Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Už jsem párkrát psal, že jsem se vloni, po letech relativního nicnedělání, pustil do pěkné řádky nových věcí – nový Peoplecomm, CedulArt.cz, Podivín, další knihy nebo třeba škola… A znáte to. Co projekt, to někdy skoro jako semestr na vysoký. A mně by přišlo líto se o některé školské postřehy nepodělit. Proto jsem si řekl, že zkusím při dokončení některých z nich sepsat krátký příběh o tom, jak ta věc vznikala a taky o tom, co mě naučila – viz například Příběh www.cedulart.cz. Baví mě se o to podělit a zároveň si tím utřídit myšlenky.

číst více

Včera jsem si splnil dávný sen. Vznikla naše první kniha. Navíc je to Podivín (v originále Maverick!), kniha, která mi bez nadsázky změnila život. Byla a stále je to dokonalá škola. Vůbec bych si nemyslel, co jedna taková knížka (s)potřebuje úsilí, času i peněz. Kolik lidí, jejich zápalu a dovedností bude potřebovat.

číst více

Bylo asi jen otázkou s času, kdy do sebe s Petrem (Petr Mára) narazíme. Máme řadu společných přátel, oba jsme se „uhnali“ a v mnohém sdílíme pohled na život. Pár let jsme četli já Petrovy věci a on moje. Teprve nedávno jsme se sešli na živo. A Petr navrhl, abychom při některém z dalších setkání zapnuli kameru a vyrobili tzv. videocast. Že by nás to nemuselo při povídání rušit, a že by to někoho mohlo bavit. Já tyhle experimenty miluju, a tak slovo dalo slovo a my si dali minulý čtvrtek snídani v kavárně Francouzského institutu ve Štěpánské ulici v Praze. Povídali jsme o spoustě věcí, možná nejvíc o vzdělávacím systému a Petr zapnul kameru.

číst více

Mám dojem, že jsem si zavařil. Tak dlouho jsem se vrtal v systémech organizace, řízení a tím logicky i vzdělávání, že mi došlo jak moc ten současný většinový systém nevyhovuje době, v které žijeme. Řekl bych, že mně osobně (z nadhledu let) to poznání prospělo. Postavil jsem PeopleComm na svobodných principech, dělám, co mě baví a s občasnými výjimkami pracuji pouze s lidmi, se kterými se máme rádi. Mám tak možnost dělat, co mi jde, stylem, který je mi vlastní. A jsou lidé (nebo jejich firmy), kteří z toho co umím mají užitek, a proto se tím, co mě baví, dokážu i živit. Potud je to snadné. Jenomže…

číst více

Na Lumiar jsem se dostal přes Podivína. Zmiňoval jsem ho už párkrát v blogu a mluvil  jsem o něm i na loňském TEDxu – viz Konečně v penzi!. Všiml jsem si totiž, že mnoho lidí, kteří si zkusili svobodu v práci, se rozhodli vyzkoušet svobodu ve škole. A mě v souvislosti s tím nepřestává udivovat, že se malé čtyř až sedmileté děti dokážou sami rozhodnout, zda budou chodit do školy, co tam budou dělat, nebo kdo, jak a jak moc je bude učit. A že taková škola funguje úplně jinak a má také úplně jiné výsledky, než ta, na kterou jsme zvyklí. Proto jsem si řekl, že zkusím na jedno místo hodit pár inspirativních informací.

číst více

Setkání s Františkou Garlíkovou na loňském TEDx v Praze patřilo k mým velkým radostem. Po její přednášce jsem si přišel jako v kině po dojímavém filmu, kde předčasně rozsvítili. Dojal jsem se. Ta paní mě nadchla svojí odvahou a nadhledem, jiskrou a vášní, schopností formulovat myšlenku i krásným jazykem… a v konečném důsledku tím, že v devadesáti letech stojí na pódiu a dokáže rozesmát i rozplakat (můj případ) lidi často až o tři generace mladší…

číst více

Pokud vedete či vlastníte firmu nebo i její část a podařilo se vám uvěřit, že svoboda v práci je dalším vývojovým stupněm světa firem, potom by mohlo být prospěšné potkat se se zástupci firem, kteří tuto filozofii praktikují. 19. – 20. května se v kalifornském San Franciscu koná slet zástupců svobodných firem z celého světa. Organizuje to naše spřátelená WorldBlue. Veškeré info je zde: WorldBlue Live. Registrace zde: Register. Dnes je poslední den pro tzv. Early Birds. My logicky jedeme. Přidáte se někdo?

číst více

I když mám poslední rok místy „jazyk na triku“, relativně se mi podařilo zařídit si život tak, abych většinu času dělal, co mě opravdu baví, stylem který mi vyhovuje a s lidmi, které mám rád. Když bych měl vytáhnout jednu jedinou věc, které za to vděčím, byla by to nejspíš metodika práce se silnými stránkami. S její pomocí jsem si před lety doslova přeposkládal život. Nadchlo mě to. A tak potom, co jsem to otestoval na sobě a na svých blízkých, jsem to vzal na Cestu kolem světa. A výsledky byly postupem času podobné. A tak jsme připravili samostatný kurz, který se věnuje čistě tomu, jak nalézt své silné stránky a jak je dostat do života. Samozřejmě i tomu, jak najít stránky slabé a ty ze života pro změnu odvést.

číst více

Fascinuje mě systém. To, jak funguje lidské společenství. Baví mě zkoumat, jak ho nastavit, aby mohl jednotlivec ve skupině dýchat, co možná nejsvobodněji tak, aby z něho skupina měla maximum užitku a aby byla v konečném důsledku funkčnější než jednotlivci o samotě. Přijde mi, že mi nic nepomůže systém pochopit tak, jako když z něj na chvíli vystoupím a podívám se z venku. Proto už léta podnikám své Honzíkovy cesty. O té poslední do Mexika jsem už krapet psal (Pár postřehů z Mexika). Těmito 22 body mám ambici utřídit si myšlenky a shrnout své hlavní postřehy. 

číst více

Jako děti děláme pouze to, co nás baví. Narodíme se ovšem do prostředí, které tu jednu hromádku činností rozděluje na dvě – na práci a na zábavu. My záhy uvěříme, že práce je něco, co se musí. A že teprve potom, co ji uděláme, se můžeme zase bavit. A protože od zhruba šesti let věku je práce v našem životě více než čehokoli jiného, začneme se těšit nejprve na víkend, později na prázdniny, pak na dovolenou a nakonec na penzi. Osm z deseti z nás (!) tak stráví nejpodstatnější část života doslovným těšením se na penzi. Já už ale pár let vím, že to jde i jinak. Že je možné vyskočit z krysího závodu a opět se bavit tím, co děláme. Podobně jako když jsme byli malé děti. A to je podstata mého poslání. Toho, co dělám. A byla to i esence toho, co jsem se snažil říct na loňském TEDxu v kině Vzlet v Praz

číst více