Umění žít

Dlouho mě nikdo tak nenadchl jako Karolína Chovancová. Od malička žije se svalovou poruchou, která ji upoutala na invalidní vozík. To jí ale vůbec nebrání v tom, aby si s manželem postavili krásný přírodní dům, aby budovali rozsáhlou permakulturní zahradu, aby spolu vychovávali dítě, aby pomáhala druhým lidem, organizovala besedy, propojovala sousedy a další a další fascinující věci. 

Je vedro. Naše 14 letá dcera, se se stejně starou kamarádkou, vydaly na koupaliště. Nejblíž od nás je koupaliště na Lhotce. Přestože to je de facto obyčejný rybník mezi paneláky, vybírá se tam vstupné. Základní cena pro dítě je absurdních 100 Kč. Pán u vstupného holkám ale navíc řekl, že je na koupaliště pustí pouze pod podmínku, že si koupí vstupenky pro dospělé. Děti tam prý samotné nemohou. Zaplacením vyšší ceny (á 150 Kč) si tak na Lhotce děti mohou koupit dospělost. Holky nakonec za vstup k rybníku zaplatily dohromady 300 Kč, vykoupaly se a šly domů.

Tohoto čísla "Zpráv ze života" využívám k tomu, abych sepsal to hlavní, co jsem se od naučil od psa, s kterým jsme žili posledních deset let. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud tyto Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednat si je můžete zde. 

V pátek (21.6.) nám odešla Haluška, moje letitá spolu-běžkyně, spolu-zahradnice, nejvěrnější kamarádka, velká učitelka života a důležitý člen naší rodinné/sousedské smečky. Její umírání a odchod pro mě byly obrovsky silné a též oči-otevírající. Mimo jiné jsem ve svých 53 letech konečně pochopil, co to vlastně říkala liška Malému princovi. Ten příběh jsem četl nespočetněkrát, ale teprve dnes mám pocit, že ho chápu. 

19.díl seriálu Škola základ života pokračuje 8.mýtem (z deseti popsaných) naší kultury. Ten dnešní nám tvrdí, že ZÍTŘEK je to, co se počítá. DNEŠEK není důležitý, na přítomnost se můžeme zvesela vykašlat. Neměli bychom spočinout a jen tak být, jak bychom si tak často přáli. Naopak! Musíme neustále dřít, abychom mohli mít (víc, lepší, jiné,...), což nám naše kultura podsouvá jako smysl života. Pochopení tohoto mýtu nám může ukázat, jak hluboká je past, do které nakonec všichni padáme a kde se pak spolu plácáme.  
Na fotce v úvodu je břeh řeky Senegal v západoafrickém městě Kayes. Použil jsem ji jako jeden z obrazů zmiňované "pasti pokroku", kdy jednorázovost nahradila opakované použití, opravitelnost, využívání přírodních zdrojů a přinesla s sebou v historii nevídané množství odpadu a destrukce. Celý seriál najdete zde.  

Přátelé, zdravím! Jak víte, zítra/pozítří můžeme jít zase volit. Furt se mě někdo ptá, koho budu volit já. Napadlo mě odpovědět "veřejně" - do tohoto čísla "Zpráv ze života". Koho budu volit najdete až na samém konci. Pokud vás zajímá jen to, jděte na konec. Ostatní dovolte nejprve několik souvislostí (třeba to, kde se vzaly termíny "pravice" a "levice") a pár laických "optik", které mohou s orientací na aktuální CZ politické scéně, pomoct. Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud tyto Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednat si je můžete zde. 

V tomto blogu se podívejte na záznam z přednášky Peníze, nebo život?, verze '24 (video výše). V rámci povídání se snažím ukázat, jaký ideál života a peněz je nám předkládán propagandou konzumu vs. jaká je realita, následně vysvětluji, jak destruktivně v kapitalismu pracujeme a co s tím. 

V tomto blogu najdete video-záznam moji přednášky s tématem lokalizace z Košic 3.4.'24.

Toto je Peťo Glončák, mezi svými známý pod přezdívkou "tulák". 
Setkali jsme se na Brdárce, kde žije (zde).