Postřehy z matrixu

Pokud se má změnit to, jak funguje náš byznys, je nutné aby se změnil především zákazník. Podobně jako při nedávných prezidentských volbách je třeba se “probudit” a uvědomit si, že máme moc ovlivnit, co a jak se u nás prodává. Máme historickou možnost změnit to,  jak se firma chová ke svým zaměstnancům, dodavatelům, společnosti a také to, jak moc případně šidí a jinak škodí - viz Temná stránka byznysu. Při volbách prezidentů se většina z nás zaktivizovala, o něco nám šlo, chtěli jsme změnu. Točili jsme videa, psali články, tiskli placky, strhli jsme facebook. Nakonec ale mnohé z nás převálcovaly odzkoušené reklamní triky některých kandidátů viz např. billboardoví králové. Opět, jako už mnohokrát v historii, jsme volili n

číst více

Byl konec roku 2001. Tuším polovina listopadu. Pobývali jsme tehdy s Péťou (mojí manželkou) v argentinském Buenos Aires. Po honosných bulvárech se šinuly desítky (možná spíš ale stovky) tisíc aut. Většina restaurací (minimálně těch renomovanějších) byla striktně na rezervaci a z vyhlášené parillady člověku stříkaly sliny kilometr daleko. Calle Florida (obdoba pražské Pařížské ulice) praskala ve švech. Lidi nakupovali jako o slevách. Prostě blaho-byt. Jedno ráno jsme seděli v nějaké kavárně a listovali místními novinami. Zaujal nás v nich název jednoho z hlavních článků na první straně: “Párty na Titanicu”, který obsáhle popisoval argentinské ekonomické problémy, především obří dluh a s tím prý i související nevyhnutelný bankrot.

číst více

Tento týden jsem si konečně lehl (doslova) do knihy The Spirit Level, která mi už přes rok leží v knihovně a musím říct, že čtu revoluci. Už jsem tím dříve listoval, a tak neupadám do mdlob, ale jeden výzkum za druhým mně doslova dostává. Přijde mi, že jsem léta nedržel něco, pro náš svět, tak zásadního. Teď jsem zjistil, že spolu-autor knihy Richard Wilkinson představil hlavní závěry i na TEDu, a že se našli dobrovolníci, kteří video vybavili cz titulky (Díky, Veroniko a Petře).

číst více

Ahoj kamarádi! Mám pocit jakési "motivační křižovatky", co se psaní tohoto blogu týče a navíc jsem tento týden po letech ulehl s chřipkou. Včera mne však zaujala zpráva o tom, že jakási parta ochránců našich zvyklostí zatrhla českým ženám možnost volby tvaru jejich příjmení (viz zde). Určitě jste to též zaznamenali. Protože je rok 2013 a my žijeme v EU, tj. není třeba rok 1972 a my nejsme například v Afghanistánu, zaujalo mě to. Dovolte proto kratičkou mikro-úvahu.

číst více

Toto je jeden z mých velkých objevů roku 2012. Přestože jsem studoval marketing na třech vysokých školách (z toho dvou zahraničních) a osm let spravoval obří marketingové rozpočty tří nadnárodních společností, až letos mi došel jeden z nejspodstatnějších aspektů fungování dnešní reklamy. A to ten, který dělá z občanů konzumenty. Ten, který tak mistrně vystihl Tyler Durden v Klubu rváčů, když řekl: "Advertising has us chasing jobs we hate so that we can buy shit we don't need." Volně přeloženo „Chodíme do práce, kterou nesnášíme, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme proto, abychom se vyrovnali lidem, které nemusíme.“

číst více

V návaznosti na úvahu o systému z minulého týdnu tu mám jeden čerstvý postřeh. Včera jsme se s holkama vrátili z chaty od rodičů v Orlických horách. Bylo tam po nulou a provozovatelé místních vleků spustili letos poprvé svá sněhová děla. Mě u toho napadla jedna malá podobnost ve fungování moderních vlekařů, zemědělců a manažerů.

číst více

Včera jsem na kurzu Autorita & vedení narazil na jedno AHA, o které se nemůžu nepodělit. V jedné části jsme si měli každý pojmenovat jednu klíčovou hodnotu, které v současné době věnujeme největší pozornost. Vznikl seznam, který vidíte napravo nahoře (férovost, blízkost,…). Napadlo mě vedle toho sepsat hodnoty naší většinové společnosti. Avšak ne ty naleštěné, deklarované (našimi politiky, médii, reklamou,…), ale ty většinovou společností vnímané (alespoň to, co od lidí okolo sebe slyším j

číst více

Přijde mi, že oceány, moře, jezera a řeky jsou jakési naše svědomí. Nebo také zrcadlo, které nám může ukázat, jak žijeme. Ve videu O igelitkách a plastu jsem vzpomínal na hromady plastů v Mexiku a v Mali. Před měsícem jsem ale zjistil, že člověk nepotřebuje chodit daleko. Jeli jsme s holkama pod stan do Kravan nad Dunajom a na břehu Dunaje jsme místy zakopávali o hromady obalů, které přinesla řeka a já u toho lámal hlavu nad zodpovědností.

číst více

Kofoloví reklamníci před lety říkali: „Když ji miluješ, není co řešit“. Já myslím, že to platí i jinde. Řekl bych, že když někoho nebo něco milujeme, není třeba, aby nás do toho druzí postrkovali, neřkuli aby nám za to platili. Žijeme ale ve společnosti, která si myslí, že láska patří tak možná do našich ložnic či romantických filmů. Proto postrkujeme a uplácíme. A protože je to tak časté, naše mysl to vyhodnotí jako normální. A když je něco normální, proč bychom se tomu měli divit? Proč bychom se měli divit všemu tomu legálnímu uplácení, když už toho nelegálního je až, až?

číst více

Ve videu O vodě v lahvi v restauraci jsem se zkusil podivit nad jedním ze zajímavých plíživých převratů, který se za posledních dvacet let udál v naší části světa. Od té doby to pozoruji, přemýšlím a testuji. Do tohoto blogu dávám ve zkratce své zkušenosti s kohoutkovkou v restauracích (za poslední dva měsíce), článek o kterém hodně dumám, prezentaci se zajímavými čísly a odkazy a nakonec dva obrázky, které se ke mně na téma vody dostaly. Pokud vás to čímkoli zaujme, prosím šiřte. A pijme vodu!

číst více