Proč se nenechat rozdělovat COVIDem a v čem je film "K Zemi hleď" a must see

Včera jsem posílal svoje 54. Zprávy ze života. Po bezmála dvou letech jsem pocítil potřebu se vyjádřit ke covidu. Děje se pár věcí, z kterých mi je ouzko - potřeboval jsem o nich napsat. Dávám je i sem do blogu. Foto (Niko Tavernise /Netflix)

Přátelé, ahoj!

Dnes ke covidu. Dlouho jsem nechtěl, ale nedá mi to. Trápí mě na tom tématu řada věcí - ze všeho nejvíc to, jak zbytečně se tím necháváme rozdělovat, jak raketově  nárůstá autoritářství ze strany vlád a jak rychle se vynutila povinnost nosit toxické náhubky bez toho, že by se o tom vedla sebe-menší diskuze.  

Píšu to proto, abych přispěl svým pohledem na opomíjené oblasti, která toto téma ztěžují a zatemňují, ne abych někoho naštval. Přál bych si více skutečné veřejné diskuze, ne opovržení na soc. sítích. K tomu chci přispět. 

Covid jako součást ducha doby

Covid pro mě dlouho nebyl téma. Před bezmála dvěma lety jsem se v něm snažil vyznat a pak už jsem jen různě poukazoval na to, co všechno toto období obnažuje. Jinak jsem ho bral jako jednu ze součástek ducha doby.

Letos - jak se téma pomalu stávalo jedním z projevů dlouhodobě narůstající atomizace společnosti - jsem až dostal strach se k čemukoli vyjadřovat. Hlavně mi to ale přišlo zbytečné, neboť každý byl najednou odborníkem a přesně věděl, co s lockdownama, rouškama nebo očkováním. Přestal jsem to téma sledovat. 

Nedávno jsem dal na fejsbuk (za mě nevinný) vtip, který mi přišel trefným vyjádřením podstaty svobody (např. kouření ve veřejném prostoru). Zvedla se taková vlna opovržení, z které jsem pochopil, že covid a nařízení s ním související jsou samy o sobě, pro řadu lidí, aktuálně obrovským tématem, pro mnohé až středo-bodem jejich životů. Na to mi kamarád vyprávěl, že "žádná epidemie neexistuje", a že pokud ano, "vir šíří očkovaní". Na tom jsem pochopil, že tu existují minimálně dvě paralelní reality. Doslechl jsem se, že toto téma dokonce i rozbíjí rodiny, lidi se dovedou do krve rozhádat, manželé se dokonce rozvést a opustit děti. Z toho cítím naprostou marnost a chce se mi brečet. 

Nárůst autoritářství a chemická laboratoř v našich plicích

Na přelomu roku jsme byli v jižní Itálii. Povinně se tam nosí FFP2 nebo jednorázové plastové roušky všude venku, v interiérech výhradně FFP2, do veřejné dopravy vás nepustí v roušce, ale pouze v FF2 (dokola to tam hlásí a připomínají, že po 4 hodinách si máte nasadit respirátor nový). Dokonce jsme zažili, že kvůli člověku v roušce celý vlak zastavili a následně komplet spoj zrušili - člověka s rouškou pak nechali vyvést policií. Ve veřejné dopravě a jinde ve veřejných krytých prostorech tam byla samozřejmostí non-stop kontrola "covid pasů", tj. očkování, protilátek nebo PCR testů. Zažil jsem i agresivní slovní útok jedné spolucestující kvůli tomu, že jeden měl nedokonale nasazenou masku. Došlo mi, že může být mnohem hůř než to znám zatím od nás. 

Po téhle intenzivní několikadenní zkušenosti s plastovým respirátorem na tváři jsem se podíval, zda někdo zkoumá jeho toxicitu (nééé covidu, ale toho, co vdechujeme z těch jednorázových náhubků, které většina z nás nosíme opakovaně). Tyto ochranné pomůcky někdo navrhl a vyrobil ke krátkodobému využití ve zdravotnictví a stavebnictví. Zjistil jsem, že dýcháme mikroplasty, ftaláty, PFC, formaldehyd, olovo a další toxické látky - zdezdezdezde,... a že je to dost dobře možná "nový azbest". V Česku jsem nezaznamenal na toto téma náznak veřejné debaty. 

A to nemluvím o horách plastového odpadu, který tu každý den vzniká. 

Kde to jde, vrátil jsem se k domácí textilní roušce, aktuálně hledám zdravější alternativu pro děti (do veřejné dopravy a do škol; v Česku oblíbená "nano" není zdravější, pokud je z anorganických látek). Máte-li někdo radu (pro člověka, který je často ve veřejných prostorech), sem s ní. A je-li někdo schopen na toto téma vykopnout veřejnou debatu (mimo soc. média), budu vám též vděčný.  

V Itálii jsem si začal všímat nárůstu autoritářství ze strany vlád. To už před covidem patřilo k jedné z hlavních globálních hrozeb. Nebezpečí těch "digitálních" diktatur (#6) se zdála vzdálená, dívali jsme se na ní v dílu dystopické série Black Mirror Pád střemhlav, v malém jsme ji znali od řidičů UBERu, slyšeli jsme, že něco takovéhu kují v Číně. Málokoho by napadlo, že uběhne pár měsíců a my ve "svobodném světě"!!!?? na tom budeme v mnoha částech a ohledech podobně. Jak se říká: "Demokracie je jako květina, o kterou je třeba pečovat, zatímco diktatura je plevel, který se vždy bude drát na světlo světa." Otázka v tomto ohledu zní: Pečujeme o naší demokracii dostatečně? Angažujeme se v této oblasti dost? Vstupujeme do politiky, požadujeme po našich zastupitelích, aby zastupovali a ne ty s armádou lobbistů?  

Rozdělená společnost: Kde se vzala? 

Podívali jsme se teď doma na komedii "K zemi hleď"... asi jste to už viděli. Myslím, že tvůrcům se podařilo vybrat velkou část základních symptomů doby a ty přifouknout do ještě většího absurdna než je to v reálu. To, co ukazují velmi názorně, je právě fenomén rozdělené společnosti. 

Tady je jedna zajímavá věc, kterou chci vypíchnout: Stalo se vám někdy, že jste se ocitli v situaci, kdy druhému vysvětlujete něco naprosto jasného, on to vůbec nepobírá a vy si říkáte, že je to přeci tak jasný!?? Nebo naopak, někdo vysvětluje vám něco, co vám zní jako úplná blbost a vy si říkáte, kam na to chodí? V dokumentu Social dilema dobře vysvětlují podstatu toho, jak se to děje, možná si vzpomenete?! Podstatou je tzv. šmírovací kapitalismus, kdy nám dnes internet ukazuje ne to, co se opravdu děje, ale to u čeho je největší pravděpodobnost, že na to klikneme. Tj. pokud klikám na "A", bude se mi všude objevat A (na google, fg, ig, yt,...) a pokud by klikáte na "B", tak váš svět je "B". Je velká pravděpodobnost, že o "A" nemáte ponětí. 

Velký problém sociálních sítí, kde trávíme tolik času a kam chodíme dnes běžně pro informace je ten, že nejen že nerozlišují lži od pravdy, informace od dez-informací, ale dezinformace zobrazují mnohem víc lidem než informace (obecně cokoli polarizujícího se dostane násobně dál - mrkněte třeba na dopad kampaní Tomia Okamury z minulých voleb - tam je to hezky vidět). 

Pokud se nám nepodaří změnit fungování internetu (viz třeba S. B. Cohen zde), nemáme šanci a situace se bude dále zhoršovat až vyústí v nějaký velký sociální konflikt. Historie je v tomto ohledu velmi výmluvná - ta nedávná (např. Rohingové) nebo hlavně ta před-internetová. V tomto ohledu je třeba tlačit především na naše (euro)poslance.

Celé to ztěžuje ještě jedna věc, a to, že většina z nás chodila do tradiční školy, a tak známe mraky vzorečků, ale dovednostem jako je kritické myšlení jsme se tam nenaučili. Velký počet lidí tak dnes nedokáže odlišit fakta od smyšlených kravin. I to hezky ztvárnili v satiře "K zemi hleď". 

Uber-podstata

Uber-podstatou rozdělování společnosti je ale ekonomický systém, který je od počátku 80.let globálně nastaven tak, aby urychloval bohatnutí bohatých a stejně tak zrychloval chudnutí chudých. Problém je v lidské biologii: rozevírající se nůžky (#9) vyvolávají pocity nespravedlnosti a zmaru a logicky pak i zloby, vzteku, frustrace a deprese (např. ekonomická globalizace a závod ke dnu).

Walter Lippman, jeden z ranných guruů PR rozděli v roce 1920 lidi na tři skupiny: vládnoucí elity, pomocníci elit a nás ostatní označil jako "zmatený dav" a psal, jak snadné je námi - pomocí PR technik - hýbat doleva nebo doprava tam, kde to elitám přinese největší zisk. To bylo dlouuuho před šmírovacím kapitalismem. Pokud neuděláme potřebné systémové změny, nezapracujeme na vlastním kritickém myšlení, zásadně nezměníme školský systém, mám obavu, že nemáme šanci. 

I v tom může každý z nás něco udělat: Můžeme si pečlivě a do hloubky ověřovat zdroje, číst kriticky a poctivě (ne jen titulky), nesdílet nic opravdu neprověřeného a ad školní systém - začněme po školách požadovat, ať osobnosti našich dětí rozvíjejí, ne zabíjejí.

Myslím, že je důležité začít hovořit o tom, že aktuální "covid válka" je jen dalším z projevů společnosti, která je rozdělovaná svým systémovým nastavením. Před covidem to byla třeba Greta a klimazměna, auta ve městech, urpchlíci, islám, EU, kouření ve veřejném prostoru,... Po covidu budou zase jiná témata. Opět doporučuju "K zemi hleď", kde je to rozdělování opravdu dobře ztvárněné. 

Myslím, že každý z nás pro toto uvědomění může něco udělat. 

Tolik jsem chtěl říct ke covidu, i když to vlastně o covidu vůbec není. 
Snad to třeba něco rozjasní. Dějí se divné věci, ale nechat se zatáhnout do žabomyších sporů je přesně to, o čem psal Walter Lippman - to, co se dělá se zmateným davem. Nenechme se. 

Jo a chcete-li milý rozhovor, pusťte si povídání s Honzou Bímem. Pro mě on je vzácný příklad člověka, který se na jednu stranu společensky angažuje, ale na druhou má v sobě vždy tkový hezký vnitřní klid a okolo krásné vztahy - s lidmi, přírodou, sám se sebou. Ptal jsem se ho na to, jak to dělá. 

A na nějaká nerůstová videa jste se už někdo díval? 
Posílal jsem minule. Zaujalo někoho něco? Pokud ano, napište. Díky.

Mějte se dobře. Mávám. 

Tomáš

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Když byste chtěli a mohli, prosím o podporu aktivit Slušné firmy ZDE - v covidu jsme přišli o velkou část financování.

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje knihy najdete zde.