Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Tohle jsem teď vyfotil za rohem našeho bytu v Kodani (viz včerejší Dávání jako nové braní) na místním kadeřnictví. Nadchla mě u toho představa, že přijdu do krámku a potkám tam „anděly“. A já se tak nějak neumím ubránit dojmu, že pro stále větší počet lidí je i u nás práce místem, kde mohou být anděly a zařizovat i tam pro druhé „náhodné zázraky“. Mám z toho radost. Říkám si, jak jste na tom s andělstvím vy (pokud vám ta metafora příliš neskřípe)? Zařídili jste už dnes pro někoho nějaký nečekaný zázrak? A co tento týden? A tento rok? Považujete se za „anděla v práci“?

číst více

Přijde mi, že prázdniny, ono a priori prázdné, činností nevyplněné období je jako stvořené pro Honzíkovy cesty. My jsme momentálně v Kodani. Opět, u známých, které neznáme. U dvou sympaťáků, kteří byli před rokem u nás. Letos jsme přijeli my. Zajímavé na tom je, že jsme se tu sešli s našimi holandskými kamarády, a protože jsme se do jednoho bytu nevešli, tihle Dánové nám nechali ještě jeden byt (shodou okolností mají v Kodani dva). A zatímco jsme tady, přestěhovali se na chatu. A mně tohle „dávání“ přijde jako nádherná ukázka jednoho z důležitých rysů nové práce.

číst více

Ve videu O vodě v lahvi v restauraci jsem se zkusil podivit nad jedním ze zajímavých plíživých převratů, který se za posledních dvacet let udál v naší části světa. Od té doby to pozoruji, přemýšlím a testuji. Do tohoto blogu dávám ve zkratce své zkušenosti s kohoutkovkou v restauracích (za poslední dva měsíce), článek o kterém hodně dumám, prezentaci se zajímavými čísly a odkazy a nakonec dva obrázky, které se ke mně na téma vody dostaly. Pokud vás to čímkoli zaujme, prosím šiřte. A pijme vodu!

číst více

Vrátil jsem se po týdnu z off–line a mám tu několik letních témat, o které se potřebuji podělit. Ještě než jsme se koncem června přestěhovali do Prahy, zkusil jsem krátké zamyšlení nad tématem satelitních předměstí. Omluvte chvílemi mizerný zvuk – foukalo.

číst více

Věřím, že se rodíme svobodní a šťastní. Stejně tak si myslím, že většina firem vzniká na principech svobody. Teprve až časem se objeví nedůvěra, nařízení, kontrola a další prvky nesvobody a autokracie. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi přijde, že dnešní firemní nesvoboda je jednoduše nezvládnutá puberta, tj. nezvládnutí růstu firmy. Více viz video.

číst více

Mám tu jedno aktivisticko–letní téma. Alespoň mi přijde, že v létě (nejvíc u moře) je lépe vidět. Jedná se o naši lásku k plastu, v tomto případě k igelitkám. I když možná se nejedná o lásku, ale spíš o pohodlí a nevědomí. Nad igelitem jsem se pozastavoval už u okurek.

číst více

Přátelé, potřebuji pomoct. S názvem knížky, na které pracuji (plánované vydání na podzim). Moc díky za jakýkoli ohlas, nápad, návod či postřeh.

číst více

Přátelé, mám tu dvě videa postřehů z našeho bývalého domova (bývalého = v pondělí jsme si odstěhovali našich x švestek zpět do Prahy). Toto video je o jedné železniční zastávce v Praze–Kolovratech, o vlakové lince S9 z Prahy do Benešova a v širším slova smyslu o tisícovkách podobných míst nejenom v naší zemi. Více viz například článek s názvem „Teorie rozbitého okna“. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte vy. Díky za vaše názory. Více viz Postřehy z matrixu. Happy KZP!

číst více

Tady je před víkendem jedno krapet delší povídání o tématice svobody v práci. Sešli jsme se nad tím minulý týden s Martinem Rumanem (Hnutí ZaHRádkářů & Odyssey Network), se kterým připravujeme letošní Svobodu NaŽivo a kterého si možná pamatujete i z loňského Vzletu (zde). Pro nás ta debata byla experiment, který se nám dost zalíbil. Tak dejte vědět, zda a co zaujalo vás. Díky.

číst více

Jel jsem minulý týden na schůzku. Stojím v tramvaji číslo 6 a přijíždíme od Národního divadla na Újezd. Pražská klasika, okolo nás tisíce aut. Z toho dvě před námi na „našich kolejích“. Řidič tramvaje, jak je zvykem, zazvonil. Modrý Ford se okamžitě uhnul doprava. Za to červené Ferrari vyjelo na koleje přímo před tramvaj odhadem pět metrů před námi. Řidič tramvaje zkusil ještě tak dvakrát, třikrát zazvonit a vždy když to udělal, řidič Ferrari zastavil. Tahle kratochvíle trvala dobrou minutu, spíš dvě. Než jsem vylovil telefon, už to bylo skoro u konce (viz video dole). Ale hned jsem si vzpomněl na Alain de Bottona (viz úryvek v úvodu), který tak pěkně popisuje, proč si mnozí z nás kupují věci, jako je například auto typu Ferrari.

číst více