Postřehy z matrixu

“Zdá se mi, že v covidu si to na nás vyzkoušeli. Během války na Ukrajině to pak rozjeli naplno a teď s Gazou je to Ukrajina na desátou.”, řekl mi nedávno kamarád, který se právě vrátil z Izraele, kde pracuje na různých projektech, včetně mnoha míst v okupované Palestině. Shodli jsme se na tom, že jsme konsternovaní z toho, jak rychle se z českých/západních médií vytratily poslední zbytky poctivé žurnalistiky. 
To, co dnes děje v Gaze a na Západním břehu, už dávno překonalo to nejhorší, co jsem dosud v životě viděl. Proto sedám k tomuto blogu, v kterém se chci zaměřit na rozpor mezi tím, co se tam skutečně děje a jak nás o tom informují naši političtí představitelé a média. Chci se zamyslet nad tím, jak to že tak snadno podléháme smyšleným příběhům, zatajování faktů a nabízím zdroje, kde si každý může zjistil, jaká je skutečnost. (Foto: "streetart" z Jaffy). 

číst více

Velká Británie, možná ještě více než Spojené státy, je místem, kam se můžeme jezdit dívat na naší budoucnost. Je to evropská i světová mecca kolonizace, patriarchátu a konzumu. Historické kořeny mnoha dnešních krizí vedou právě sem. V mnoha trendech jsou v Británii mnohem dál než jsme my u nás, v postkomunistické Evropě. Na jedné straně tu najdete to nejhorší z kapitalismu (extrémní konzum, ultra-individualismus, epidemii osamělosti, obrovské nerovnosti, impozantní krysí závod, nárůst nemocnosti, všudypřítomné bezdomovectví, destrukci přírody,…) ale zároveň tu mají i to nejlepší z alter-nativ, které vznikají jako protiváha konzumu a destrukce na okrajích společnosti.
Do tohoto blogu sepisuji několik postřehů, které mě zaujaly během nedávné návštěvy Bristolu.  

číst více

Před bezmála pěti lety jsme prodali automobil. Došli jsme poznání, že nám jen zbytečně zabírá místo v garáži, odsává peníze, ničí přírodu a stresuje nás.Toto léto jsme si auto opět koupili**. V tomto díle seriálu o car-free životě chci popsat, co se za těch pět let změnilo a hlavně - co mě to bez-autové období naučilo. 

číst více

Ve Zprávách ze života #79 se snažím informovat o tom, že se nám podařilo dokončit jednu z nejdůležitějších knih, kterou jsme kdy v Peoplecommu vydali: PROPAST.
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

číst více

Vůbec jsem si nevšiml zprávy o paní učitelce, která se vloni v dubnu snažila žákům 8. třídy, na jedné pražské škole, vyložit svůj pohled na to, co a proč se dnes děje na východě Ukrajiny. Tématem hodiny byla slohová průprava a práce s informacemi. Děti s paní učitelkou nediskutovaly, výklad jim přišel natolik bizarní, že si ho tajně nahrály a nahrávku rozeslaly ven. Paní učitelku na základě toho ze školy okamžitě vyhodili, vyšetřovala jí policie, případ komentoval dokonce i český ministr školství, nakonec jí obžalovali u soudu, kde se musela hájit, o jejím případu “informovala” snad všechna česká média, kde byla ve velkém zesměšňována. Jako by tento "hon na čarodějnice" nestačil, žalobci jí dnes ženou k soudu vyšší úrovně a celá kauza dál pokračuje. 

číst více

Ve  "Zprávách ze života #78" píšu o seriálu, který je unikátním náhledem do fungování mocenských struktur na této planetě, do života 1% nejbohatších a bohatým studijním materiálem k tématu multi-generačního traumatu. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. (Foto: cc, zdroj).

číst více

Kravany nad Dunajom, malá obec na břehu Dunaje, moje velká srdcovka, kam jezdím od dětství. Natočil jsem tam tyto prázdniny video a v blogu popsal, jak se Kravany, za posledních padesát let změnily ze soběstačného místa plného života v "noclehárnu dělníků továren korporací". Kravany v tomto případě používám jako obraz změn, ke kterým v moderním západním světě, došlo napříč planetou. V blogu se snažím vysvětlit, proč k této změně došlo a navrhnout, co s tím - jak do Kravan (i jinam) navrátit (unesený) život.

číst více

Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

číst více

Srpen je v druhé polovině, venku vedra vyšší než v Chorvatsku a můj skleník přetéká okurkami. Já jdu okolo Billy, kde právě vyvěsili reklamu na "zlevněné" okurky z Řecka/Španělska/Chorvatska (...kdo se v tom má vyznat, odkud do té Billy vlastně přijely a kolik km přitom nacestovaly). Jako by nestačilo, že dnešní okurky jsou normálně nasáklé pesticidy, obalené v toxickém igelitu, a že na plantážích v jižní Evropě dřou v otrockých podmínkách utečenci z Afriky, ony navíc ještě i ve vrcholné sezóně musejí cestovat v kamionech napříč Evropou i tam, odkud se okurky (též) vyvážejí. 

číst více

Chcete-li, poslechněte si nedávný rozhovor na téma lokalizace, dobrého života v podcastu Cup of tea Lukáše Soukupa. 

číst více