Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Na Lumiar jsem se dostal přes Podivína. Zmiňoval jsem ho už párkrát v blogu a mluvil  jsem o něm i na loňském TEDxu – viz Konečně v penzi!. Všiml jsem si totiž, že mnoho lidí, kteří si zkusili svobodu v práci, se rozhodli vyzkoušet svobodu ve škole. A mě v souvislosti s tím nepřestává udivovat, že se malé čtyř až sedmileté děti dokážou sami rozhodnout, zda budou chodit do školy, co tam budou dělat, nebo kdo, jak a jak moc je bude učit. A že taková škola funguje úplně jinak a má také úplně jiné výsledky, než ta, na kterou jsme zvyklí. Proto jsem si řekl, že zkusím na jedno místo hodit pár inspirativních informací.

číst více

Setkání s Františkou Garlíkovou na loňském TEDx v Praze patřilo k mým velkým radostem. Po její přednášce jsem si přišel jako v kině po dojímavém filmu, kde předčasně rozsvítili. Dojal jsem se. Ta paní mě nadchla svojí odvahou a nadhledem, jiskrou a vášní, schopností formulovat myšlenku i krásným jazykem… a v konečném důsledku tím, že v devadesáti letech stojí na pódiu a dokáže rozesmát i rozplakat (můj případ) lidi často až o tři generace mladší…

číst více

Pokud vedete či vlastníte firmu nebo i její část a podařilo se vám uvěřit, že svoboda v práci je dalším vývojovým stupněm světa firem, potom by mohlo být prospěšné potkat se se zástupci firem, kteří tuto filozofii praktikují. 19. – 20. května se v kalifornském San Franciscu koná slet zástupců svobodných firem z celého světa. Organizuje to naše spřátelená WorldBlue. Veškeré info je zde: WorldBlue Live. Registrace zde: Register. Dnes je poslední den pro tzv. Early Birds. My logicky jedeme. Přidáte se někdo?

číst více

I když mám poslední rok místy „jazyk na triku“, relativně se mi podařilo zařídit si život tak, abych většinu času dělal, co mě opravdu baví, stylem který mi vyhovuje a s lidmi, které mám rád. Když bych měl vytáhnout jednu jedinou věc, které za to vděčím, byla by to nejspíš metodika práce se silnými stránkami. S její pomocí jsem si před lety doslova přeposkládal život. Nadchlo mě to. A tak potom, co jsem to otestoval na sobě a na svých blízkých, jsem to vzal na Cestu kolem světa. A výsledky byly postupem času podobné. A tak jsme připravili samostatný kurz, který se věnuje čistě tomu, jak nalézt své silné stránky a jak je dostat do života. Samozřejmě i tomu, jak najít stránky slabé a ty ze života pro změnu odvést.

číst více

Fascinuje mě systém. To, jak funguje lidské společenství. Baví mě zkoumat, jak ho nastavit, aby mohl jednotlivec ve skupině dýchat, co možná nejsvobodněji tak, aby z něho skupina měla maximum užitku a aby byla v konečném důsledku funkčnější než jednotlivci o samotě. Přijde mi, že mi nic nepomůže systém pochopit tak, jako když z něj na chvíli vystoupím a podívám se z venku. Proto už léta podnikám své Honzíkovy cesty. O té poslední do Mexika jsem už krapet psal (Pár postřehů z Mexika). Těmito 22 body mám ambici utřídit si myšlenky a shrnout své hlavní postřehy. 

číst více

Jako děti děláme pouze to, co nás baví. Narodíme se ovšem do prostředí, které tu jednu hromádku činností rozděluje na dvě – na práci a na zábavu. My záhy uvěříme, že práce je něco, co se musí. A že teprve potom, co ji uděláme, se můžeme zase bavit. A protože od zhruba šesti let věku je práce v našem životě více než čehokoli jiného, začneme se těšit nejprve na víkend, později na prázdniny, pak na dovolenou a nakonec na penzi. Osm z deseti z nás (!) tak stráví nejpodstatnější část života doslovným těšením se na penzi. Já už ale pár let vím, že to jde i jinak. Že je možné vyskočit z krysího závodu a opět se bavit tím, co děláme. Podobně jako když jsme byli malé děti. A to je podstata mého poslání. Toho, co dělám. A byla to i esence toho, co jsem se snažil říct na loňském TEDxu v kině Vzlet v Praz

číst více

Včera v noci jsme se vrátili z naší Honzíkovy cesty. Rádi! V Curychu nám ulétlo letadlo, a tak jsem na chvíli otevřel počítač. Mám z toho cestování totiž jeden silný dojem. Týká se důvěry, tedy toho základního, čím drží lidské vztahy a tím i každé přirozeně fungující lidské společenství pohromadě. Už jsem se tu o tom nejednou zmiňoval, ale tohohle tématu není nikdy dost.

číst více

Dnes jsem poslední den na netu. Do začátku března už mě čeká pouze nějaký občasný Internet café. A tak sem chci dnes vložit ještě jednu zprávu. Spustili jsme totiž tento týden Cedulart – srdcovku, která vznikla díky tomuto blogu. A to pro mě navíc zcela fascinujícím způsobem. A tak chci v tomhle článku popsat, co jsem s tímhle projektem za poslední rok zažil a jak to celé vlastně vzniklo. Myslím si totiž, že může být příkladem zrealizované vášně a hlavně ukázkou nových možností spolupráce, kde smysl projektu je mnohem důležitější než peníze a/nebo postavení.

číst více

Soused mi strčil do okna drát a já mám tak do čtvrtka internet (viz Pár postřehů z Mexika) a tak sem ještě před březnem (prázdniny, neprázdniny), chci dát dvě věci. Nejprve tuhle přednášku, která tu už jednou byla, ale nefungovala a já ji proto tehdy smázl. A pozítří (snad) oznámení, z kterýho mám velkou radost.

číst více

Odjeli jsme na pár týdnů do Mexika. Za Honzo–jevem. Myslel jsem si, že odsud budu fungovat bez toho, že by to někdo vůbec poznal. Možná si jen někdy přivstanu, jindy půjdu zase později spát. Ale ouha! Nedošlo mi, že tu široko daleko nebude net. Ocitli jsme se totiž na tom nejmexičtějším venkově a přestože jsme zakotvili v krásném, prostorném domě přímo na pláži, tak nám tu často neteče voda (teplá neteče nikdy), nevyváží se odsud odpadky, nejezdí sem ani pošťák. Vlastně ten dům nemá ani adresu (Kdybyste si nás chtěli vygooglovat, jsme nějakých deset kilometrů západně od Progresa v mexickém zálivu. Nejbližší díra se jmenuje Chelem). A tak jsem se rozhodl pro něco, co jsem na tom

číst více