Hodná a zlobivá

Hodná a zlobivá

Kdo tu nejste poprvé, možná víte, že se nám v únoru narodila druhá dcera Valentýna. A já mám tak podruhé příležitost sledovat lidský život od samého počátku, chápat tak lépe podstatu lidské svobody a obrovsky se na tom učit. Dnes mám jedno téma, které už léta zkoumám. Intenzivně se mi mele hlavou už pár týdnů, od chvíle co jsme na pražském Vyšehradě vystupovali z auta a potkali jednu starší paní…

Starší dáma, osmdesátnice s vrásčitou, ale krásnou tváří, jemnýma rukama a vzhledem k věku už i poněkud šouravou chůzí šla po chodníku právě, když jsme vystupovali z auta v ulici Mikuláše z Husy. Pozdravili jsme se. Paní se zastavila a usmála se na naší bezmála pětiletou Valérii. „Nezlobí?“, zeptala se jí paní a kývla na oslíka, kterého Valérka držela v náručí. Valča zavrtěla hlavou. Já mezitím vyndal kočárek a paní si všimla, že tam máme ještě druhé dítě. A tak se Valérky ptá znovu: „A co sestřička nebo bratříček, nezlobí?“ A Valča odpověděla stejně jako v případě oslíka: „Nezlobí.“

Od doby, co se nám Valentýna narodila, patří otázky „Je hodná? A nezlobí?“ definitivně mezi TOP tři věci, na které se nás lidi ptají. I ta neznámá paní na Vyšehradě se mohla zeptat na jméno, na radost nebo na počasí. Ne, ona se potřebovala ujistit, že oslík s Valentýnou nezlobí. Já koncepci „zlobení“ považuju za jedno z největších mezilidských nedorozumění. Straší mě (doslova), že k němu dochází prakticky ihned po narození a provází nás až do smrti. Proto jsem tuhle oblast vcelku zkoumal. Myslím, že jsem přišel na víc věcí, než by mohl obsáhnout jeden blog, a tak dovolte jen jeden postřeh. Je to po čase zase tak trochu kontroverzní témátko, a tak se těším na diskuzi.

A co ta slova znamenají? „Hodná“ = hodná mé pozornosti, přítomnosti a lásky. Zlobivá = konající zlo, zlé, špatné a nepřípustné věci.

Především mi přijde podstatné podívat se na význam, ale také původ těch dvou slov. Pokud dám někomu nálepku „hodná“, znamená to nejčastěji, že se chová tak, jak si představuji, tj. většinou tak jak to předepisují společenské normy. U malých dětí nejčastěji to, že nepláčou. Že jsou „TICHO“. To, že dítě „zlobí“ znamená v kostce, že si dělá co chce. Ne to, co chceme my nebo společenské normy (zvyklosti).

A co ta slova znamenají? „Hodná“ = hodná mé pozornosti, přítomnosti a lásky. Tj. chovej se, jak chci já (= hrej moji hru) a já tě budu mít rád – tzn. budeš hodná mé lásky. Zlobí, tj. pokud někdo zlobí, koná „zlo“, zlé, špatné, nepřípustné věci. Stačí poslouchat nebo sledovat mnohé rodiče/prarodiče, jak definují „hodnou holčičku“ nebo „zlobivého chlapečka“. Nejčastější definice hodného dítěte je ta, že se vším souhlasí, je tzv. poslušná, hraje si potichu (ideálně sama, bez obtěžování dospělých) a nemá vlastní názor.

A tady se dostávám k tomu kardinálnímu nedorozumění, které nás provází od kolébky až do rakve. Dětský pláč, který většina z nás považuje za „ZLO“bení, je ve své podstatě jediný nástroj, který máme proto, abychom upozornili rodiče na to, že máme hlad, potřebujeme obětí, nebo nás něco bolí (víc toho jako mimina nepotřebujeme). Aby ten nástroj fungoval a zajistil dítěti, co potřebuje, je nutné aby byl alespoň tak urgentní, že mu rodič dá přednost před jinými činnostmi. Proto dosahuje dětský pláč srovnatelné síly zvuku jako například zbíječka. Jen si ten rachot vybavte…!

Tohle téma má samozřejmě mraky dalších souvislostí. Já chtěl nabídnout jenom ta dvě slova, jenom povrch s tím, že za slovy se mnohdy skrývá fascinující hloubka. Myslím si, že nadešel čas, abychom (i jako většinová společnost) předefinovali to, jak přistupujeme k výchově dětí. I když právě tato oblast je v naší kultuře natolik zakořeněná, že bude trvat léta než nám dojde, jak moc se ve vztahu k dětem mýlíme. A pokud chceme vychovat svobodné děti, které se zároveň dokážou chovat i zodpovědně, potom si dovoluji říct, že s konceptem „hodná–zlobivá“ na to můžeme zapomenout.

Co myslíte vy?