“ v úvodu vyráběla naše Valérie. Mám to sem prý napsat. :-)