Moc a autorita

Určitě ji znáte... "Antická teorie vlivu" je geniální pojmenování základních principů skutečného vedení lidí. Zjistil jsem, že mnoho našinců o tom ale nikdy neslyšelo. Přece jenom, ve škole jsme se učili jiným věcem. Protože si už ale za chvíli zkusíme poprvé zvolit člověka, kterému předáme gigantický vliv na životy nás ostatních, zkusím ji v kostce popsat. Třeba to někomu v pátek a v sobotu pomůže v rozhodování.

Mám pocit, že letošní rok jsem zažil několik velkých AHA na téma autority a vedení. Po  letech práce s tímto fenoménem (Peoplecomm se v prvních letech své existence věnoval výhradně leadershipu), už sedmým rokem zkouším snad ten nejtěžší aspekt, kterým je vedení vlastních dětí. Do toho se snažím už chvíli budovat společenství lidí okolo peoplecommu a hlavně vést “hnutí za změnu toho, jak se u nás pracuje a podniká” (Svoboda v práci). Kromě toho se letos nechávám po dlouhé době vést někým jiným. 

Společně s kolegou a kamarádem Lukášem Plíhalem v poslední době živě debatujeme o prezidentských kandidaturách. O víkendu jsme byli v Karlových Varech a zkusili si na toto téma vyměnit své pohledy (točeno v Becherplatz). Je to rozhovor hospodsky neučesaný. Přesto věřím, že v něm najdete nějaké inspirativní myšlenky a podělíte se o své. A snad to v konečném důsledku  i přispěje k tomu, že se za cca měsíc rozhodneme (pro celek) správně. A také bych si přál, abychom trochu přihodili do debaty o smysluplnějším, zodpovědnějším podnikání.

Pro mě osobně byla toto nejpodstatnější přednáška na Svobodě NaŽivo. Nakládání s mocí a s vlivem z toho plynoucím považuji za snad nejdůležitější předpoklad pro fungování svobodné společnosti, ať je tou společností rodina, škola, firma, stát či jakékoli jiné uskupení.

Je dobré děti bít nebo je lepší to zkusit bez použití síly? Tohle téma rozebírá Magazín Dnes č. 6 (z minulého týdne). Náhodou jsem na tenhle časopis narazil na návštěvě a dostalo mě, že se o tomhle tématu ještě vede diskuze. Ve své naivitě jsem si totiž myslel, že jsme jako společnost dál.

Tohle jsem vyfotil včera v Castru. Je to cedule, která řeší jeden z největších trablů dnešních měst. Volně přeloženo říká: „Prosíme, respektujte naše sousedy tím, že nebudete blokovat příjezd k jejich domu“. Nadchlo mě to jako ukázka svobodné společnosti, která funguje na sdílených hodnotách, dohodách, vzájemném respektu a vstřícnosti.

Po jakýmkoli návratu z Afriky nebo z jiných tradičních končin, se nemůžu nezaradovat, že si české ženy užívají v zásadě stejných práv jako naši muži. Když to ale člověk zkoumá blíž, zjistí, že to je na mnoha místech naší společnosti zatím jenom prachpustá teorie. Že máme sice pěkně našláplo, ale ještě to nejspíš chvíli potrvá než došlápneme.

Kdo tu nejste poprvé, možná víte, že se nám v únoru narodila druhá dcera Valentýna. A já mám tak podruhé příležitost sledovat lidský život od samého počátku, chápat tak lépe podstatu lidské svobody a obrovsky se na tom učit. Dnes mám jedno téma, které už léta zkoumám. Intenzivně se mi mele hlavou už pár týdnů, od chvíle co jsme na pražském Vyšehradě vystupovali z auta a potkali jednu starší paní…

Před časem jsem v časopise Respekt narazil na prima článek na téma svobody, zodpovědnosti a vedení. A protože to jsou témata pro svobodné fungování v práci naprosto základní, uveřejňuji ho (se svolením redakce) i zde. A těším se na debatu. P. S.: Fotku jsem udělal před vchodem do gymnázia na Vítězné pláni na Pankráci. Přijde mi, že pěkně dokresluje text článku.