Blog o nové práci a dobrém životě

Předevčírem na konferenci o družstevnictví (mimochodem skvělá akce) zaznělo, že “život je založený na daru”, a že vlastně  většina toho, co zkraje života dostáváme, jsou dary. Život jako takový je dar (někdo nám ho dá), stejně tak láska a obecně náklonnost, přístřeší, výživa, výchova, vzdělání,... to všechno jsou dary. Až najednou přijdeme do práce (a předtím vlastně už do školy, máme-li tu smůlu a chodíme do té většinové ochočovací, známkovací) a najednou se učíme věřit, že “zadarmo ani kuře nehrabe” nebo že “čas jsou peníze”. Čím více se necháme těmito zcestnostmi oblbnout, tím spíše na otázku "Peníze, nebo život?" odpovíme: Peníze! A protože čas rovná se život, potom uvěříme tomu, že život jsou peníze. Život poč číst více

Přátelé, klasika. Historie se opakuje. Je říjen a já stejně jako vloni žiju Svobodou Naživo A to jsem vykřikoval, že už nemám sílu to zopakovat... Vzpomínáte? Sranda. Jenomže, když je to tak geniální projekt. Řeněte “NE” něčemu takovýmu! Tak jsem se nadchl z toho, co tam letos vzniká, že jsem dnes (v tram č. 17 z Modřan na Strossmayerak a zpět, točili jsme na Hradčanský s klukama z Psychologie.cz pár videí o “ú-spěchu”) napsal 11 důvodů, proč bych si přál, abychom se 20.11. (nebo pro Čechy už 19.11. ve vlaku) 100pro viděli. Zde jsou:

číst více

Už jsem tu párkrát zmiňoval, že jsem se zapojil do dění školy, kam chodí naše Valérie. Školy, která v podmínkách státního systému (je tedy dostupná všem) a funguje na principech Montessori (děti tedy rozvíjí místo, aby je ubíjela) - viz "Proč existujeme?". Mně nedávno došlo, že je to nejspíš jeden z těch několika málo příkladů, které tak zoufale potřebujeme proto, abychom viděli, že to i ve státním molochu jde jinak - lidštěji, tvořivěji a svobodněji. V tomto blogu vás chci o tomto projektu informovat. Chci trochu popsat, jak jsem se k tomu dost číst více

Přijde mi, že firma (a jakákoli jiná organizace) má na výběr ze dvou “módů vivendi”. Buď může fungovat jako dnes běžná anonymní instituce plná směrnic a lidských (a jiných) zdrojů s hlavním cílem maximalizace zisku či jiných čísel. Může se též ale rozhodnout pro fungování jako komunita či společenství lidí sdílejících společný zájem a hodnoty. Rozdíl mezi oběma světy jsem nadávno popisoval na blog naší školy - "Instituce nebo komunita?".

číst více

Čau kamarádi! Mám tu tři rozhovory. O životě. První je video-debata o dětech, výchově, životě, svobodě a Summerhillu s Katkou Královou, z projektu Nevýchova - pokud o nich slyšíte poprvé, mrkněte. Moc zajímavý! Rozhovoru udělali s kolegou Michalem i vlastní stránku - zde. Další dva rozhovory jsou čtecí - jeden pro Slovenskou spořitelnu, kam jdu dnes večer na přednášku a poslední pro časopis Týždeň. Jinak jako člověk, který se narodil v Československu si tento týden užívám slovenský týden. Finišujeme tu číst více

Čau přátelé, zdravím při pondělku! Celý víkend jsem pro-ležel/seděl v přípravách přednášek, které mám tento týden v Bratislavě - zítra navečer TREND, ve středu večer HYDEPARK v SLSP a ve čtvrtek navečer Slobodu v práci a už dlouho mě nic tak nebavilo. Snad je to tím, že jsem dlouho necítil tak silně přání to tu změnit. A protože podobné dvě přednášky chystám tento podzim ještě i v Praze (a v Košicích), podív číst více

Víte, jak silničáři hlásí u většiny děravých silnic, že to "MUSÍ OPRAVIT" (viz fotka níže)? Mně vám nějak poslední dobou chybí trpělivost a myslím si, že to i jinde (po vzoru našich silničářů) "MUSÍME OPRAVIT" (viz 10 důvodů, proč pracovat jinak).

číst více

Simon Sinek pěkně mluví o tom, jak důležité je začínat otázkou “Proč?” a také jak nutné je si ji pravidelně pokládat. To ale věděli už třeba i Ghádhí, M.L.King nebo Ježíš a ví to samozřejmě i naše Valentýna a s ní většina tří, čtyřletých dětí. Ricardo Semler postavil světovou proslulost svého Semca právě především na této otázce. Já stále zřetelněji vidím rozdíl mezi světem lidí a firem, kteří pracují proto, aby v první řadě sloužili druhým a většinu času věnují tomu, co mají opravdu rádi a mezi lidmi a firmami, kteří pracují v první řadě pro peníze. Jsou to dva zcela, ale zcela rozdílné světy a já někdy (jako od přírody netrpělivý člověk) nemám pocit, že bychom se k číst více

Jsme do zítřka ve slovinském Piranu. Je to zase taková mini Honzo-cesta s hromadou velkých "AHA!" Jedno včerejší si nemohu nechat pro sebe. Naše holky tu tráví asi nejvíc času na pláži (kde jinde?)... sbíráním kamínků, budováním rozličných kamenných staveb a také hledáním a nacházením mořských živočichů, mimo jiné i šneků. Včera jsme se rozesmáli, když naši Valentýnu napadlo tyto plže zachraňovat. Začala je vytahovat z vody a pokládat na kamen na pláži. Prý, aby se neutopili! Je to totiž takový malý srdcař, ta naše Valentýna. Od malička se snaží pomáhat. A mně přijde, že mnozí z nás jsme na tom do určité míry podobně. Snažíme se pečovat o druhé. To je samozřejmě velmi důležité, jen je u toho třeba v číst více

Rychlost - Hledání ztraceného času. Ten film jsem viděl na letošním Jednom světě. Jeden pán tam vyprávěl, jak si naservíroval roční "off-line" a co všechno to s ním udělalo. Já jsem ve virtuálním světě poslední tři roky mnohem víc, než bych chtěl. Do obrazovek, monitorů a displayů se dívám častěji než do lidských tváří. Nesedí mi to. Dostal jsem se do bodu, kdy to potřebuji změnit. Proto jsem se rozhodl, že se 1.12. na půl roku odpojuji. Žádný blogy, žádný soc. sítě, vlastně žádný internet ani žádný mobilní telefon. Nic takového. Prostě Unplugged.

číst více