Mattoni & zodpovědnost

Není to dlouho, co jsem si zkusil zaběhnout svůj první zorganizovaný masový, městský běh. V Praze. Musím říct, že první pokus pro mě byl emočně tak silný, že jsem si nevšiml něčeho, co mě začalo rušit až při dalších kolech. Tím "něčím" je pro mě nepřehlédnutelný sponzoring značky Mattoni. Podnik "Karlovarské minerální vody" považuji (na základě toho, co vím o jejich konání) totiž za jeden z nejviditelnějších příkladů firem, které kladou peníze na první místo (i na druhé, třetí i čtvrté). Firem, které berou, ale nedávají (alespoň tam, kde by dle mého dávat měly). Firem, které si na jedné straně úzkostlivě budují naleštěné PR a na druhé devastují (nebo devas Osobně si myslím, že je pouze otázkou času než tento styl podnikání upadne v zapomnění. Přijde mi úsměvné a smutné číst si profil nebo "seznam podpory" a vedle toho se projít po Kyselce. Chápu "fakta o Kyselce". Zároveň jsem ale přesvědčený, že přežijí pouze firmy, které mají v souladu to, co říkají s tím, co dělají. Firmy, které chápou svůj díl zodpovědnosti vůči lidem uvnitř i venku, vůči komunitě, jejíž jsou součástí a též vůči planetě, od které si berou. Firmy, které dokážou dát vyšší smysl nad peníze. Firmy, pro které nebudou peníze cílem, ale prostředníkem či nástrojem. Karlovarské minerální vody, pokud nezmění svůj přístup (jak jsem říkal, alespoň podle toho, co vím), to nebudou.

A co se tímto kouskem textu snažím říct? To, že firma dneška má v zásadě dvě možnosti, jak budovat své renomé. Buď to dělá například jako Karlovarské vody (masívní výdaje na reklamu, sponzoring, PR, dárkové předměty, spotřebitelské soutěže, propisky s logem,...) nebo komunikací aktivit vyplývajících z jejich férového, transparentního a zodpovědného chování. Za zodpovědné chování považuji mimo jiné i péči o místo podnikání. Myslím si, že pokud si od někoho beru, měl bych mu i dávat. Takové chování plodí důvěru a vytváří (z dodavatelů, zaměstnanců, zákazníků, obyvatel z okolí firmy,..) komunitu lidí sdílejících hodnoty a smysl - to hlavní, co firma potřebuje proto, aby dokázala i dál prosperovat a nemusela zaměstnance, zákazníky a veřejnost manipulovat.

Jako příklad dnešní formy budování renomé se podívejte třeba na to množství plastových a jiných dekorací letošního pražského maratonu a podumejte kolik set milionů korun utratí tato firma ročně jen za reklamu. Proč nevzít podstatnou část těchto peněz a nevrátit je místu, kterému vděčí za svůj blahobyt?