Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

S Michalem jsme se seznámili před lety na netu. Letos v létě pořádá cestu do Ruska s cílem prozkoumat školu, která funguje na principech svobody plus několik dalších podobných projektů. Říkali jsme si, že by to i zde na blogu mohlo někoho oslovit, a proto Michal sepsal následující povídání, za které tímto děkuju. A doufám, že se po návratu podělíte o dojmy :–).

Ještě před 6 lety jsem byl pragmatik s velkým „P“, který neuznával nic, na co si nemohl sáhnout, nebo to nebylo dostatečně „vědecky“ dokázané. Vše jsem hodnotil pouze svou levou hemisférou a pravou jsem naprosto ignoroval. V té době jsem byl v posledním ročníku VŠ a brousil si zuby na manažerskou pozici s platem rostoucím o 5místnou částku každý rok. 

číst více

Tak tohle téma mám rozepsané už přes dva roky. Možná až nyní, v souvislosti s novým webem, na něj uzrál čas. Otázka zní, proč naše kurzy stojí, kolik stojí. Já totiž občas zaslechnu, že jsou drahé a někdy zase, že jsou levné. Mohl bych nad tím mávnout rukou. Ale to by mi bylo líto. Je to až příliš zajímavý téma, ke kterému mě napadá spousta věcí. Zkusím je sepsat do bodů. Snad to udělá lepší obrázek o našich cenách a v širším smyslu i o tom, co všechno hraje roli při stanovování ceny, což je něco, co dělá většina z nás od chvíle, kdy vyrazíme na trh práce. Takže proč je to tedy tak drahý? Nebo levný?

číst více

Když jsme finišovali obálku Podivína padla věta, že „na grafiku je dnes každý expert“. Zaujalo mě to. Mám k tématu profesionalismu a odbornosti jednu, dvě myšlenky. S dovolením zkusím popsat.

číst více

Ještě před rokem bych se podepsal pod tvrzení, že mě více než 3/4 toho, co dělám, baví. Bylo ale nutné odjet do Mexika, tam si dát měsíc bez internetu a zároveň žít tak, jako žiju doma, aby mi došlo, kolik života dobrovolně odevzdávám zcela neprospěšným a neradostným činnostem. Zažil jsem tak dokonalé srovnání dne bez netu a dne s netem. Zdánlivá kravinka, ale já se až lekl, jak moc jsou ty dva dny jiné. A nejspíš díky tomu jsem přišel na dvě věci, které zcela zásadně spotřebovávají můj čas a navíc i „špiní“ ten, který věnuji jiným činnostem.

číst více

Minulou sobotu jsem dělal něco poprvé. Zaběhl jsem si pražský 1/2 maraton. Extrémně mě to bavilo! Přišlo mi, že jsem se celou cestu usmíval a v cíli jsem se dokonce dojal. Mám z toho běhu pár postřehů na téma svobodného života, a tak je tu s dovolením nabídnu.

číst více

Náš knižní příběh znáte. Na začátku jsme stáli před otázkou, jak co možná nejvíce lidem přiblížit filozofii svobody v práci. A tak nás, kromě kurzů a přednášek, napadlo vzít to nejlepší, co na toto téma ve světě vyšlo, to přeložit a vydat. Minulý týden vznikl Podivín – příběh nejneobvyklejšího pracoviště světa, brazilského Semca. Štěstí doručeno – příběh Zapposu – údajně „nejvíce sexy“ firmy dnešní severní Ameriky, chceme mít do konce dubna a

číst více

Už jsem párkrát psal, že jsem se vloni, po letech relativního nicnedělání, pustil do pěkné řádky nových věcí – nový Peoplecomm, CedulArt.cz, Podivín, další knihy nebo třeba škola… A znáte to. Co projekt, to někdy skoro jako semestr na vysoký. A mně by přišlo líto se o některé školské postřehy nepodělit. Proto jsem si řekl, že zkusím při dokončení některých z nich sepsat krátký příběh o tom, jak ta věc vznikala a taky o tom, co mě naučila – viz například Příběh www.cedulart.cz. Baví mě se o to podělit a zároveň si tím utřídit myšlenky.

číst více

Včera jsem si splnil dávný sen. Vznikla naše první kniha. Navíc je to Podivín (v originále Maverick!), kniha, která mi bez nadsázky změnila život. Byla a stále je to dokonalá škola. Vůbec bych si nemyslel, co jedna taková knížka (s)potřebuje úsilí, času i peněz. Kolik lidí, jejich zápalu a dovedností bude potřebovat.

číst více

Bylo asi jen otázkou s času, kdy do sebe s Petrem (Petr Mára) narazíme. Máme řadu společných přátel, oba jsme se „uhnali“ a v mnohém sdílíme pohled na život. Pár let jsme četli já Petrovy věci a on moje. Teprve nedávno jsme se sešli na živo. A Petr navrhl, abychom při některém z dalších setkání zapnuli kameru a vyrobili tzv. videocast. Že by nás to nemuselo při povídání rušit, a že by to někoho mohlo bavit. Já tyhle experimenty miluju, a tak slovo dalo slovo a my si dali minulý čtvrtek snídani v kavárně Francouzského institutu ve Štěpánské ulici v Praze. Povídali jsme o spoustě věcí, možná nejvíc o vzdělávacím systému a Petr zapnul kameru.

číst více

Mám dojem, že jsem si zavařil. Tak dlouho jsem se vrtal v systémech organizace, řízení a tím logicky i vzdělávání, že mi došlo jak moc ten současný většinový systém nevyhovuje době, v které žijeme. Řekl bych, že mně osobně (z nadhledu let) to poznání prospělo. Postavil jsem PeopleComm na svobodných principech, dělám, co mě baví a s občasnými výjimkami pracuji pouze s lidmi, se kterými se máme rádi. Mám tak možnost dělat, co mi jde, stylem, který je mi vlastní. A jsou lidé (nebo jejich firmy), kteří z toho co umím mají užitek, a proto se tím, co mě baví, dokážu i živit. Potud je to snadné. Jenomže…

číst více