• Peoplecomm.cz - příběh & poučení

    Už jsem párkrát psal, že jsem se vloni, po letech relativního nicnedělání, pustil do pěkné řádky nových věcí – nový Peoplecomm, CedulArt.cz, Podivín, další knihy nebo třeba škola… A znáte to. Co projekt, to někdy skoro jako semestr na vysoký. A mně by přišlo líto se o některé školské postřehy nepodělit. Proto jsem si řekl, že zkusím při dokončení některých z nich sepsat krátký příběh o tom, jak ta věc vznikala a taky o tom, co mě naučila – viz například Příběh www.cedulart.cz. Baví mě se o to podělit a zároveň si tím utřídit myšlenky.

    číst více
  • Podivín podivínská

    Včera jsem si splnil dávný sen. Vznikla naše první kniha. Navíc je to Podivín (v originále Maverick!), kniha, která mi bez nadsázky změnila život. Byla a stále je to dokonalá škola. Vůbec bych si nemyslel, co jedna taková knížka (s)potřebuje úsilí, času i peněz. Kolik lidí, jejich zápalu a dovedností bude potřebovat.

    číst více
  • Na snídani s Petrem Márou

    Bylo asi jen otázkou s času, kdy do sebe s Petrem (Petr Mára) narazíme. Máme řadu společných přátel, oba jsme se „uhnali“ a v mnohém sdílíme pohled na život. Pár let jsme četli já Petrovy věci a on moje. Teprve nedávno jsme se sešli na živo. A Petr navrhl, abychom při některém z dalších setkání zapnuli kameru a vyrobili tzv. videocast. Že by nás to nemuselo při povídání rušit, a že by to někoho mohlo bavit. Já tyhle experimenty miluju, a tak slovo dalo slovo a my si dali minulý čtvrtek snídani v kavárně Francouzského institutu ve Štěpánské ulici v Praze. Povídali jsme o spoustě věcí, možná nejvíc o vzdělávacím systému a Petr zapnul kameru.

    číst více
  • Svobodná škola. Hledáme parťáka!

    Mám dojem, že jsem si zavařil. Tak dlouho jsem se vrtal v systémech organizace, řízení a tím logicky i vzdělávání, že mi došlo jak moc ten současný většinový systém nevyhovuje době, v které žijeme. Řekl bych, že mně osobně (z nadhledu let) to poznání prospělo. Postavil jsem PeopleComm na svobodných principech, dělám, co mě baví a s občasnými výjimkami pracuji pouze s lidmi, se kterými se máme rádi. Mám tak možnost dělat, co mi jde, stylem, který je mi vlastní. A jsou lidé (nebo jejich firmy), kteří z toho co umím mají užitek, a proto se tím, co mě baví, dokážu i živit. Potud je to snadné. Jenomže…

    číst více
  • Lumiar - svobodná škola

    Na Lumiar jsem se dostal přes Podivína. Zmiňoval jsem ho už párkrát v blogu a mluvil  jsem o něm i na loňském TEDxu – viz Konečně v penzi!. Všiml jsem si totiž, že mnoho lidí, kteří si zkusili svobodu v práci, se rozhodli vyzkoušet svobodu ve škole. A mě v souvislosti s tím nepřestává udivovat, že se malé čtyř až sedmileté děti dokážou sami rozhodnout, zda budou chodit do školy, co tam budou dělat, nebo kdo, jak a jak moc je bude učit. A že taková škola funguje úplně jinak a má také úplně jiné výsledky, než ta, na kterou jsme zvyklí. Proto jsem si řekl, že zkusím na jedno místo hodit pár inspirativních informací.

    číst více
  • Bez práce není život!

    Setkání s Františkou Garlíkovou na loňském TEDx v Praze patřilo k mým velkým radostem. Po její přednášce jsem si přišel jako v kině po dojímavém filmu, kde předčasně rozsvítili. Dojal jsem se. Ta paní mě nadchla svojí odvahou a nadhledem, jiskrou a vášní, schopností formulovat myšlenku i krásným jazykem… a v konečném důsledku tím, že v devadesáti letech stojí na pódiu a dokáže rozesmát i rozplakat (můj případ) lidi často až o tři generace mladší…

    číst více
  • Summit svobodných firem 19. – 20.5.

    Pokud vedete či vlastníte firmu nebo i její část a podařilo se vám uvěřit, že svoboda v práci je dalším vývojovým stupněm světa firem, potom by mohlo být prospěšné potkat se se zástupci firem, kteří tuto filozofii praktikují. 19. – 20. května se v kalifornském San Franciscu koná slet zástupců svobodných firem z celého světa. Organizuje to naše spřátelená WorldBlue. Veškeré info je zde: WorldBlue Live. Registrace zde: Register. Dnes je poslední den pro tzv. Early Birds. My logicky jedeme. Přidáte se někdo?

    číst více
  • Silné stránky

    I když mám poslední rok místy „jazyk na triku“, relativně se mi podařilo zařídit si život tak, abych většinu času dělal, co mě opravdu baví, stylem který mi vyhovuje a s lidmi, které mám rád. Když bych měl vytáhnout jednu jedinou věc, které za to vděčím, byla by to nejspíš metodika práce se silnými stránkami. S její pomocí jsem si před lety doslova přeposkládal život. Nadchlo mě to. A tak potom, co jsem to otestoval na sobě a na svých blízkých, jsem to vzal na Cestu kolem světa. A výsledky byly postupem času podobné. A tak jsme připravili samostatný kurz, který se věnuje čistě tomu, jak nalézt své silné stránky a jak je dostat do života. Samozřejmě i tomu, jak najít stránky slabé a ty ze života pro změnu odvést.

    číst více
  • 22 postřehů z Mexika

    Fascinuje mě systém. To, jak funguje lidské společenství. Baví mě zkoumat, jak ho nastavit, aby mohl jednotlivec ve skupině dýchat, co možná nejsvobodněji tak, aby z něho skupina měla maximum užitku a aby byla v konečném důsledku funkčnější než jednotlivci o samotě. Přijde mi, že mi nic nepomůže systém pochopit tak, jako když z něj na chvíli vystoupím a podívám se z venku. Proto už léta podnikám své Honzíkovy cesty. O té poslední do Mexika jsem už krapet psal (Pár postřehů z Mexika). Těmito 22 body mám ambici utřídit si myšlenky a shrnout své hlavní postřehy. 

    číst více
  • Konečně v penzi!

    Jako děti děláme pouze to, co nás baví. Narodíme se ovšem do prostředí, které tu jednu hromádku činností rozděluje na dvě – na práci a na zábavu. My záhy uvěříme, že práce je něco, co se musí. A že teprve potom, co ji uděláme, se můžeme zase bavit. A protože od zhruba šesti let věku je práce v našem životě více než čehokoli jiného, začneme se těšit nejprve na víkend, později na prázdniny, pak na dovolenou a nakonec na penzi. Osm z deseti z nás (!) tak stráví nejpodstatnější část života doslovným těšením se na penzi. Já už ale pár let vím, že to jde i jinak. Že je možné vyskočit z krysího závodu a opět se bavit tím, co děláme. Podobně jako když jsme byli malé děti. A to je podstata mého poslání. Toho, co dělám. A byla to i esence toho, co jsem se snažil říct na loňském TEDxu v kině Vzlet v Praz

    číst více