Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Tuhle fotku jsme udělali s Péťou před deseti lety v Bolívii. Na cestě, která byla nejspíš výhybkou k mému dnešnímu životu. Tou fotkou jsem i začínal letošní Cestu kolem světa. Kromě nesporného půvabu mi přijde, že na druhý, možná až třetí pohled skrývá mnohá tajemství života. Určitě pomíjivost všeho živého (i neživého). Stejně jako ta mašina, i my se jednou vydáme na poslední cestu až skončíme na nějakém takovém „cemeteriu“. Líbí se mi ale hlavně kontrast toho vraku a nápisu na něm: „Asi es la vida! Necesito un mecánico con experiencia. ¡Urgente!“. „Takový je život! Potřebujeme zkušeného mechanika. Urychleně!“

číst více

Při návštěvě Zapposu mě nadchla jejich knihovna. Pravda, už jsem o ní četl, ale sáhnout si na to, je něco jiného než o tom slyšet. Mají tam nějakých 30–40 titulů. Převážně na téma psychologie štěstí, komunikace, podnikání, spolupráce, leadershipu a svobody. Tedy o tom, na čem firma staví svůj úspěch. Jakýkoli zaměstnanec, dodavatel, odběratel i běžný návštěvník si může půjčit jakoukoli knížku. Co je na té knihovně neobvyklé je to, že knihy není nutné vracet.

číst více

Zapposu se zadařil husarský kousek. Z prodávání bot po internetu (a tedy především ze „zvedání telefonů“, „vyřizování e-mailů“ a „posílání krabic“) vytvořili práci, kterou lidi milují. Pracovat v Zapposu je sen stále většího počtu lidí. A fungovat jako Zappos je sen stále většího počtu podnikatelů. To, že většinu lidí práce v Zapposu baví, je ale slabé slovo. Máte pocit, že jste v zábavním parku, kde se zaměstnanci pouze baví. Zdá se, že tomu ale tak není. Soudě podle toho, že se jim za pouhých deset let podařilo vyrůst z nuly na více než miliardu dolarů obratu. Jeden z názorů firem jako je Zappos je: „Kanceláře musí být přitažlivější než průměrný obývák, aby tam chtěl člověk vůbec přijít“.

číst více

Kdo tu nejste poprvé, víte, že tento týden se nám podařilo dokončit, téměř rok trvající knižní projekt. V úterý jsme ho v HUBu oslavili a knihy se začaly prodávat. Pro nás tím začala další fáze práce na tom, o co usilujeme (viz Náš sen). Poněvadž se množí otázky proč právě tyto tři knihy a také kterou začít, sedl jsem si na chvíli před kameru, abych se to pokusil vysvětlit. Při studiu historie jsem si všiml, že knihy už mnohokrát doslova změnily svět. Přál bych si, aby nám pomohly i tentokrát. Pokud můžete, pomozte nám dostat je k těm správným lidem. Děkujeme! Aktuální informace o knihách jsou zde: Knihy. Debata však běží i na Facebooku a Twitteru.

číst více

Je pár vět, které mi minulý čtvrtek/pátek na Worldblu Live uvízly v hlavě. Jednou z nich je to, že hnutí za svobodu v práci odstartoval mnoha lidem Ricardo Semler se svým Semcem. Jeden chlápek řekl doslova, že „Ricardo Semler je dědečkem toho všeho a kdo jste nečetli Mavericka!, tak si ho musíte přečíst“. Překvapilo mě, kolik firem změnilo systém potom, co si přečetli právě tuhle knížku. Ani nevíte, jak mě to potěšilo! 

číst více

Ve středu jsme letěli do Las Vegas se Southwestem a já se těšil na jednu z nejsvobodnějších firem v akci.

číst více

Tohle jsem vyfotil včera v Castru. Je to cedule, která řeší jeden z největších trablů dnešních měst. Volně přeloženo říká: „Prosíme, respektujte naše sousedy tím, že nebudete blokovat příjezd k jejich domu“. Nadchlo mě to jako ukázka svobodné společnosti, která funguje na sdílených hodnotách, dohodách, vzájemném respektu a vstřícnosti.

číst více

S oblibou se lidí ptám, kdo se ještě dnes dívá na televizi, nebo čte noviny. Já jsem totiž televizi zrušil v roce 1997 a noviny jsem přestal pravidelně číst někdy okolo roku 2004. Začal jsem si totiž všímat, že na mě má bezhlavá konzumace médií devastující efekt. Že se následkem toho víc bojím, jsem negativnější, pozoruju pocity beznaděje, častěji se věnuji „konzumování“ a plíživě se ze mě stává poslušný a snadno manipulovatelný ovčan. A to je něco, při čem se tedy šťastný rozhodně necítím. Proto si chci dlouhodobě budovat vlastní názor.

číst více

Co se týče práce, můžeme si v životě (zcela černobíle) vybrat jednu ze tří cest. Buď se rozhodneme vydělávat peníze, ať už na živobytí nebo na to, abychom si koupili „postavení“ ve společnosti. Můžeme se také rozhodnout nedělat nic, pokud nás okolí nechá :–). A můžeme také zkusit hledat svá vrozená nadání a vášně. Normální, tj. většinové je samozřejmě vydělávat peníze, budovat kariéru, soutěžit, umisťovat se v roztodivných žebříčcích a všelijak se to snažit „daleko dotáhnout“. Po více než deseti letech bedlivého zkoumání mám potřebu znovu upozornit na to, že tato cesta je spíše scestím. Jak jinak si interpretovat například fakt, že pět z deseti nejčastějších chorob západního světa je psychického původu? Nebo to, že lidé v naší části světa jsou od sedmdesátých let stále bohatší a přitom stále méně šťastní? (zdroj: např.

číst více

V dnešním blogu chci vysvětlit, proč naše knihy koupíte zatím pouze v jednom e–shopu v Čechách, v jednom na Slovensku a fyzicky v café kafíčko na pražské Malé Straně. Mohl bych to zkusit v jednom odstavci. Jenomže mé důvody jsou mnohem komplikovanější.  Vycházejí z poznání, že náš knižní trh ignoruje jeden z nejzákladnějších principů fungování lidské společnosti, kterým je potřeba „fair play“. Princip, bez kterého nemůže existovat žádná svobodná společnost (myslím si). A právě ten se chci pokusit tím dnešním psaním vysvětlit. 

číst více