Naše nejradikálnější kniha: Čtečka rentgenových snímků Antónia Guterrese

24. 06. 2021, TOMÁŠ HAJZLER

Právě vyšla naše nejradikálnější kniha (z latinského radix = kořen, tj. jdoucí ke kořenům) Naše budoucnost je lokální. Je to kniha, kterou osobně považuji za nejdůležitější ze všeho, co jsme zatím vydali. Vysvětluje příčiny strmě se zhoršujícího stavu demokracie, narůstajících nerovností, pocitů nespravedlnosti, populismu, extremismu a k tomu ještě ekologické krize. Je to kniha super-čtivá, praktická, návodná a stručná: má “jenom” 150 stran. Hlavně je to ale kuchařka, podle které lze opět vybudovat svět, ve kterém bude možné žít. Od podlahy, zespodu. S kolegy z lokalnost.org jsme si dali tu práci a knihu vybavili seznamem česko-slovenských lokalizačních iniciativ (str. 148-159 - zde, tlačítko "prolistujte si". Už to je obrovská inspirace a naděje. 

V tomto blogu si přečtěte dvě předmluvy, kterými jsme knihu vybavili: Ekologické ekonomky Nadi Johanisové (viz knihy), v naší zemi té možná nejvlivnější myslitelky na poli lokalizace, alternativních ekologických systémů a nové ekonomiky. A pak mojí, kde vysvětluji ze svého pohledu, proč je právě tato kniha tak důležitá. 

U každé nové knihy prosím naše čtenáře o pomoc s šířením. U této knihy o to prosím úpěnlivě :-). Myslím si totiž, že každý jednotlivý výtisk mezi lidmi znamená větší šanci, že naše budoucnost bude k žití. Díííky!

PŘEDMLUVA NAKLADATELE

Tato kniha vychází uprostřed pandemie Covid-19, v jejímž důsledku zažila naše země největší skok v počtu zemřelých za rok od 2. světové války. Všichni jsme na své vlastní kůži poznali, jak se naše životy ze dne na den změnily, často doslova až zastavily. Nemocnice praskaly ve švech, lékaři se museli rozhodovat, koho ošetří a koho nechají zemřít. Krematoria jela nadoraz s obavou, zda jim vydrží pece. Počet živnostníků, kteří přišli o živobytí, ani počet lidí, kteří se během tohoto období propadli do chudoby, není v době, kdy tato kniha vychází, ještě znám. 

Poslední celosvětová krize před covidem, ta „finanční“ z let 2007–2010, byla vedle této pandemické jako vánek vedle uragánu. Jak je obecně známo, onen kolaps globálního finančního kasina jsme nakonec zaplatili ze svého a krizi si nechali upláchnout. 

Uběhlo deset let a většina z nás cítí, že nyní máme nakročeno k patálii, jaké lidská společnost ještě nečelila, a to hned na mnoha frontách najednou — klimatická krize, kolaps ekosystémů, strmý nárůst nerovností, stále rozdělenější společnost, sílící extremismus... 

Mnozí vědci varují, že pandemie Covidu-19 je naší poslední šancí tento strašidelný vývoj zvrátit. Unikátní „výhodou“ covidu je to, že naši společnost obnažil až na kůži. V době, kdy vychází tato kniha, „je král nahý“. Všichni vidíme, jak osamělí jsme v našich covidových izolacích, jak zbytečné, ohlupující věci se musejí učit naše děti, že vláda podporuje obří firmy, zatímco ty místní drobné nechává ve velkém krachovat, nebo že povolání, bez kterých by se naše společnost zhroutila, jsou zoufale podhodnocená, zatímco jiná, bez nichž by se většině z nás fungovalo lépe, jsou ohodnocená často až přímo královsky. 

Generální tajemník OSN António Guterres označil tuto pandemii za „rentgen, který odhaluje zlomeniny v křehké kostře společnosti, kterou jsme vybudovali“. Indická spisovatelka Arundhati Royová nazvala covid „portálem do budoucnosti“. Stařešinové kmenů původních obyvatel planety hovoří o koronavirové krizi jako o „příležitosti, na kterou jsme čekali celá staletí“. 

Generální tajemník OSN António Guterres označil tuto pandemii za „rentgen, který odhaluje zlomeniny v křehké kostře společnosti, kterou jsme vybudovali“. Indická spisovatelka Arundhati Royová nazvala covid „portálem do budoucnosti“. Stařešinové kmenů původních obyvatel planety hovoří o koronavirové krizi jako o „příležitosti, na kterou jsme čekali celá staletí“. 

Všechny problémy naší společnosti zabraňující radostnému životu, které napříč planetou ožebračují obyčejné lidi a ničí planetu až za samu hranici udržitelnosti, jsou vidět jako ve výkladní skříni. Problém je, že se nedokážeme shodnout na tom, co vlastně v tom výkladě vidíme a proč to tam je. Naše problémy jsou systémové, proto už nestačí jen „prostříhat stromek“. Je potřeba podívat se na kořeny a na mnoha místech „vysázet nový sad“. 

Naše problémy jsou systémové, proto už nestačí jen „prostříhat stromek“. Je potřeba podívat se na kořeny a na mnoha místech „vysázet nový sad“. 

Interpretaci „Guterresových rentgenových snímků“ naší společnosti ztěžuje fakt, že průměrný obyvatel dnešního moderního světa je denně terčem 4–10 tisíc reklamních a mediálních sdělení, která nám prodávají globální konzum jako smysl života a způsob řešení veškerých našich problémů. Navíc sociální sítě, kde trávíme stále více času, fungují jako dokonalý dezinformační propagandistický nástroj. Strmě na vzestupu je předstírání korporací i státu, že jejich aktivity ochraňují přírodu či konají dobro (greenwashing, goodwashing...). Vývoj umělé inteligence vylepšuje každým dnem techniky šmírovacího kapitalismu a upravuje tak informace, které se k nám dostávají, zvyšuje naši manipulovatelnost a mění naše chování tak, aby stále více vyhovovalo globálním komerčním zájmům. Právě v tom je nezastupitelná úloha knih, jako je ta, kterou právě držíte ve svých rukou. Sám jsem zatím nenašel žádnou, jež by tak srozumitelně, čtivě a přitom na několika stránkách dovedla naše problémy pojmenovat, poukázat na jejich kořeny a navrhnout řešení. Pro mne je aktuálně jednou z nejlepších „čteček rentgenových snímků“ Antónia Guterrese. Myslím, že vychází nikoliv „za pět minut, nýbrž za minutu dvanáct“. Ačkoliv se to mnohým ještě nemusí zdát, situace je každým dnem vážnější a času (kdy se ještě můžeme pokusit situaci zvrátit) povážlivě ubývá. Mojí nadějí je, že tato kniha otevře oči především lidem, kteří už jsou ve svých domovských komunitách aktivní, a podpoří je v jejich aktivitách. Věřím, že probudí také řadu lidí, kteří se do dění u nich v obci zatím nezapojili. Zároveň však doufám, že se dostane i k osvíceným zákonodárcům jak na národní, tak na evropské úrovni. Můžete-li tomu napomoct, prosím, šiřte ji. 

Zatím nenašel žádnou knihu, jež by tak srozumitelně, čtivě a přitom na několika stránkách dovedla naše problémy pojmenovat, poukázat na jejich kořeny a navrhnout řešení. Pro mne je aktuálně jednou z nejlepších „čteček rentgenových snímků“ Antónia Guterrese. Myslím, že vychází nikoliv „za pět minut, nýbrž za minutu dvanáct“. 

Knihu jsme doplnili přehledem lokalizačních iniciativ v Česku a na Slovensku tak, aby byla maximálně praktická a čtenář získal doslovnou příručku k tomu, odkud se inspirovat, s kým se propojit a co rozjet u sebe doma. Online verzi této přílohy budeme pravidelně aktualizovat a rozšiřovat. Odkaz na ni najdete na stránkách knihy. 

Jeden můj známý přišel před časem s termínem „anděl místa“. Všiml si totiž, že každá vesnice, každé město nebo městská čtvrť, kde se žije (ne pouze bydlí nebo přespává), má svého anděla místa. Tím bývá člověk nebo často i skupina lidí, kteří iniciují aktivity, propojují sousedy, pouštějí se do podnikání, zakládají trhy nebo spolkové obchody, vymýšlejí místní měny, vedou dětská centra. Všem těmto „andělům“ děkuji. Každý z nich se počítá. 

Tomáš Hajzler, PeopleComm, duben 2021 

PŘEDMLUVA EKOLOGICKÉ EKONOMKY

Je pro mne velkou radostí a zadostiučiněním psát předmluvu k této důležité knize, která se dostává na český knižní trh krátce po jejím prvním anglickém vydání v roce 2019. Helena Norberg-Hodge (nar. 1946) je jednou z výrazných myslitelek naší doby a mne samotnou hluboce osobně ovlivnila již začátkem 90. let, kdy jsem přečetla její knihu Ancient Futures (Dávné budoucnosti). Píše v ní o indickém Ladákhu, tzv. Malém Tibetu. V 70. letech 20. století zde zažila tradiční kulturu, kdy místní lidé žili soběstačně, bez potřeby peněz, ale v úzkém propojení jeden s druhým a s přírodou, která je obklopovala a s kterou žili v rovnováze. Helena pronikla hluboko do jejich buddhistické kultury a pochopila, že příběh lineárního pokroku, který si vypráví naše západní civilizace, je vlastně velmi zjednodušený: lokální demokracie, rovnost mužů a žen a pocit štěstí, vyrovnanosti a naplnění života nejsou nutně závislé na industrializaci a technologickém pokroku. Naopak: nápor modernity do tradičních kultur často tyto hodnoty smete spolu s životními jistotami, sebevědomím a kulturní jedinečností místních lidí, kteří spadnou do tavicího tyglíku homogenní globální monokultury. 

Helena Norberg-Hodge byla v Ladákhu přímým svědkem takovéhoto procesu. Rozklad místní ekonomiky a způsobu života pod tlakem dovozu rýže a uhlí, zavedení televize a náporu turistů jí hluboce otřásl. V roce 1991 napsala o ladácké zkušenosti zmíněnou knihu Dávné budoucnosti, která byla přeložena do více než třiceti jazyků, včetně češtiny (v roce 1996 ji vydalo hnutí DUHA), natočila i stejnojmenný film a začala se aktivně angažovat ve snahách změnit pohled Ladáčanů na sebe sama a na jejich vlastní lokální ekonomiku jako na méněcenné a zastaralé. Pořádala například cesty místních lidí na Západ, aby viděli, že není tak ideální, jak vypadá v západních filmech či seriálech, a pomohla rozjet program malých solárních zdrojů, které by zabránily hrozící závislosti Ladáčanů na uhlí. 

Aktivistkou zůstala Helena Norberg-Hodge dodnes. Angažuje se zejména ve své neziskové organizaci Local Futures (Lokální budoucnosti). Napsala také řadu článků, je spoluautorkou či autorkou dalších knih, natočila úspěšný dokument The Economics of Happiness (Ekonomie štěstí - film existuje i s CZ titulky), vystoupila na bezpočtu seminářů a konferencí v mnoha zemích a obdržela řadu ocenění, včetně prestižní Right Livelihood Award (Cena pravého života), někdy označované jako „alternativní Nobelova cena“. 

Autorčin záběr se přitom postupně rozšířil. Svou ladáckou zkušenost dokázala zobecnit a brzy se stala přední kritičkou globalizovaného ekonomického systému. O kořenech našich sociálních a ekologických problémů i jejich řešení už přemýšlí více než čtyřicet let. Knížka, kterou držíte v ruce, je výsledkem či trestí tohoto přemýšlení. 

Základní idea, kterou v knížce autorka rozvíjí, nicméně přesahuje pouhou kritiku. Tato kniha je inspirativní, protože nabízí pozitivní vizi. Celou knihu prostupuje vize lokalizace, především lokalizace ekonomické. Co je lokalizace podle Heleny Norberg-Hodge? Je to snaha o podporu místní produkce pro místní spotřebu, místních finančních toků, snaha o snižování závislosti na vývozu a dovozu, o ekonomickou decentralizaci, která umožní, aby místní komunity, regiony i celé státy mohly lépe rozhodovat o svých vlastních záležitostech. Lokalizace znamená i zkracování produkčních a spotřebních řetězců, což omezí zbytečnou dopravu a posílí místní zaměstnanost, sociální vazby i vazby k místu. 

Lokalizace je snaha o podporu místní produkce pro místní spotřebu, místních finančních toků, snaha o snižování závislosti na vývozu a dovozu, o ekonomickou decentralizaci, která umožní, aby místní komunity, regiony i celé státy mohly lépe rozhodovat o svých vlastních záležitostech. Lokalizace znamená i zkracování produkčních a spotřebních řetězců, což omezí zbytečnou dopravu a posílí místní zaměstnanost, sociální vazby i vazby k místu. 

Lokalizace, jak ji prosazuje Helena Norberg-Hodge, je velmi odlišná od primitiv- ních výzev k lokalizaci ekonomiky, jak je slýcháme od populistických politiků. Nejspíš by ji například nechala chladnou snaha o zákonné navýšení podílu potravin českého původu v supermarketech, jak se o něm letos debatuje v České republice. Heleně Norberg-Hodge totiž jde především o měřítko a na mnoha místech svého textu zdůrazňuje, že pravá lokalizace je spojená s podporou malého měřítka. Malé farmy jsou produktivnější a příznivější pro životní prostředí i rozvoj komunit než farmy velké. Více malých podniků znamená větší zaměstnanost a menší koncentraci ekonomické moci. Veřejné politiky, které by podpořily lokalizaci, se musejí tedy především snažit o cílenou podporu malých místních producentů a o kontrolu ekonomicky mocných subjektů, ať už fungují jen v Česku anebo jde o nadnárodní korporace. V této knížce popisuje mimo jiné i řadu veřejných politik, které k tomuto směřují. Lokalizace je tak v jejím pohledu intimně spojena s ekonomickou demokracií. 

Co v této knížce nenajdete, jsou výzvy k nacionalismu hrubého zrna a xenofobii, tedy k odmítání menšin, imigrantů, azylantů. Norberg-Hodge naopak věnuje celou kapitolu hledání příčin pravicově autoritářských režimů, které v posledních dekádách posilují svůj politický vliv v USA, v Indii, ale i ve střední Evropě. Jako klíčovou příčinu těchto jevů vidí tlaky ekonomické globalizace a závodu ke dnu, kdy nadnárodní společnosti soutěží v tzv. efektivnosti, která ale často vede k nárůstu ekologických a sociálních problémů. S tím, jak jsou lidé po celém světě vykořeněni ze svých komunit, ztrácejí jistotu stálého zaměstnání a stávají se závislými na vzdálených ohniscích ekonomické i politické moci, ztrácejí i sebejistotu a identitu a snadno podlehnou xenofobní a pravicové rétorice. Směřování k lokalizaci, říká autorka, může zvrátit tyto trendy a vést k většímu ocenění a rozkvětu kulturní rozmanitosti. 

Autorka vysvětluje příčiny rozmachu pravicově autoritářských režimů napříč planetou. Jako klíčovou příčinu těchto jevů vidí tlaky ekonomické globalizace a závodu ke dnu, kdy nadnárodní společnosti soutěží v tzv. efektivnosti, která ale často vede k nárůstu ekologických a sociálních problémů. 

Cílem autorky při psaní této knížky byla srozumitelnost a čtivost. A to se jí podařilo. I když píše inteligentně o složitých věcech a vychází ze solidních zdrojů, zůstává její text prostý, živý a přístupný pro běžného čtenáře. Je jasně členěn na kapitoly i podkapitoly a prošpikován konkrétními příklady toho, o čem píše, i osobními příběhy, včetně příběhů z Ladákhu, který zůstal pro autorku inspirací i mementem. Znepokojivé až deprimující pasáže o současných ekonomických a politických globalizačních tlacích jsou vyváženy konkrétními popisy nejen veřejných politik, které mohou tyto trendy zvrátit, ale také benefitů jídla z blízka, kterému je věnována celá kapitola. Lokalizaci potravin se ostatně autorka věnuje dlouhodobě, o jejím textu na toto téma z roku 2002 píše i Eva Fraňková, přední badatelka na téma lokalizace u nás, v knize Lokální ekonomiky v souvislostech. Není proto náhoda, že knížka, kterou držíte v ruce, je doplněna svěžím rozhovorem Heleny Norberg-Hodge s jejím dlouholetým přítelem, americkým zemědělcem, spisovatelem a environmentalistou Wendelem Berrym. 

Autorka v knize představuje řadu dalších lokalizačních projektů „zdola“, jako jsou lokální měny, komunitní energetické projekty, úvěrní družstva, komunitní a domácí vzdělávání. Najdeme tu pozoruhodné příklady ze zemí globálního Jihu. Nejvíc mě zaujala pasáž o síti družstev a neziskových organizací Tosepan v mexickém státě Puebla. Angažují se v ní lidé ze 430 vesnic a její projekty zahrnují biozemědělství pro vlastní potřebu či na prodej, přírodní stavitelství, technologie malého měřítka, tradiční medicínu a místní finanční toky. Vycházejí přitom nikoliv ze západních vzorů, ale z vlastní tradiční kosmologie úcty k životu. Tosepan funguje již 40 let. 

Autorka v knize představuje řadu dalších lokalizačních projektů „zdola“, jako jsou lokální měny, komunitní energetické projekty, úvěrní družstva, komunitní a domácí vzdělávání. Najdeme tu pozoruhodné příklady ze zemí globálního jihu i severu.

Tento příklad (a také nespočet dalších z Latinské Ameriky, Indie a dalších oblastí) ilustruje jeden z autorčiných postřehů: pokud se zbavíme vize lineárního pokroku, kdy všechny země a kultury bez řečí následují ve svém socioekonomickém vývoji Západ, a stanovíme si jako cíl ekonomickou lokalizaci, pak budou země globálního Jihu najednou napřed. Lokalizace zde totiž ještě často přetrvává. Možná i o takovémto obratu pohledu na svět zpíval Bob Dylan ve své slavné revoluční písni „Časy se mění“. Ten, kdo je dnes první, bude posléze poslední. 

Revolučních myšlenek je v této knížce mnoho a leckoho možná zaskočí, protože jsou tak vzdálené tomu, co jsme si zvykli slýchat z médií i od politiků. Autorka proto věnuje celou jednu kapitolu nejběžnějším námitkám, s nimiž se setkává. Její odpovědi jsou zajímavé a nutí čtenáře přehodnotit vlastní stereotypy. Podobně jako kdysi J. M. Keynes, který zdůrazňoval, že lokalizace spotřeby a produkce, kterou prosazoval, neznamená zrušit mezinárodní kulturní a myšlenkový dialog a výměnu, i Helena Norberg-Hodge vysvětluje, že snaha o lokalizaci produkce a spotřeby neznamená, že by nebylo možné cestovat, komunikovat či spolupracovat mezinárodně. Navrhuje například mezinárodní spojenectví s cílem omezit moc nadnárodních společností. 

Ne každému bude tato knížka po chuti. I ti, kdo mají k autorčiným myšlenkám blízko, ji mohou vnímat jako příliš radikální, příliš ideologickou, příliš kategorickou v jejích tvrzeních. Je třeba si ale uvědomit, že v rukou nedržíte vědecké dílo, jehož cílem by bylo prozkoumat všechny nuance současného společenského a ekonomického systému. Daleko spíš je třeba chápat tuto knihu jako jakýsi manifest, shrnutí nového pohledu na svět, který nás nutí pohlédnout na věci jinak, než jsme byli zvyklí, a který poukazuje na skryté systémové problémy, jež jsou příčinou řady zdánlivě nesouvisejících vážných krizí současnosti, a přitom jsou akceptovány jako normální. Lokální ekonomiky nejsou ohroženy tím, že by byly neefektivní, říká Helena Norberg-Hodge. Lokální ekonomiky jsou ohroženy řadou zjevných a skrytých dotací do nadnárodních korporací, finančních institucí, globálního obchodu, do dopravních a dalších infrastruktur. Ekonomická globalizace je podporována i skrytými „dotacemi“ v podobě ničení ekosystémů, klimatických systémů a lidských společenství. Je třeba přerámovat náš pohled na svět, přestat věřit pohádkám o volném obchodu a začít oceňovat a podporovat lokální ekonomiky. 

Revolučních myšlenek je v této knížce mnoho a leckoho možná zaskočí, protože jsou tak vzdálené tomu, co jsme si zvykli slýchat z médií i od politiků. 

Je zajímavé, že k podobnému požadavku dospěli i zástupci kanadských aktivistů, odborů, původních obyvatel, teoretiků z nejrůznějších sfér a dalších osobností, které sezvala jiná známá myslitelka, Kanaďanka Naomi Klein. Píše o tom ve své knize Ne nestačí (česky vyšla v roce 2019). Jejich „Manifest skoku: za Kanadu, jejíž lidé budou pečovat o planetu i o sebe navzájem“, který vznikl po týdnech vzrušených diskusí, obsahuje i tento požadavek: „Příklonem k ekologickému zemědělskému systému, který by byl podstatně více vázán na lokální produkci, můžeme snížit závislost na fosilních palivech... a zároveň pěstovat zdravější a cenově dostupnější potraviny.“ 

Podobně i hnutí nerůstu, které se šíří Evropou a odmítá vizi ekonomiky založené na stálém ekonomickém růstu, často mluví o „re-lokalizaci“ a podpoře komunitních ekonomik jako o jedné ze svých parket a Helenu Norberg-Hodge pravidelně zve na své konference. Nerůst se ale soustřeďuje spíše na bourání modly ekonomického růstu nežli na modlu volného obchodu, ačkoliv podle mého názoru jsou obě stejně problematické. O to víc je třeba uvítat práci Heleny Norberg-Hodge a jejího sdružení Local Futures. Je proto dobře, že po Dávných budoucnostech vychází česky její další stěžejní knížka. A mimochodem i slovensky, přičemž slovenský překlad je na světě už od roku 2020 díky vydavatelství Alter Nativa v obci Brdárka. Pro úplnost dodejme, že v roce 2000 vyšla péčí Spoločnosti priateľov Zeme (Košice) i kniha Stevena Gorelicka, spolupracovníka Heleny Norberg-Hodge, Malé je krásné, velké je dotované, která rozvádí důležité téma skrytých i zjevných dotací globalizovaného ekonomického systému. Za zmínku stojí, že Helena navštívila v roce 2006 i Českou republiku na pozvání sdružení Horní Mlýn ve Křtinách u Brna. 

Malé je krásné. Velké je dotované.

Věřím, že vás tato kniha osloví a nabídne trochu jiný pohled na svět, než je ten dominantní. Možná se pod jejím dojmem začnete i jinak dívat na své bezprostřední okolí. Slepice na dvoře? Salát na záhoně? Trhy místních drobných pěstitelů či malý obchod za rohem? Vzpomínka na minulost, nebo záblesk budoucnosti a osvobození z moci globálních obchodních řetězců? 

Naďa Johanisová, ekologická ekonomka Masarykova univerzita, duben 2021 

Kniha je k objednání ZDE. Za jakoukoli pomoc s šířením děkujeme. 

P.S.: K tématu si poslechněte rozhovor s Robertem Zelníkem z Lokalnost.org.

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy 
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.