Lumiar - svobodná škola

Na Lumiar jsem se dostal přes Podivína. Zmiňoval jsem ho už párkrát v blogu a mluvil  jsem o něm i na loňském TEDxu – viz Konečně v penzi!. Všiml jsem si totiž, že mnoho lidí, kteří si zkusili svobodu v práci, se rozhodli vyzkoušet svobodu ve škole. A mě v souvislosti s tím nepřestává udivovat, že se malé čtyř až sedmileté děti dokážou sami rozhodnout, zda budou chodit do školy, co tam budou dělat, nebo kdo, jak a jak moc je bude učit. A že taková škola funguje úplně jinak a má také úplně jiné výsledky, než ta, na kterou jsme zvyklí. Proto jsem si řekl, že zkusím na jedno místo hodit pár inspirativních informací.

Řekl bych, že stojí za připomínku, že současný vzdělávací systém vznikl před nějakými 250 lety především proto, aby přeměnil masy nevzdělaných rolníků a bezzemků na gramotné, alespoň trochu přesné, nechybující a poslušné dělníky. Přesně to, co potřeboval tehdejší (firemní) svět. Časy se však rapidně mění a práce stále většího procenta lidí vyžaduje hledání nových cest, kreativitu, nápady nebo rozvíjení vztahů s lidmi, tedy činnosti vyžadující spíše pravou část mozku. Jenomže současný školní systém, stejně jako na konci 18.století, stále stejně rozvíjí převážně levou část. Navíc na principu povinnosti, cukru, biče a systému nadřízenosti. Ve škole se tedy definitivně stvrzuje, co se učíme už většinou v rodině. Tj. především být poslušným ovčanem a také trvale vyhládlým konzumentem, který bude věřit tomu, že si koupí další věci nebo zážitky a konečně sáhne na štěstí. Učíme se tu strachu z autority, potřebě dotáhnout to co nejdál a prostě to nějak pře–žít.

Tím, jak se osvobozuje společnosti a s ní i byznys, sílí konečně i tlak na vzdělávací systém. Dokonce místy i na to, aby z něho odcházely svobodné a kreativní bytosti. A proto vznikají školy jako Lumiar. Proto i u nás sílí alternativy jako například Montessori nebo Waldorf. O skutečně svobodné škole typu Lumiar u nás zatím nevím. Naše Valérie se doslova řítí do věku, kdy bude nutné vstoupit do systému. Chceme se odstěhovat do Lysé nad Labem – viz Kde domov můj? a já tam na první pohled nevidím nic jiného než většinový ochočovací systém. Přemýšlím, co s tím. Napadlo mě začít tím, že do jednoho blogu vložím několik videí a linků, které mi pomáhají vidět, o co v oblasti školství jde. Už jsem tu do zblbnutí opakoval svůj názor, že škola je naše 2. firma, kde se učíme pracovat (první je rodina). A tak pokud se nám podaří větší část našeho vzdělávacího systému nastavit na svobodných principech, bude i větší část byznysu a tedy i společnosti svobodná. Jsem přesvědčený o tom, že to jde ruku v ruce.

Zde je tedy těch několik málo videí i linků k tématu. Chci začít přednáškou Ondřeje Štefla z loňského TEDxu v Praze, který ukazuje na absurditu současných osnov a přemýšlí, zda vůbec škola bude místem, kde se budeme vzdělávat:

Paní Nováčková na stejném setkání trefně vysvětluje, co se s námi stane, když vyměníme cukr za vnitřní vášeň. Psychologie hovoří o Vnímané změně vnímání:

Zbytek je v angličtině. Pardon. Nejdřív, pár čísel a souvislostí na téma škola a vzdělávací systém:

Zamyšlení pro učitele – Učíte nebo vzděláváte?:

Zde je pohled do Blue Mountain School. Jedné ze škol, do které se „nemusí“ chodit. Ve které si žáci sami rozhodují o tom co, jak, kdy, kdo:

A zde je Summerhill. Pravděpodobně první svobodná škola:

Tenhle chlápek mě nadchnul. Pokud Robinson a spol mají ten dar upozornit nás na to, co je se současným systémem blbě, potom tenhle pán přináší řešení. Ale řešení ne jen tak ledajaké…

Mimochodem, tady je Robinson trochu názorněji:

Experimenty Sugata Mitry přesvědčí i toho největšího skeptika o tom, že děti nepotřebují systémem dosazeného učitele, který je jako chytřejší a jehož úkolem je nalít do dětí – prázdných nádob – znalosti. Dával jsem do blogu s titulky – ZDE.

Zde je seznam svobodných škol, které se zaregistrovali do systému AERO – ZDE. Možná vás překvapí, že je tam Irán nebo Honduras, ale ČR chybí.

Zde jsou další zajímavé odkazy na revoluci ve vzdělávacím systému: Essential Schools, Big Picture, Edutopia, Project Zero, Strengthsmovement, Democratic Education, Humane Education, v ČR například EDUin. Já jsem tu na blogu už také pár myšlenek utrousil – Nepovinná školní docházka, Manažerské školení v ZŠ Klíček nebo Na co nás připravují ve škole?

Znovu se nemůžu nepodivit nad tím, že si sedmileté děti sami rozhodují o tom, co se bude ve škole dít a zda škola vůbec bude. A znovu si říkám proč bychom to sakra neměli zvládnout v práci! A také přemýšlím, o co snadněji se nám bude fungovat v práci, když nebude nutné dospělé lidi znovu učit tomu, co uměli už jako děti. Když si to prostě přinesou ze školy. Naději mi dávají všechny ty příklady svobodných nebo také demokratických škol z celého světa stejně jako i Montessori a Waldorfské, které působí i u nás. Díky za ně.

Co si o tématu demokratického vzdělávání myslíte?