Alfa samci v české politice

19. 04. 2010, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: OliverMavrak

Chodím momentálně kolem bilboardů, které jsou plné fotek našich politiků a roztodivných rádoby vtipných sloganů. A protože politika na úrovni státu má s tou firemní mnoho podobného, už léta chování politiků zkoumám. Co se týče současných předvolebních radovánek, zkusil jsem pro paralely sáhnout do živočišné říše. Zejména život primátů nabízí zajímavá přirovnání.

Zde je v samčí podstatě usilovat o pozici alfa samce (tj. toho nejvýše postaveného). Stačí chvíli pozorovat třeba šimpanze. Na vrcholku je to prostě nejlepší. Alfa samec má přístup k těm nejkvalitnějším samicím, jde první k žrádlu, má nejlepší místo k odpočinku a ostatní mu dávají všemožně najevo, že je náčelník. Zejména exkluzivita v páření se špičkovými samicemi má obrovský evoluční význam. Čím výš v hierarchii, tím větší šance, že geny samce přežijí a uspějí tak v evolučním závodě.

I nás lidi řídí tato statisíce let stará geno–výbava. Přestože jsme na své cestě vývojem ušli už pěkných pár kilometrů a dokonce jsme se nazvali „Homo sapiens“, tj. člověk MOUDRÝ, moudrost stále ne a ne převzít kontrolu nad našimi životy. Stále jsou to spíš ty původní, zvířecí instinkty. Tyto pudy řídí samozřejmě i naši českou politiku.

Jsem samozřejmě šťastný, že nežiju třeba v Guinei a že nám nevládne vojenská junta v čele s krvelačným Camarou. Jsem rád, že se boj o alfa a beta koryta odehrává pouze na bilboardech, televizi, novinách, na internetu, …

Ale! Přesto mi je z těch našich politických půtek tak nějak smutno. Minulý týden jsem šel z pražského Vyšehradu na náměstí bratří Synků a napočítal sedm billboardů, které mi oznamovaly, že Jiří Paroubek zajistí pivo za dvě koruny, že nám vrátí Elvise, že zruší kocovinu a že nám dokonce všem zajistí sedmidenní víkend :-). Cestou domů jsem pak zase míjel billboard s Mirkem Topolánkem (ten už má klid), který nám s panem Dalíkem vysvětluje, že my umíme pracovat a oni umí vydělávat. No nevím. Nevím. A platíme si to my?

Alfa samec má přístup k těm nejkvalitnějším samicím, jde první k žrádlu, má nejlepší místo k odpočinku a ostatní mu dávají všemožně najevo, že je náčelník.

Politika přitahuje ze své podstaty muže s převahou logiky a tedy silnými žaludky a ostrými lokty. Mezi mužské vlastnosti patří odvaha, vytrvalost a soutěžení. Rozhodně to není empatie, spolupráce nebo naslouchání. A podle toho i ta mužská (politická) hra vypadá. Urputná snaha najít slabinu „soupeře“, ponižování a trvalá kritika. Čím více jsou tito lidé obdařeni dary jako odvaha, ochota riskovat, tím méně mají empatie. A tak jim (přestože mají své poradce) nejspíš vůbec nedochází, že slova způsobují emoce a že emoce jsou nakažlivější než prasečí chřipka. Pokud někdo prohlásí, že „Paroubek je kretén“ a ještě to vylepí na billboard tak přispívá k tomu, co před lety Václav Havel nazval „blbou náladou“. A navíc je sám v pěkným pytli – viz kbelík.

A proč vlastně ponižujeme druhé lidi? Nejčastěji proto, abychom se cítili vyšší. A proč se potřebujeme cítit vyšší? Pravděpodobně proto že se cítíme malí a bezvýznamní. Naše sebevědomí je u podlahy. Jenomže ponižováním druhých skutečné sebevědomí ještě nikdo nevybudoval.

Pokud by požadavkem pro vstup do politiky bylo studium psychologie, politici by se dozvěděli, že při ponižování druhých ponižují v podstatě sami sebe.

Co se týče vzdělání, politika přitahuje nejčastěji lidi, kteří se věnovali právu, byznysu, (v Čechách i medicíně). Nejsem si vědom, že by některý z našich vrcholových politiků studoval třeba psychologii. Asi i proto většina z nich netuší, že pokud mluví o druhém jako o zloději, lháři nebo pokrytci, mluví do velké míry o sobě. Pokud by tušili o mechanismu projekce, věděli by, že na druhých vidí především to, co mají sami v sobě. Třeba by si dali pozor, aby tolik neroztrubovali, co jsou zač. A pokud by trochu přičuchli k lidské duši, možná by se i politické debaty staly debatami a ne přehlídkou urážek a triumfování se v tom, kdo předvede nejdelší monolog.

Nevím, já patřím k těm místy až 80% populace, která nechodí k volbám. Já těmhle pánům přece nemůžu „dát svůj hlas“! Lidem, kteří (zdá se mi) mimořádně agresívním způsobem tráví většinu času snahou urvat a udržet co nejvyšší pozici. (AKTUALIZACE 9.5.: 28.5. jdu volit. Nějakou menší stranu a nová jména).

Už si léta nestěžuju. Ale ptám se, co já vlastně dělám pro změnu. Nechodit k volbám přece nestačí. Před lety mi došlo, že mojí cestou je pracovat na změně ve firemním prostředí. Na mnoha příkladech mi dochází, že byznys je v dnešním světě mocnější než vlády. Funguje na stejných principech. Většina firem, stejně jako státy jsou uspořádány pyramidálně s alfa samcem na špici a bojůvkami ne nepodobnými těm našim současným politickým. Věřím, že pokud se rozšíří svobodné, nehierarchické uspořádání firem, bude jen otázkou času, kdy na tento systém přejdou i jiné oblasti společnosti jako je třeba stát nebo i školství či zdravotnictví. Věřím, že teprve potom dostojíme svému jménu – „člověk moudrý“. Držme si palce (nejenom v blížících se volbách).