Moc a autorita

Ještě než jsem se pustil do Peoplecommu a začal řízení a vedení zkoumat jako svůj koníček, „pitval“ jsem ho teoreticky na vysoké škole, na MBA a na všech možných školeních. A teorii jsem potom samozřejmě testoval na lidech, které jsem se pokoušel vést v Douwe Egberts, ve Vitaně a v GE.

číst více

Narazil jsem na to v jedné knížce. Nabitá bouchačka. Vlastníme ji všichni, kdo máme společností danou moc nad jinými lidmi. Tedy především rodiče, šéfové, učitelé, lékaři, státní úředníci a další tzv. „výše postavení.“ Někteří ji mají v šuplíku, jiní u pasu, mnozí jí bohužel drží v ruce.

číst více

Tohle mi poslal můj malijský kamarád Papa. Nemůžu se nepodělit: „Au Mali on dit cela d´une manière très jolie en bambara sous forme d´une petite histoire, j´essaie si je peux le dire correctement: Si tu vas au milieu d´une colonie d'hyènes et tu vois qu´elles courent toutes a 3 pattes, tu as intérêt a faire comme elles, si non elles te mangeront.“ V Mali se údajně vypráví, že pokud potkáte stádo hyen, ve kterém každá běží na třech nohách, je ve vašem zájmu udělat stejnou věc. Když se nebudete chovat jako oni, sežerou vás.

číst více

Ať zajedete kamkoli, všude si stěžují na své politiky. Snad s výjimkou monarchií typu Maroko, Jordánsko, Brunei nebo autokracií jako Severní Korea. Je to něco, co máme nejspíše v genech.

číst více

Je zajímavé, kolik lidí v pozicích tak vysokých, že na ně ani nedohlédneme, má ambici vést tisíce lidí, a přitom toho nejdůležitějšího nevedou ani za mák. Alespoň to je má zkušenost, kterou potvrzují mnohé výzkumy i zkušenosti lidí, kteří se živí tím čím já. Samozřejmě to platilo (a stále do určité míry platí) i o mně. Fakt je, že ten nejtěžší člověk na vedení je on sám/ona sama.

číst více

Už z podstaty toho, co jako PeopleComm děláme, vyplývá, že naše zájezdy nepořádáme v hotelech a školících střediscích, jako je tomu běžné u školících agentur. Dříve jsme to dělali (v dobách, kdy si nás ostatní ještě se školící agenturou pletli), ale já tam měl vždycky podobně stísněný pocit jako u McDonalda. Patnáct lidí, patnáct židlí, patnáct mattonek, patnáct koláčků. Proškolit a rychle pryč. Už se na nás tlačí další…

číst více

Pyramida má špičku a na té firemní sedí zpravidla „CEO“ nebo generální ředitel. Ti, co mají rádi číslování, hovoří o jedničce, zmiňují „numero uno“. Nejvyšší úroveň se také velmi často označuje číslem 0 (viz zde). Ti tradičnější hovoří o tom nejvyšším, o generálovi, šéfovi nebo náčelníkovi. Prošel jsem firmami, kde se firemní jedničce s nadsázkou (mezi námi v tom zase tolik nadsázky nebylo) říkalo panovník a vládce.

číst více

Lojzo? Ano, Lízinko? Dojdeš pro vodu? Už běžím!
No proto!

číst více

Představte si, že máte dvě malé děti a kromě nich také tchýni s mnoha roztodivnými zvyky. Ta například vždy při setkání s dětmi vytáhne lízátko a povídá: „Řekni, koho máš nejraději!“ Správná odpověď zní: „Babičku!“. Děti se rychle učí, a tak jim dojde, že za „babičku“ dostanou lízátko. Babička je šťastná, i děti jsou spokojené. Alespoň v danou chvíli.

číst více

Bylo to někdy na konci října loňského roku. Seděl jsem na večírku, kde se živě rozebírala tzv. „kauza Kuřim“. Trochu mě ještě teď bolí břicho, když si na ty debaty vzpomenu. Překvapilo mě, s jakou záští hodnotila většina lidí něco, o čem prakticky nic nevěděli. Jen pár vět, které si vybavuji: „Věšel bych je!" „Já bych je mučil.“ „Takové svině si nezaslouží nic než trest smrti.“ „Já bych je střílel…“

číst více