• Jeden jediný pohled aneb nárůst cenzury médií v Česku (Série "Oligarchizace Česka")

    Žijeme v časech, kdy se rozhoduje o tom, zda přežijí poslední zbytky demokracie, které se u nás ještě uchovaly. Jedním z rysů doby je masívní nástup cenzury - viz např. nedávný Otevřený dopis premiérovi ke dni lidských práv. V tomto blogu chci sdílet jednu nedávnou osobní, pro mě oči-otevírající zkušenost s cenzurou médií v Česku, potažmo v Evropě. 

    číst více
  • Česko si přeje pokračovat v zabíjení: Čelíme zkoušce, ve které prochází testem naše lidství, koncept lidských práv a demokracie. (Série "Oligarchizace Česka")

    Toto je výsledek hlasování o další rezoluci OSN vyzývající k okamžitému zastavení masakru v Gaze z úterý 12.12. 
    153 zemí hlasovalo pro. 
    10 zemi proti - kromě Izraele, USA také Česko. V tomto blogu si přečtěte, co znamená hlasovat proti a také to, že se to týká každého z nás.

    číst více
  • Henry Kissinger - velký státník, nositel Nobelovy ceny za mír a jeden z největších válečných zločinců jako unikátní příležitost prohlédnout hry mocných

    Zemřel Henry Kissinger. Jeho odkaz ve světových médiích je unikátní lekcí fenoménu "vytváření souhlasu" a fungování globálních struktur moci. 
    Zde jsou jen dva/tři z mnoha titulků z dnešních médií, která na Kissingera vzpomínají:  

    číst více
  • Moje slzy pro Palestinu - jak naše mysl vnímá, co se děje v Izraeli/Palestině

    “Zdá se mi, že v covidu si to na nás vyzkoušeli. Během války na Ukrajině to pak rozjeli naplno a teď s Gazou je to Ukrajina na desátou.”, řekl mi nedávno kamarád, který se právě vrátil z Izraele, kde pracuje na různých projektech, včetně mnoha míst v okupované Palestině. Shodli jsme se na tom, že jsme konsternovaní z toho, jak rychle se z českých/západních médií vytratily poslední zbytky poctivé žurnalistiky. 
    To, co dnes děje v Gaze a na Západním břehu, už dávno překonalo to nejhorší, co jsem dosud v životě viděl. Proto sedám k tomuto blogu, v kterém se chci zaměřit na rozpor mezi tím, co se tam skutečně děje a jak nás o tom informují naši političtí představitelé a média. Chci se zamyslet nad tím, jak to že tak snadno podléháme smyšleným příběhům, zatajování faktů a nabízím zdroje, kde si každý může zjistil, jaká je skutečnost. (Foto: "streetart" z Jaffy). 

    číst více
  • Nesmrtelný duch Václava Klause

    Zkraje listopadu jsem stonal z covidem. V mém případě to nebyla ani trochu "rýmička". A hlavně se mi covid rozjel na chatě u rodičů, odkud je do nejbližší nemocnice 50 km a kam se sanitka dostane jenom s obtížemi. Hlavně ale jsem se přes týden budil v panice, zda jsem nenakazil. 

    Tři týdny jsem byl v izolaci a to bylo hodně času na přemýšlení. Přemítal jsem mimo jiné i o celých těch dnes už 31 letech s Václavem Klausem (tím starším), neboť právě ten zažívá v covidu svůj revival. Možná se shodneme na tom, že málokdo zanechal po roce 1989 na naší společnosti takový otisk jako on. Hledal jsem, zda dopad Václava Klause na naší společnost už někdo analyzoval. Nic uceleného jsem ale nenašel :-( . Když si to skládám všechno dohromady... myslím, že kdyby se sestavoval žebříček Čechů podle negativního dopadu na českou společnost, Václav Klaus by byl v absolutní špičce. Ve své knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti jsem mu věnoval kousek prostoru v tématu popíračství klimatické změny (o jeho počátcích si přečtěte zde). Překvapila mě na tom jedna věc, a to že jeho negativní vliv byl nejspíš mnohonásobně větší, než by mě kdy bývalo napadlo, a to zdaleka nejenom v Česko-Slovensku, ale globálně. 

    číst více
  • Čtyři cesty, jak na emoce

    Stačí strávit deset minut na dětském hřišti a člověku dojde, s čím vším se rodíme. Společné budování hradu z písku nebo naopak jeho boření, přetahování se o bábovičky a s tím spojený výskot, vášeň, nadšení, ale i zlost, slzy, strach nebo smutek. Emoce střídá emoci.

    číst více
  • Čtyři chemikálie štěstí

    Tohle pro mě byl zatím jeden z největších objevů roku. Díky mému "off-linu", Sinkovi (viz třeba jeho prezentace nahoře) a Matemu mi secvakla jedna podstatná věc. Odpojil jsem se od všeho toho spěchu a do toho narazil na Sinkovu interpretaci chemické podstaty štěstí. Myslím, že jsem v tom našel chybějící kousek i do skládačky funkční práce a firmy. Přijde mi, že pomocí těchto závěrů tzv. bilogické psychologie si můžeme lépe než kdykoli předtím uspořádat život či firmu tak, abychom prosperovali, ale zároveň se při tom i usmívali a aby nám při tom bylo dobře. Pokud bych vám v tom mohl nějak pomoci já, blíží se podzim a s ní sezóna workshopů. První se věnuje tomu, jak si uspořádat práci (abyste prosperovali, číst více

  • Drogy, porno & Peoplecomm

    Capture

    Poslal jsem kamarádovi odkaz na video zde na blogu. Ten mi odepsal, že má na youtube odepřený přístup. Je totiž na pár měsíců v Šanghaji a čínské úřady některá místa na internetu blokují. Nepřekvapilo mě to. Vyrůstal jsem v totalitním Československu a pár let jsem prožil v ještě totalitnějším Rusku. To, že v diktatuře jakási vyšší autorita běžně rozhoduje o tom, co se smí či nesmí číst, nikoho nepřekvapí.

    číst více

  • Ká Pé Bé - čko

    Kdo jste četli "KPZ-ku", víte že jsme na jaře založili v pražských Modřanech/Komořanech skupinu podporující konkrétního sedláka, který nám každé pondělí vozí zeleninu. O tom, jak jsme na to šli a jak to funguje je video v úvodu od mého souseda, kamaráda a "spolu-KPZ-káře" Magnuse. Zkusil jsem to také stručně popsat i níže v textu. V tomto blogu chci ale hlavně upozornit na fenomén "komunitou podporovaného byznysu".

    číst více

  • 127 hodin

    Možná jste ten film viděli, i když o film mi nejde. Spíš jsem v něm našel silnou metaforu pro život. O co jde? Hlavní hrdina, kdesi uprostřed pouště si zaklíní ruku mezi dvě skály a zaboha se nedokáže vyprostit. Široko daleko ani noha. Hrozí, že zemře žízní, vyčerpáním, hladem. Potom, co zkusil úplně všechno ho napadne si ruku uříznout. Lepší přijít o ruku než o život, ne? A v tom je ta metafora.

    číst více