Postřehy z matrixu

Vůbec nevím, proč jsem téma Andrej Babiš tak dlouho ignoroval. Nikdy jsem o něm nepsal i v rozhovoru se mu vyhýbám. Je to asi proto, že je to pro mě celé pořád něco jako zlý sen, z kterého doufám, že se probudím. Nebo proto, že už jen myšlenka na to, co s sebou tento člověk do naší společnosti přinesl, je mi bytostně nepříjemná a bolestivá. Dlouho jsem nevěřil tomu, že i u nás je možné vytvořit (skutky nepodloženou) značku politika-spasitele podobně snadno jako se dá vybudovat značka psího žrádla nebo čokoládové tyčinky...

Jak všichni víme, možné to je a sen to rozhodně není.

číst více

číst více

Stydím se to přiznat: Začetl jsem se do Marxova Kapitálu.
Nestydím se ale - ani za nehet - za to, že čtu Kapitál, ale za to, že se k tomuto štosu knih dostávám až ve svých šestačtyřiceti. Léta se věnuji tématu práce, jehož úplné pochopení není bez Marxova historického pohledu dost dobře možné.
Nu což!? Pozdě - líp než nikdy. Ne?

číst více

Zde je sestřih rozhovoru se Standou Hruškou na jeho Standa Show.
Zajímavý experiment to byl!
V čem? Nikdy jsem si takhle dlouho (celkem to byly dvě hodiny) s nikým nepovídal z naší ložnice. V naší ložnici to jo, ale ne s někým, kdo sedí jinde.
Mluvili jsme o škole, o budoucnosti práce a podnikání, o to, jak funguje náš současný ekonomický systém. Bavilo mě to. Díky, Stando!

číst více

číst více

Zítra se máme přesunout na Okinawu, kde bychom měli tři týdny (ve vesničce Ōgimi-son) pracovat na farmě (přes WWOOF). Na Okinawu a speciálně do Ōgimi-son jedeme proto, že tu žije nejvyšší počet stoletých žen na naší planetě. Psal jsem o nich ve své knize Třináct tisíc dní.

V polovině března se máme přesunout na sever - do města Kagošima, kde se sejdeme s Petřinými rodiči a do dvou týdnů na to se vlakem dostat do Tokia, odkud se vracíme domů.
Zpět bychom měli být 3.4. a mě pak čeká vcelku perné jaro - mrkněte zde.
Do tohoto

číst více

V tomto blogu najdete jeden z podzimních rozhovorů, který vyšel v časopise Interview.

Radka Smejkalová z časopisu píše: Hraje si se slovy, s myšlenkami, skládá z nich za pochodu myšlenkové mapy. Je mistr aforismů. Sype je ze sebe jako kostičky z krabice lega, staví z nich základy svých tezí. Hovory s Tomášem Hajzlerem s podobají dlouhé plavbě po nespoutané řece, kde cesta je cíl. Nespěchá. Vnímá. A říká nepříjemné pravdy....

číst více

Ahoj přátelé! Mám tu (pro mě dva velmi důležité) rozhovory (nejenom) o zemědělství. O tom, co to vůbec je a co to není. O tom, proč má povolání v této branži tak nízké společenské postavení a o tom jaký je rozdíl mezi tím "průmyslově/chemickým" a tím k přírodě a člověku šetrným. Povídali jsme si s Jaroslavem Lenhartem (Svobodný statek, Camphill) a Honzou Valeškou (KPZ, Potravinová suverenita, Kuchyňka), dvěma velmi inspirativními lidmi, kteří se tématem jídla, hospodařením a nezávislými decentralizovanými potravinovými komunitami dlouhodobě zabývají. Jaroslav bude i hostem 4.10. na debatě o

číst více

Zašli jsme v pondělí s kamarádem na oběd. Nad miskou rýže jsme pak probírali život a dostali se i k tomu, že si hledá "práci". Podnikání, které se snaží již druhý rok rozjet, mu totiž stále nestačí pokrýt ekonomické potřeby jeho rodiny. Tohle téma já rád, a tak jsme ho probrali řádně.

číst více

Představte si, že by Phillip Morris spustil reklamní kampaň, jejímž ústředním motivem by byla otázka: "Proč kouření zabije téměř polovinu všech kuřáků? (zdroj: WHO). Absurdní? Mým uším zní podobně absurdně otázka "Proč jsme zapomněli dělat to, co nás baví?" z dílny jobs.cz. Příliš drsné srovnání? Možná. Zkusím vysvětlit.

číst více