Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Z globálního pohledu tohle už není žádná revoluce. Z pohledu jednotlivých zemiček (tj. v našem případě náhledu českého) je to stále Revoluce s velkým „R“. Jen zkuste navštívit namátkou deset právě dokončených kancelářských prostor. Téměř jistě spatříte kancelářský nábytek, zářivkové osvětlení, zátěžové koberce a bílou nebo šedou barvu na stěnách. Přitom když zajdete do většiny (i u nás) nově vznikajících školek, narazíte na přesný opak. Pokreslené stěny, teplé barvy, prolézačky, závěsné sítě, pohovky. Myslíme si, že dospělí si už nechtějí hrát?

číst více

Pro mnohé firmy není nic neobvyklého přijmout člověka, kterého momentálně nepotřebují. Stále ještě ovšem převažují firmy, které vyměňují lidi jako součástky ve stroji. Teprve když se nějaká porouchá (nebo je třeba ji použít do jiného stroje), hledá se náhradní.

číst více

Tak takhle nějak probíhá tzv. přijímací PO–hovor. Stovky nepsaných pravidel, militaristická stejnost, škrobenost, pyramida.

číst více

Podle jednoho výzkumu stráví manažeři více než polovinu pracovního života (čím výše v hierarchii, tím větší je podíl) účastí, vedením nebo přípravou na schůzky. Ve Spojených státech proběhne denně údajně více než 30 milionů schůzek. Přičemž jejich účastníci považují více než jednu třetinu za zbytečnou. (zdroj: Center for Creative Leadership). 91 procent zaměstnanců připouští během sezení na poradě snění za bílého dne, 73 procent si na schůzky bere jinou práci, 39 procent přiznává, že někdy v minulosti na schůzce usnuli (podle: MCI).

číst více

Náš strach z dělání chyb nás vede k vykonávání mnoha podivných věcí. Jednou z nejpodivnějších (nad kterou se ovšem nikdo nepozastavuje) jsou různé certifikace typu ISO. Velkou módou 90. let bylo získat diplom – certifikát ISO, ten si pověsit vedle recepce, do zasedací místnosti nebo nejlépe do kanceláře generálního ředitele. Firmy si ta tři písmena dávala dokonce do inzerátů, na web, do firemních letáčků, nebo dokonce na vizitky!

číst více

Když Odyseus odcházel do Trojské války, nechal doma svou manželku Penelope, syna Telemacha a veškerý svůj majetek. Podle Homéra svěřil Odyseus celý svůj domov jednomu starému příteli. Mimo jiné ho požádal hlavně o to, aby radil, učil a vychovával jeho syna Telemacha. Cílem bylo pomoci mu k vlastní zodpovědnosti za jeho život tak, aby dosáhl nejvyšší slávy. Ten přítel se jmenoval Mentor.

číst více

Stalo se to na jednom setkání Cesty kolem světa. Robert Peňažka nám vyprávěl o zkušenostech s demokratickým vedením Kaspenu. Byla to dobrá debata. Myslím, že většina z nás na ni dodnes vzpomíná.

číst více

Kdybych měl vybrat jednu dovednost, která šéfům fakt nejde, potom by to byla dovednost rozcházet se. Většina je z toho tak vyřízená, že to všemožně odkládá, chce mít vše superrychle za sebou, nebo to převede na personalistu či jiného firemního „čističe“.

číst více

Vzpomínám si, jak bylo v dobách mé rané firemní kariéry důležité, co mám na vizitce. Čím méně jsem si věřil, tím více jsem usiloval o nabubřelá slovíčka jako „Senior“ (tenkrát mi nedocházelo, že to ve své podstatě znamená důchodce) nebo „Group Manager“.

číst více

Líbí se mi jedna metafora Jima Collinse v knize Good to Great. Ten navrhuje, ať si firmu představíte jako autobus a její cíle jako cestu, na kterou se s ním chystáte vydat. Prvním úkolem každého manažera, říká, je dostat správné lidi dovnitř a špatné ven. Ještě předtím, než se vůbec budete bavit o tom, kam nebo kudy jet, je třeba ujistit se, že uvnitř jsou pouze „správní“ lidé.

číst více